Smrt Stalina před 65 lety

Desítky milionů lidí zemřely kvůli jeho rozkazům. I tak je Stalin pro Rusy hrdinou

Smrt Stalina před 65 lety
Desítky milionů lidí zemřely kvůli jeho rozkazům. I tak je Stalin pro Rusy hrdinou

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Sovětská společnost si sice ještě na desítky let udržela totalitní charakter, smrtí sovětského diktátora Josifa Stalina ale před 65 lety, 5. března 1953, skončila jedna z nejtragičtějších epoch v dějinách lidstva. Vlastním jménem Josif Vissarionoviče Džugašvili vládl neomezenou mocí od roku 1927 a podle mnohých odhadů se stal jedním z největších zločinců 20. století. Podle odhadů byly popraveny v stalinských čistkách, zahynuly v obávaných pracovních táborech (gulazích) nebo v občanské válce a podlehly hladomoru v 30. letech desítky milionů lidí.

Poslední dny Stalina jsou zahaleny tajemstvím. Raněn mrtvicí byl asi mezi 1. a 2. březnem a po záchvatu zůstal dlouho ležet bez pomoci. Existuje teorie, že záchvat byl vyvolán sporem mezi ním a členy vedení. Podle další z nich měl smrt obávaného vládce na svědomí ministr vnitra a obávaný kat, který sám skončil na popravišti, Lavrentij Berija, který prý pochopil, že Stalin údajně žene zemi do třetí světové války.

Ostatky vůdce byly uloženy do mauzolea na Rudém náměstí po boku Lenina, v roce 1961 byly uloženy k ostatním představitelům SSSR ke Kremelské zdi.

Muž, který si zvolil přezdívku Stalin (rusky „staľ“ znamená ocel), se narodil 21. prosince 1879 v gruzínském městě Gori, kde je dodnes uctíván. Z pravoslavného semináře byl vyloučen prý za revoluční aktivitu, v roce 1901 se stal profesionálním revolucionářem: v ilegalitě organizoval stávky a demonstrace, vedl dělníky do srážek s policií a peníze na revoluci údajně získával loupežemi. Krátce pobyl ve vyhnanství na Sibiři.

Začátky Stalinovy revoluční dráhy zapůsobily na Lenina. Podle ruského spisovatele a historika Edvarda Radzinského přijel Koba (jeden z pseudonymů Stalina) do Moskvy jako druhořadý politik, ale rychle našel cestu k Leninovi. Dovedlo ho tam nejen umění získat a udržet moc, ale i to, že pro Lenina byl polovzdělaný a drsný Stalin mužem činu bez zábran. Nerozhodní intelektuálové (Trockij, Kameněv nebo Bucharin) váhali s radikálními metodami.

Do čela bolševiků se Stalin dostal v roce 1922 na návrh Lenina, který byl v té době šéfem vlády a neformálním vůdcem strany. Později Lenin ve svém testamentu varoval před tím, aby Stalin získal velkou moc, pro jeho špatné vlastnosti. V roce 1924 ale Lenin zemřel a o vedení strany se rozhořel boj. V roce 1927 Stalin zvítězil nad protivníky ve straně a stal se nejmocnějším mužem v zemi.

Začalo „budování socialismu v jedné zemi“: kolektivizace zemědělství a industrializace, likvidace všech domnělých odpůrců, kulaků, kněží i nejbližších spolupracovníků a přátel včetně armádních špiček a kulturní elity. Již s oslabenou armádou se po tragické dohodě s Hitlerem zapojil do boje proti Hitlerovi a vítězství v druhé světové válce a úspěchy na Jaltské i Postupimské konferenci jej utvrdily v jeho nepřemožitelnosti. Čistky pokračovaly až do jeho smrti.

I přes miliony obětí, které historici Stalinovi přičítají, ho Rusové považují za největší historickou osobnost, v očích veřejnosti je totiž stále považován za strůjce válečného vítězství. Za Stalinem, jehož jméno v průzkumu nezávislého střediska Levada vyslovilo 38 procent dotázaných, následovali na děleném druhém místě současný prezident Vladimir Putin a básník Alexandr Puškin, oba shodně s podporou 34 procent.

Historikové se dodnes přou, čím Stalin opravdu byl. Pro jedny zamindrákovaným paranoikem a megalomanem, pro druhé chladně kalkulujícím monstrem. Pohřeb však tehdy uvedl do transu celou zemi a před rakví bylo ušlapáno na 1500 lidí. O tři roky později na 20. sjezdu KSSS Nikita Chruščov, který se nakonec dostal do čela komunistů, odsoudil kult Stalinovy osobnosti. Teprve „perestrojka“ ale ukázala zločiny Stalinovy éry v plném světle.

Vášnivý kuřák a milovník gruzínského vína byl dvakrát ženatý. První manželka Jekatěrina Svanidzeová mu porodila syna Jakova, který byl za druhé světové války zajat a pravděpodobně zahynul v koncentračním táboře Sachsenhausen – Oranienburg. O osudu Jakova koluje řada legend a podle historiků není zcela jasné, za jakých okolností byl zajat a jak zahynul. Druhá manželka, kráska s orientálními rysy Naděžda Allilujevová, mu porodila syna Vasilije a dceru Světlanu. Naděždu údajně dohnal k sebevraždě, syn Vasilij, který zemřel v roce 1962, byl dva roky po smrti otce odsouzen za protisovětskou činnost.

Světlana v 60. letech emigrovala a usadila se v USA. V roce 1984 se vrátila do vlasti, ale žít v Sovětském svazu nedokázala a v roce 1986 se vrátila do USA. Zemřela v listopadu 2011 ve věku 85 let v americkém státě Wisconsin. Diktátor měl osm vnoučat. Největší radost by Stalinovi dělal vnuk Jevgenij (syn Jakova Džugašviliho), vůdce stalinistů v Rusku i v Gruzii, který se bez úspěchu soudil kvůli údajnému očerňování dědova jména. Jevgenij zemřel roce 2016.

,