Její Pražané jí nerozumějí
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Včerejší návštěva německé kancléřky v Praze byla barvitá, jako nebyly ani vzácné návštěvy Helmuta Kohla počátkem 90. let, kdy Německo vzájemný vztah nepřímo, ale vytrvale zatížilo spory z minulosti a emocemi to jen lítalo. Novým zdrojem nesouladu samozřejmě už není druhá světová válka, ale migrační krize z Blízkého východu a Afriky. Ta mění Evropu radikálním způsobem, právě Merkelové politika otevřených hranic rozhodla o tom, že tábor pro odchod Británie z EU získal v tamním referendu nakonec většinu.
Málokdo si u nás všiml, že podobné protesty jako v Praze vyvolala o den dřív kancléřka v estonském Tallinu. V Maďarsku na podzim dokonce tamní národovecká vláda Viktora Orbána vypíše proti kvótám na uprchlíky referendum. Včerejší protesty v Praze sice nebyly masové, zato ale naprosto reprezentativní pro českou populaci. Od roku 2013, kdy se Angela Merkelová v jednom českém průzkumu zamlouvala 72 procentům respondentů, spadla na letošních 24 procent. Ten průzkum z roku 2013 mimochodem dokazuje, že tradiční protiněmectví nehraje v dnešním zdrcujícím pohledu Čechů na kancléřku téměř žádnou roli. Naopak – v roce 2013 už tři roky trvala krize eurozóny, personifikovaná osudem nešťastného Řecka, a tehdy se privátně podivovali i němečtí diplomaté v Praze, jak prý byli příjemně překvapeni, že Češi přijímají německý pohled na věc a solidarizují se s Německem proti údajným flákačům na jihu.
Proč migrační krize způsobila takový zlom v pohledu na Německo? Česká diskuse sice nepostrádá komické prvky, běženci se nám vyhýbají a i teroristický útok si Martin Konvička musí nasimulovat sám. Ale současně taky Češi správně vycítili, že se tu hraje o tvář Evropy v dlouhodobém výhledu, o to, jestli se Evropa skutečně stane součástí Blízkého východu, jak nedávno konstatoval německo-izraelský historik Michael Wolffsohn (podle pesimisty Wolffsohna se tedy už součástí Blízkého východu stala). Veřejná debata je dnes v České republice, pokud zrovna nejde o Andreje Babiše, výrazně otevřenější. Německo má zřejmě nejkonformističtější média a nejposlušnější občany v Evropě. U nás se kritici muslimského přistěhovalectví do Evropy nemusejí bát o své sociální postavení nebo dokonce o práci (ano, i takové případy, kdy se za kritický postoj k politice otevřených hranic vyhazuje z práce nebo vyhrožuje vyhazovem, už v Německu byly). Nicméně tím hlavním důvodem pro většinový postoj Čechů je arogance, s níž Německo loni silou nechalo na radě ministrů vnitra prosadit kvóty na přerozdělení 160 tisíc azylantů z Řecka a Itálie. Kancléřka je v osobním styku slušná a nepompézní dáma, navíc podle českých diplomatů skoro jako jediná v politickém Berlíně má ještě v sobě zabudovaný sklon brát na východní sousedy Německa jakýsi ohled. V takovém případě ale přezíravost k názorům z Visegrádu, které nebudou dostatečně pokrokové a moderní, bude v Berlíně do budoucna jenom stoupat.
Proto je dobře, že i od přírody nevýbojný premiér Bohuslav Sobotka vedle takového provozního zoufalství, jako je nápad na evropskou armádu, dokázal včera v přítomnosti kancléřky jasně prohlásit, že nejen s už odepsanými kvótami, ale – což je důležitější – ani přenosem dalších pravomocí v azylové politice do Bruselu Praha nebude souhlasit.
S tím, jak se Merkelová blížila Praze, různí fantastové v posledních dnech fantazírovali o tom, že nastal čas pro ještě bližší politickou vazbu s Německem. Ale stejně jako krize eurozóny na příští politickou generaci zásadně změnila postoj české společnosti k přijetí eura, po kvótách nemá na dohlednou dobu ani splývání s Berlínem u Čechů žádnou šanci.
Diskuze
Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.