Řecko si svého času výrazně pomohlo ke statusu vysoce nedůvěryhodné země tím, že si vylepšovalo oficiální data o státních dluzích. Prostě se do nich některé výdaje nezařadily. Všichni tak nějak tušili, že realita je jiná. Dokonce přesně věděli, v čem. Do oficiálních statistik se ale vykázala vylepšená data.

K něčemu podobnému včera sáhl Český statistický úřad, když oznamoval ostře sledované výsledky inflace za říjen. Všichni s napětím očekávali, kam vystoupá ze zářijových 18,2 procenta. Samotná centrální banka očekává, že do konce roku se zdražování může zrychlit až ke 20 procentům.

Skutečná inflace je výrazně vyšší. V říjnu vzrostly ve srovnání s předchozím rokem ceny o 18,6 procenta. V listopadu se očekává další vzestup. Navzdory tomu, že se v účtech za elektřinu a plyn už objeví vládní zastropování. To je ale na úrovni zhruba trojnásobku loňských cen, takže zdražení bude velmi vysoké.

Z čísel za inflaci je bohužel vidět, jak za ten rok zdražování hluboce prostoupilo ekonomikou a uhnízdilo se lidem v hlavách. Ta psychologie rozhoduje o dalším vzestupu cen. A přestože obchodníkům už řadu měsíců klesají tržby, ceny stále rostou.

Až extrémně je to vidět u potravin. Mouka oproti předchozímu roku zdražila o 53,3 procenta. Chleba o 35,5 procenta. Drůbeží maso o 42,3 procenta, mléko o 38,1 procenta a olej o 50,2 procenta. To se nedá svést na ceny energií, i kdyby účty za ně byly násobné. Ty drahé energie ale byly štítem a alibi pro zdražení všeho dalšího. U potravin se to vymyká kontrole.

Před pár týdny zveřejnil statistický úřad Evropské unie Eurostat srovnání, podle kterého u nás meziročně stouply ceny elektřiny a plynu nejvíc v Evropě. Vysvětlení bylo poměrně jednoduché. Vláda Petra Fialy přišla se stropy jako jedna z posledních. Stropy schválila pozdě a na velmi vysokých laťkách. V mezičase, kdy ostatní zasahovali, se česká ekonomika nejvíc infikovala inflací, která přes ceny energií prostoupila do všeho dalšího zboží a služeb.

I proto máme jednu z nejvyšších jádrových inflací (což je zdražení, od kterého se odečte vzestup cen energií a potravin). Dosahuje 14,7 procenta. Před námi je z celé Unie jen Orbánovo Maďarsko, kde se i se státními dotacemi a regulacemi všeho možného růst cen stále více vymyká kontrole.

Chytře nastavené stropy (nikoliv dotace a kompenzace) ale můžou sehrát důležitou psychologickou roli. Přináší klid, jistotu. A už jen svou existencí sráží ceny.

Samotné maskování skutečného zdražení ale nic dobrého nepřináší. A uhnat si pověst kreativních statistiků ve stylu Řecka je to poslední, co dnes v těžké době plné nedůvěry a nejistoty potřebujeme. Opticky nižší inflace jen zbytečně poskytne alibi většině centrálních bankéřů pod vedením guvernéra Aleše Michla, kteří přes prudce stoupající ceny odmítají zvedat úrokové sazby.