Co nám říkají nejnovější archeologické objevy

Mohyly praotců pod Řípem

Co nám říkají nejnovější archeologické objevy
Mohyly praotců pod Řípem

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Pro většinu z nás je Říp mytickou horou, podobný význam měla tato hora i pro naše předky a po řadu tisíciletí hrála důležitou duchovní roli v jejich životech, vztahu k předkům i bohům.

Archeologové z Karlovy univerzity a Západočeské univerzity v Plzni se v právě probíhajícím projektu zaměřili na rekonstrukce posvátné krajiny v okolí Řípu a výzkum nejstarších pohřebních památek v Čechách. Jsou jimi dlouhé mohyly staršího (3900 až 3500 př. Kr.) eneolitu (pozdní doby kamenné), které byly až do posledních dvou dekád v Čechách prakticky neznámé. Výjimkou jsou dvě dlouhé mohylové stavby zjištěné již v 70. letech výzkumem Ivany Pleinerové v Březně u Loun. Změnu přinesly až systematické letecké průzkumy, které u nás započaly až po pádu železné opony. Nikdo ale dosud nevěděl, jak jsou mohyly přesně staré. Většina našich chronologických interpretací byla založena na srovnání se stojícími mohylami v severozápadní Evropě. To byl právě důvod, proč jsme se nemohli spokojit s nedestruktivními metodami, které nám neumožňovaly mohylu přesně datovat a objasnit její konstrukční a funkční vývoj.

Jednu z těchto mohyl jsme prozkoumali letos v srpnu. Již při těžbě písku v obci Račiněves byl na začátku 90. let minulého století objeven závěr mohyly, část příkopu, který vytváří obvod stavby. Už tehdy měl archeolog z mostecké expozitury Archeologického ústavu AVČR Drahomír Koutecký, který lokalitu zkoumal záchranným výzkumem, podezření, že by to mohl být tento typ památky. V té době ale nebyly v Čechách dostatečně známé a nenašly se žádné artefakty, které by mu ji pomohly zařadit.

Přednedávnem Roman Křivánek z Archeologického ústavu započal v okolí pískovny velkoplošný průzkum za pomoci geomagnetického měření. Díky tomu se objevila řada pohřebních památek – mohyl, a to i kamenných z různých období (mladší doba bronzová, starší doba železná) a byl také zachycen celý dlouhý půdorys této mohyly. Od té doby víme, že zde mohyla je. Její existenci se podařilo prokázat i leteckým průzkumem. Až letos jsme ale s Petrem Krištufem (ZČU) zahájili terénní výzkum mohyly.

Proč právě tady?

Většina mohyl má aspoň jeden primární pohřeb, kvůli kterému byly vystavěny. Čím víc lokalit jsme prozkoumali, tím roste naše přesvědčení, že to nebyly jen prosté hrobky, ale že dlouhodobě sloužily komunitám, které je vybudovaly, jako památníky. Tehdejší lidí tam chodili uctívat duše svých předků a komunikovat s nimi. Představujeme si, že byly mnohem živější, než jsou dnešní hroby na pohřebištích. Lidé se tam v určitých etapách roku scházeli, pořádali tam oslavy (například při slunovratu). Našli jsme tam zbytky picích nádob, zvířecích kostí apod.

Hora Říp hraje zcela výjimečnou roli v širokém regionu. Je jakýmsi milníkem, místem, které strukturuje krajinu, ukazuje a vždy ukazovalo cestu do středních a severních Čech. Rozkládá se mezi dvěma významnými soutoky – Labe s Vltavou a Labe s Ohří. Dokladů o dlouhodobém osídlení je méně, zato se v okolí našla řada mohyl a pohřebišť jako takových. Zdá se, že mytická hora českého národa už v pravěku přitahovala pozornost lidí a byla i pro ně posvátnou. Není divu, že se svatyně a hrobky stavěly v blízkosti Řípu, který byl zřejmě sám o sobě jakýmsi božstvem a kde se pravděpodobně odehrávalo mnoho ceremoniálů a obřadů.

Ve východní, vstupní části mohyly jsme objevili základy stavby, jakési svatyně. To je pozoruhodný a pro nás do značné míry nečekaný objev. Dosud se žádná taková mohyla na našem území nenalezla. Kosterní pozůstatky jsou v horším stavu, než bychom si přáli, i přesto doufáme, že se nám je podaří absolutně datovat prostřednictvím radiokarbonového měření. Uvidíme za pár měsíců v laboratoři. To je vždy napínavá část archeologického výzkumu.

Podle nalezených artefaktů víme, že ostatky pocházejí ze dvou různých období doby kamenné. Hlavní pohřeb, který v mohyle zkoumáme, je ze starší fáze pozdní doby kamenné, z období kultury nálevkovitých pohárů kolem roku 3800 před Kristem.

O tisíc let později v téže mohyle pohřbili mladou ženu, která byla vybavena dvěma nádobkami a malou srpovou čepelkou vyrobenou z pazourku. To, že šlo o ženu, víme proto, že byla uložená na levém boku obličejem směrem k východu (tedy k Řípu), což je typická poloha pro ženské pohřby té doby.

Uložená byla do mohyly již opuštěné, která byla na povrchu i po tisíci letech stále dobře viditelná a která připomínala tehdejším obyvatelům okolí Řípu, že tam již před nimi sídlili jejich předkové. I o tisíc let později chápali význam památníku jako posvátného místa.

