Rozvinutí původních hodnot neorenesančního paláce hudby, zachování stop Karla Pragera z devadesátých let a nová autorská vrstva empatické architektury ateliéru Lenky Míkové. Právě v takových intencích se nesou další úpravy pražského Rudolfina, které do jeho interiérů přináší živý dialog napříč epochami a styly.

Návrat

Postupné úpravy interiérů Rudolfina probíhají už několik let. Roku 2021 architektka Lenka Míková se svým týmem zrenovovala předsálí Dvořákovy síně a další přilehlé prostory, aby lépe odpovídaly dnešním požadavkům na provoz, komfort i estetiku. Její přístup se tehdy vyznačoval vysokou mírou pokory ke zdobným interiérům, s důrazem na celkovou reprezentativnost paláce. To se projevilo zejména ve zvolených materiálech, v kombinaci tmavé dýhy, mosazi a sametu, která přirozeně navázala na historické prvky budovy. V následující fázi Rudolfinum obohatilo nové edukační centrum České filharmonie podle návrhu 0,5 Studia, které s ohledem na jiný kontext vsadilo na současnější jazyk, syté barvy, novodobé materiály a celkovou hravost a uvolněnost tvarů.

A nyní, do třetice, se do Rudolfina vrátila Lenka Míková , aby spolu s architektem Martinem Surovcem a inženýrem Janem Plašilem navrhla úpravy prostorů zázemí České filharmonie: recepce, klubu s bistrem, kanceláří atd.

Studio Lenky Míkové se také tady, ve spodním podlaží se vstupem pro zaměstnance směrem od řeky, snažilo podtrhnout noblesní atmosféru této vážené instituce. Zvolili pro to především dva prvky, které mají na výsledný dojem z prostoru největší vliv – dřevěné obklady stěn a kvalitní kamenné podlahy. U recepce pomohly tmavé obklady integrovat a sjednotit řadu funkcí od skříněk přes nástěnku po kapsy pro automatické posuvné dveře. Právě ty byly důležitým požadavkem České filharmonie z praktických důvodů, třeba když hudebníci prochází chodbami s velkými nástroji, avšak úředníci památkové péče se k nim stavěli zamítavě. Podařilo se je přesvědčit až díky tónovaným zrcadlovým sklům, jejichž vzorky měla architektka v ateliéru – nabyli u nich dojem, že takové dveře nemusí vypadat jako někde v kanceláři, ale dobře zapadnou i do historických prostorů.

U recepce si Míková vyhrála také s novou mramorovou podlahou, do které vložila hvězdici jemně odkazující na motivy v předsálí. Podobné drobné nuance jsou přitom velmi důležité, pomáhají elegantně scelovat různorodé prostory a provozy rozhlehlého komplexu.

Pocta Karlovi

Během rekonstrukce se ateliér Lenka Míková architekti musel vypořádat také s dědictvím velké rekonstrukce Rudolfina z počátku devadesátých let pod vedením Karla Pragera – ta přitom navzdory Pragerově pověstné architektonické razanci proběhla s maximální pokorou k historii. Vzpomínku na jeho vstupy se Míková rozhodla uchovat primárně v prostoru klubu, kde se nacházelo originální kožené sezení i nezvykle dominantní podhled se vzduchotechnikou a osvětlením, který pro svůj tvar získal přezdívku „enterprise“. Do podhledu jsou usazena krásná nová světla navržená a vyrobená ve spolupráci se sklářskou značkou Dechem, která opět odkazují k těm původním. Jak je pro Lenku Míkovou typické, pečlivě odkrývala jednotlivé prvky, na které pak empaticky navazovala, rozvíjela je a doplňovala.

Projekt zahrnoval také úpravy zaměstnaneckého zázemí – od malých jednacích místností přes kanceláře po gastro provoz. Vše s důrazem na barevné zklidnění, materiálovou čistotu a celkové sjednocení, které ctí hierarchii jednotlivých prostor. Celkově se Lence Míkové a jejímu týmu podařil nelehký úkol – propůjčit i servisním prostorům noblesu a charakter hodné historického paláce, ve kterém se nachází. Aby návštěva Rudolfina nedělala radost pouze návštěvníkům, ale také těm, kteří tu každý den pracují, ať už u počítače, nebo violoncella.