Editorial Daniela Kaisera

Žijeme v krásné zemi pod vládou statistů

Editorial Daniela Kaisera
Žijeme v krásné zemi pod vládou statistů

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Toto pondělí pořádala ministryně financí Alena Schillerová snídani pro novináře a ekonomy. Leitmotivem setkání byla tichá výčitka nad tím, jak se české ekonomice po čtyřech letech dohledu ze strany ANO daří, a jak malého uznání to dochází ve veřejném prostoru. Ministryně doslova řekla: „Žijeme v krásné zemi, je třeba to vědět.“ Přála by si, aby se o úspěšném vývoji psalo víc; když prý ministryně premiéru Babišovi nedávno předložila oficiální čísla o hospodaření, premiér se divil: „A proč se o tom nikde nepíše?“

Že měl Andrej Babiš historické štěstí nebo brilantní čich a do vysoké politiky vstoupil ve chvíli, kdy se po letech útlumu konečně rozjížděla hospodářská konjunktura, je fakt. Zásluhy minulé vlády, v níž seděl na ministerstvu financí, jsou přinejlepším druhotné, doplňkové. Například Babiš spravil výběr daní – ve srovnání s propadem, který sám způsobil, když na finance přišel. Jedna větší zásluha spočívala v tom, že Sobotkova a Babišova vláda přestaly šířit náladu konce světa, v čemž se předtím až masochisticky vyžívala vláda Nečasova a Kalouskova.

Jinak to bylo otálení v konjunktuře. Rekordně se nedařilo investovat, 400tisícová armáda státních zaměstnanců se během trvání minulé vlády rozšířila o neuvěřitelných deset procent, téměř o 40 tisíc lidí. Teď, když ANO hraje ve vládě prim a sociální demokraté, hlavní strůjci nabobtnávání státu, jsou do počtu, se Babišovi dostalo šance na reparát. Ale ne – i jeho kabinet předloží sněmovně na příští rok rozpočet se schodkem 50 miliard korun. Přitom už teď by šlo hospodařit s nulou a nemusely by se pro to vymýšlet žádné kalouskovské škrty. Kabinet ovšem počítá s takovými výdaji navíc, jako je 38 miliard korun na vyšší penze nebo 21 miliard korun do školství. Záměr, aby učitelům citelně narostly platy, až o 15 procent, je správný. Ale proč má kromě přidávání těm stávajícím stát nabírat tisíce nových učitelů? Protože minulá vláda přijala tzv. reformu regionálního školství, jejímž smyslem je oživit školy v menších obcích, a nová vláda s tím nic nedělá. Proč se znovu uvažuje o zvedání platů v celém státním sektoru, tentokrát o šest procent, když už několik let jsou nad průměrem platů v soukromé sféře? Ačkoli před čtvrt rokem premiér v demisi mluvil o tom, že plošné přidávání státním zaměstnancům už nechce, podle nejnovějších zpráv to plošné přidávání pořád ve hře je. Dělalo by to devět dalších miliard korun ve státním rozpočtu.

Nebo – vlaky zadarmo pro studenty a pro důchodce podle počtů Aleny Schillerové přijdou státní rozpočet na šest miliard. „Bylo to politické rozhodnutí vlády, které já samozřejmě nebudu komentovat,“ naznačuje ministryně financí lehkou distanci; když vinou nějakého resortu rostou státní výdaje, ministři financí se přece musejí tvářit trochu nesouhlasně, to je v řádu věci. A proč se mají o třetinu zvyšovat státní výdaje na sport (na 8,5 miliardy)? Asi proto, že lidi to tak chtějí.

Tragický je celkový rámec, v němž tato vláda úřaduje. Konjunktura je evidentně v druhém poločase, ekonomika v druhém čtvrtletí začala zpomalovat. I ministerstvo financí odhaduje, že z 3,3 procenta růstu HDP příští rok zpomalí na 2,4 procenta ve volebním roce 2021. Třeba se skutečně české ekonomice toto měkké přistání podaří provést, třeba ne. Cla na německé automobily s českými díly v USA nebo potíže eurozóny (Itálie) mohou ve střednědobých ekonomických výhledech ministryně Schillerové udělat jistou paseku.

Čas vykonat něco hospodářsky významného je teď. Při zpětném pohledu roky, které už jsme prožili a které pořád ještě prožíváme pod Babišem, budou roky, kdy byl čas radikálně snížit daně a pojištění; nebo kdy bylo možné radikálně snížit státní dluh; nebo kdy bylo možné alespoň dokončit dálniční síť nebo alespoň radikálně zmodernizovat armádu a konečně plnit naše závazky v NATO. Žádný takový velký skok Babiš nechystá. Ve skutečnosti řeší hlavně to, aby on nebo jeho nejbližší neskončili ve vězení. Potřebuje takzvaně být u toho. Takže dnes asistuje u hospodářské konjunktury. A až jednou skončí hospodářská konjunktura, skončí s ní přelud schopného manažera.