Nejsme zatím schopní určit pohlaví zemřelého. Byl tam pohřben (na levém boku směrem k západu) v době kultury nálevkovitých pohárů, kdy lidé nerozlišovali polohu muže a ženy v pohřebním ritu. To, co by nám mohlo napovědět, je pozoruhodná lukostřelecká výbava. Zemřelý měl u sebe dvanáct křemencových hrotů šípů, což se v období eneolitu zpravidla vázalo ke genderové roli muže. V této chvíli proto předpokládáme, že to byl spíš pohřeb muže, bojovníka, lukostřelce... praotce.

Hroty šípů nebyly uložené v toulci, ale našli jsme je na různých místech hrobu. Víme, že u některých pravěkých obyvatel Eurasie bylo zvykem, že bojovníci během pohřbu vzdávali hold zemřelému vstřelením svého šípu do hrobové komory předtím, než byl pohřben. Tím ho obdarovali na cestu na onen svět. Pro nás teď bude velice zajímavé studovat rozdíly v jednotlivých hrotech. Jsou si do značné míry podobné jak velikostí, tak tvarem, rozdíly ale najdeme. Může to svědčit o tom, že šípy nepatřily zemřelému. Mohou se v tom odrážet jeho vztahy ke zbytku komunity a například to, že takovému významnému zemřelému jedinci přicházeli vzdávat hold lidé z dalekých končin během své cesty na Říp.

Pověsti a realita

Zajímavá je okolnost, že pod horu Říp, do katastru dnešní obce Ctiněves, Kosmas a později Václav Hájek z Libočan lokalizovali hrob praotce Čecha. Ve Ctiněvsi byla podobná mohyla prozkoumána před několika lety. Aniž bychom pátrali po tom, jestli vůbec existoval praotec Čech a kde byl pohřben, je zajímavé, že ještě v době Kosmově a Václava Hájka z Libočan se lidé vztahovali k Řípu jako posvátné hoře.

Ukazuje se, že pověsti a vyprávění o slavných bájných osobách, jako jsou praotec Čech nebo král Artuš, mají dávné kořeny a týkají se mnohem starších lidí, kteří nemají jméno a neznáme je jako historické osoby, byli to ale vůdci tehdejší společnosti, významné osobnosti. Z tohoto pohledu pod mytickou horou Říp jistě takových praotců Čechů leží řada. Tento zjevně bojovník s dvanácti šípy v hrobě mohl být jedním z těch dávných praotců Čechů (nespojujme ovšem tehdejší populaci s českým etnikem).

Když máme jmenovat významná místa českého národa, mnozí z nás zmíní právě horu Říp. Po první světové válce se dokonce uvažovalo o tom, že tak se bude jmenovat naše měna. Celá krajina a posvátné pozadí pohřbů a pohřebních monumentů nás přivádějí k myšlenkám o našich dávných předcích, a to ne z doby před 1500 lety, kdy měl praotec Čech přivést český národ do vlasti, ale o tisíce let starších, kdy lidé tuto krajinu osídlili. Je zjevné, že všechny tyto báje, které se zachovaly až do doby historické, mají své hluboké kořeny v naší pravěké minulosti.

Moderní metody průzkumu

Hlavním cílem našeho projektu bylo dokázat, že i v těchto částech střední Evropy lidé stavěli podobné památníky jako v megalitické oblasti (jako jsou slavné kamenné dolmeny severozápadní Evropy a Skandinávie). Naše kultura a vývoj vždy oscilovaly mezi východem a západem Evropy. Toto je zajímavý doklad, že přinejmenším ve čtvrtém tisíciletí před Kristem byly naše vazby na severozápad kontinentu velmi významné. Nejde ale jen o dlouhé mohyly a jejich podobnost megalitickým památkám západní Evropy a Skandinávie, jde o celou rituální krajinu, jejíž existenci předpokládáme v okolí Řípu, ale třeba i v okolí slavné megalitické svatyně Stonehenge v hrabství Wiltshire v jižní Anglii.

Monumenty nestudujeme jenom proto, abychom zjistili, jak vypadaly a jak je lidé užívali, zajímají nás i jako součást rituální krajiny. Chceme zrekonstruovat její podobu, jak byla užívána, zda byla odlesněná, jak byla prostupná. Chceme zjistit, co se odehrávalo v okolí těchto monumentů, a to nejenom v jednom období, ale i jak se v čase vztah člověka k posvátné oblasti pod Řípem vyvíjel. Proto jsme uspořádali velice detailní a plošně velice rozsáhlý geofyzikální průzkum, který se vázal ke všem zkoumaným mohylám. Moderní metody nám umožňují technicky prostudovat i několik desítek hektarů v okolí památek. O tom se nám před dvaceti lety ani nezdálo. Najednou tady máme zmapovanou krajinu včetně všech pozůstatků rituálních i sídlištních aktivit. Můžeme uvažovat nad tím, kde lidé sídlili, jak to měli daleko k místům, kde obětovali, a jakým způsobem krajinu strukturovali. Je to o to zajímavější, že to není obraz jenom běžné zemědělské krajiny, ale místa, které lidé několik tisíciletí užívali pro pohřbívání, uctívání bohů a předků a které se pevně váže k mytické hoře Říp.

Jan Turek

5. září 2022