Na prahu boje o Hrad

Na prahu boje o Hrad

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Začíná se pomalu stříbřit. Vrcholem letošní politické sezony bude prezidentská kampaň, která už začíná dostávat obrysy. Někteří se začínají oficiálně hlásit do hry, jiní odstupují. Objevují se různé průzkumy, které si zadávají adepti s největším kapitálovým zázemím, interní průzkumy si provádějí některé agentury samy. Zatím se ale jen rýsuje hřiště. Kandidáti s největším potenciálem na zisk hlasů svůj záměr dosud oficiálně neoznámili.

Jeden z možných zajímavých, který boji o Hrad mohl dát rozměr první politické ligy, úvahy o kandidatuře ukončil minulý týden rozhovorem pro deník Právo. Záměr Miroslava Kalouska byl od počátku víc než smělý, protože i on si musel uvědomovat malé reálné šance na konečné vítězství, neboť investice do jeho obrazu zloducha byly veliké. Jako úhlavního nepřítele si jej pro začátek politické éry vybral Andrej Babiš a ten na negativní kampani opravdu nešetřil, ze strany šéfa ANO to bylo mimo jiné pragmatické rozhodnutí, protože k dosažení politického vítězství zloducha potřebujete.

Nemá smysl rozebírat, jak moc sám Miroslav Kalousek zavdal ke svému mediálnímu obrazu, podstatný je výsledek a podle všech průzkumů dosahoval nejvyšší míry nepřijatelnosti. V dosavadních průzkumech se zatím u všech adeptů zkoumá počet hlasů, které mohou získat, známost a přijatelnost, která je klíčová pro druhé kolo, protože rozhodne to první. Dnes to totiž vypadá tak, že do druhého kola by snadno postoupil Andrej Babiš, a proto by mohl zvítězit ten, kdo s ním do finále půjde. U Andreje Babiše nepřijatelnost výrazně přesahuje 60 %, nad ním je ve stejné kategorii ještě Tomio Okamura a Miroslav Kalousek této neslavné disciplíně vévodil. Samozřejmě on to věděl od počátku, ale zřejmě pochopil, že změnit pořadí nebude jednoduché, a tím pádem ani šance na získání dostatečného politického kapitálu, se kterým by následně bylo možné pracovat. Veřejnost nechce v politice lidi aktivní od 90. letech, s tím se při poslední prezidentské volbě setkal i Mirek Topolánek, když nakonec získal jen lehce přes 4 % hlasů.

Z adeptů, kteří by mohli získat několik procent, oficiálně kandidaturu ohlásil matematik a příznivec alternativního životního stylu Karel Janeček. Jméno oznámili taky komunisti. Pak jsou zde adepti, kteří na své kandidatuře mnoho měsíců pracují. Zdaleka nejvíc peněz stojí za generálem Petrem Pavlem, kterého podporují podobné podnikatelské skupiny a lobbistické jednotky, jaké se při poslední volbě snažily na Hrad prosadit Jiřího Drahoše. Neúspěšně. Tentokrát ale při vytváření dokonalého marketingového produktu nechtějí nechat nic náhodě a generálovi lidé angažovali třeba poradce vítězné politické kampaně slovenské prezidentky Zuzany Čaputové. Vzhledem ke kapitálovým možnostech generálova štábu připadá v úvahu slovenský model, kdy se liberální a středoví kandidáti před volbami vzdali svých ambicí ve prospěch současné prezidentky.

Objevily se také další informace o formujícím se týmu bývalé brněnské rektorky Danuše Nerudové. Ani jeden z nich však oficiálně svou kandidaturu neoznámil. V rovině dohadů se také objevují jména senátorů Fischera a Hilšera, šéfa odborů Středuly nebo hospodářské komory Dlouhého. Ve hře se objeví i další jména. Svůj postoj musejí ukázat i strany vládní koalice, ale například Spolu svého kandidáta nemůže najít. V konzervativních kruzích se mluví o kandidatuře někdejšího signatáře Charty 77 a europoslance Alexandra Vondry, ten těmto výzvám zatím odolává. V každém případě bude boj o Hrad mimořádně ostrý, plný zákulisních vyjednávání a dohod.

 

8. února 2022