ÚHEL POHLEDU

Inflace prosakuje ze zahraničí

ÚHEL POHLEDU
Inflace prosakuje ze zahraničí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

ÚHEL POHLEDU: Nedá se tomu v poslední době vyhnout. Alfou a omegou ekonomických disputací je v posledních týdnech vždy stejné téma: Inflace. Nejsme v tom ale sami – inflace roste všude v Evropě. A ještě zdaleka není u vrcholu. Potvrdila to další várka čerstvých statistických dat. Podle posledních údajů takzvaný harmonizovaný index spotřebitelských cen v Německu v listopadu vzrostl meziročně na 6,0 %. Odhadoval se přitom růst „jen“ o 5,5 % - jako kdyby snad 5,5% inflace bylo „malá“. O měsíc dřív přitom harmonizovaná inflace v Německu dosahovala „jen“ 4,6 %.

O harmonizované inflaci mluvíme proto, že se jedná o údaj mezinárodně srovnatelný. Používá zkrátka metodiku jednotnou pro každou zemi, abychom nesrovnávali hrušky s třešněmi. Pro českou ekonomiku ještě tento harmonizovaný údaj za listopad k dispozici nemáme, budeme ho znát až počátkem prosince, ale pokud se podíváme na poslední známé číslo za říjen, pak v říjnu tento český harmonizovaný index vzrostl meziročně o 4,8 %. A za celou eurozónu byl v říjnu 4,1 %. Aneb jak je vidět, Německo je na tom po stránce inflace opravdu dost nepříjemně. A hlavně: inflační čísla měsíc od měsíce pořád rostou.

Už teď je inflace v Německu nejvyšší za posledních 29 let. A přitom právě Německo je mezi evropskými zeměmi na inflaci patrně nejpřecitlivělejší, a to kvůli své předválečné zkušenosti s hyperinflací.

Na rozdíl od doby před 29 lety máme ovšem v eurozóně jednu novinku: prakticky nulové úrokové sazby. Takže peníze uložené na účtech v bankách ztrácejí inflačně na hodnotě mnohem rychleji než před oněmi 29 lety. A navíc co bylo kolem roku 1992 v Německu? Bylo to dva roky po jeho znovusjednocení. Tehdy tedy Německo mělo na vysokou inflaci „nárok“. Dneska mu byla natištěna v podobě vytištěných peněz Evropskou centrální bankou. A ta se vůbec nesnaží na své politice, která víc a víc rozdmýchává inflační požár, nic měnit.

Většina evropských centrálních bank se totiž zaklíná tím, že inflace je takto zvýšená jen přechodně, dočasně. A některé tomu dokonce i vážně věří.

Jen tak mimochodem, na toto téma promluvil před pár dny i guvernér České národní banky Jiří Rusnok. Prohlásil dvě významné věci: Zaprvé že úrokové sazby v ČR v rámci boje proti inflaci pravděpodobně ještě budou zvýšeny, a zadruhé ke konci příštího roku by se inflace prý měla „bezpečně vrátit“ k dvouprocentnímu cíli, který si ČNB pro inflaci stanovila. Jinými slovy: S ECB se obě centrální banky shodnou jen na tom, že inflace má být krátkodobá. (To ovšem bylo řečeno již mnohokrát v minulosti a zatím stále roste.) Na přístupu k měnové politice se ovšem centrální banky neshodnou ani trochu. Zatímco ČNB se aspoň snaží s inflací více či méně účinně bojovat, ECB takovou snahu ani nepředstírá.

Nejsme ovšem izolovaným ostrovem. Není pravdou, že by nám mohlo být jedno, co se děje v eurozóně. Svou politikou „nedělat s inflací nic“ bohužel ECB dost značně hází klacky pod nohy i ČNB. Ceny, respektive jejich růst, se samozřejmě propisují ze zahraničí i do domácí ekonomiky. Takže pokud bude hypoteticky v zahraničí inflace vysoká, i kdyby se všechny lokální instituce na hlavu postavily, stejně domácí inflaci budou schopny ovlivnit jen velmi omezeně. Zpráva o německé inflaci je tedy do značné míry zprávou i o budoucí domácí české inflaci.

 

3. prosince 2021