Fenomén tiny house má mnoho podob, ale jedno mají společné – snahu dostát požadavkům na komfort, funkčnost i estetiku na co nejmenší ploše. Pobyt v ubytovacích zařízeních tohoto typu obvykle stojí víc než noc v dobrém hotelu, za pocit absolutního klidu v obklopení přírodou a vytříbeným designem si ale mnozí rádi připlatí. Nová chata na Valašsku to vše splňuje s přehledem a nenásilně.

Skandinávská inspirace

Chata Bebech těží z výjimečné polohy v krajině kopanic a starých sadů, která si dodnes uchovává silnou regionální identitu. Cesta sem vede po pomalu stoupající silnici z vesnice Újezd u Valašských Klobouk a končí pod hřebenem kopce s malým lyžařským vlekem mezi smíšenými lesy. Za nimi se zčistajasna otvírá vymýcený svah se starými ovocnými stromy a úchvatným výhledem orientovaným východně na Bílé Karpaty.

K místu mají majitelé chaty, manželé David a Jana Malých, velmi silné osobní pouto, a proto se snažili s ním naložit s co největší pokorou a respektem. Stavba pozemku nijak nedominuje, spíš ho jen pokojně doplňuje. Jakmile na pozemek přijdete, to jediné, co ze stavby vidíte, je elegantní úzká silueta boční strany chaty s dvojicí malých oken. Stavba v tomto momentu tak trochu splývá s okolím, a to především díky fasádě ze svisle kladených prken natřených v tmavě zeleném odstínu. Chata jako by teprve čekala na své objevení a osobní prozkoumání.

Architektura tiny house čerpá především ze skandinávského minimalismu a hrdě se k němu hlásí také chata Bebech. Bere si z něho estetiku strohosti, tlumenou barevnou paletu, preciznost provedení všech detailů a práci s přírodními materiály, současně však nezapomíná na kontext místa, kde stojí. Návrhem chaty majitelé pověřili svého kamaráda, architekta Jana Šefla, který na něm spolupracoval se svou manželkou, designérkou Magdalénou. Přestože Šefl profesně působí v Praze, region má načtený, neboť stejně jako manželé Malých pochází ze Zlínska. „Cílem bylo navrhnout dům tak, aby splynul s krásnou krajinou okolo. Nejen barvou, ale i tvarem. Inspirovaly mě drobné stavby, které člověk na Valašsku potká při procházce, včelíny, maringotky, přístřešky pro nářadí. Taková nenápadná architektura, která je součástí krajiny spíš pocitově než formálně,“ popisuje architekt. A po návštěvě chaty uznáte, že nejde o prázdné řeči.

Šperk v krajině

Chata má zastavěnou plochu pouhých osmadvacet metrů čtverečních, přesto interiér působí až překvapivě prostorně. Půdorysně se tu opakuje osvědčené schéma z obdobných projektů: dole vzdušný obytný prostor s kuchyňskou linkou, jídelním stolem, kamny a místem pro lenošení, nahoře spaní posazené nad velkým koupelnovým jádrem a malou komorou. V teplejších měsících lze prakticky celý obytný prostor otevřít do sadu díky HS portálu zajíždějícímu do „kapsy“ ve stěně. Proč? Aby nedocházelo k vizuálnímu narušení rytmu pěti stejně formátovaných oken uplatněných na celé stavbě. A takových promyšlených detailů čekajících na své odhalení pozorným okem je tu víc: precizní spárořez keramických obkladů i nerezi, práce s materiály i truhlařina od vestavěného nábytku po jemně rytmizovaný rastr fasád.

Architektonická rafinovanost chaty Bebech spočívá také v jejím tvaru – výrazné zkosení jí propůjčuje osobitou siluetu, navíc v interiéru velmi dobře podtrhuje atmosféru a prostorové potřeby jejích tří sekcí. Díky světlé výšce se ani v podkrovní ložnici nemusíte krčit, převýšený prostor pokračuje i v místě jídelního stolu, nad lenoškou už ale sklon střechy navozuje útulnější atmosféru pro posezení u okna. Na takto kompaktní ploše jde o vskutku obdivuhodnou práci s prostorem.

Chata má k dispozici ještě samostatnou saunu z dílny zlínské značky What a Hut, jejíž design čerpá ze stejných vlivů jako Bebech a svými proporcemi i běleným masivním dřevem působí jako šperk ve svahu pod starou hrušní. Společně jsou obě stavby důkazem, že k architektonickému zážitku uprostřed přírody někdy stačí jen několik metrů čtverečních.