EDITORIAL DALIBORA BALŠÍNKA

Nenechme si kazit život čínským virem

EDITORIAL DALIBORA BALŠÍNKA
Nenechme si kazit život čínským virem

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Je to už druhý předvánoční čas ve znamení chmury z čínského viru. Teď přichází omikron, některé západní země se zase začínají zavírat a do českých zemí přijde o pár týdnů později; čert ví, jaká omezení přijdou u nás. Nová vláda Petra Fialy přichází se strategií důvěry, bez vyvolávání strachu a omezení. Proti tomu se hned ozvala stará známá média, která straší a děsí a volají po opatřeních, jako kdyby teror a represe byl nejlepší lék. Přitom očkování s Tečkou u nás stejně jako jinde řešení nepřineslo, což pochopitelně vede k další frustraci a nedůvěře v systém. Celé to dění s čínském virem začíná být trochu neveredning story, kterou navíc násobí růst inflace spojený především s růstem cen energií a život v době před virem je nedohlednu.

Euroamerický svět je 77 let bez světové války, ale zažívá v kombinaci s jinými vlivy, jako je klimatická krize či zpochybnění tradičním mezilidských vztah, největší znejistění své vlastní existence. Nemusí být ale nijak fatální, pokud se nenecháme strhnout davovou psychózou z jednoho či druhého extrémního výkladu světa.

Není snadné v on-line světě katastrofických zpráv odolávat a zachovávat si vědomí, že jako přirozený stav je nemít věci pod kontrolou a že lidé nejsou vládci světa, že je stále něco nad nimi nebo mimo ně. Zní to banálně nebo jako klišé, apelovat se na nepodvolení, protože kvůli čínskému viru lidé skutečně umírají, navíc virus je ve svém chování nepredikovatelný. Nepodvolení neznamená podceňovat virus, ale nenechat se jím ovládnout; a stejně jako v jakékoli jiné situaci, když proti vám stojí něco nepřátelského, je rozhodující, jak se člověk k nebezpečí postaví, a zcela jistě strach a panika je ten nejhorší přístup. Důležité je, aby nám virus vzal co nejméně ze života.

Není to jednoduché, máme to i v redakci, jsou lidé, jejichž obavy z viru s pochopením přijímáme, ale určitě se nechceme nechat strhnout jedním myšlenkovým proudem. Neustále zdůrazňuji povinnost se ptát a zkoumat, nepřijímat jen jeden pohled, nenechat se ovládnout chimérou, zůstat kritický, nepřijmout politiku viru a za všech okolností si nechat z přirozeného, normálního života co nejvíc a nenechat se virem decimovat a rozdělovat.

21. prosince 2021