EDITORIAL DALIBORA BALŠÍNKA

Kdo je tady manipulátor

EDITORIAL DALIBORA BALŠÍNKA
Kdo je tady manipulátor

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Teď někdy to budou dva roky, co i k nám přišlo strašidlo čínského viru. Pro mnohé to začíná být úmorné, nesnesitelné a nechtějí ve svém životě atmosféru, kterou virus přináší. Virus děsil globálně. Strach, který vyvolával, byl pochopitelný, protože virus zabíjel. Nikoli masivně, ale někdy nevypočitatelně. Po dvou letech víme o čínském viru mnohem víc, hlavně to, že tak snadno nikdy nevymizí a že ani tak vyspělá civilizace, jakou jsme ve 21. století, neumí něco vymazat a zničit jako zmáčknutím tlačítka enter. Nakonec se ukazuje, že mnohem horší dopady než na zdraví populace bude mít čínský virus na mezilidské vztahy a společnost, a to vinou prostředků na boj s virem, opatřeními, která se vůči němu dělala, a vystrašenou propagandou některých médií a politiků. Ukázalo se, že tolik vynucované očkování nepřineslo efekt, jaký se očekával a byl slibován.

Očkování se nestalo tečkou za virem, nezastavilo jeho šíření a také nezajistilo bezinfekčnost těch, kteří se očkováním chtěli ochránit a chtěli ochránit společnost. Bylo spíš politickým a společenským placebem. Nezajistilo vymýcení viru tak, jak tomu bylo v případě očkování proti jiným nemocem jako TBC, černý kašel a další. Má zřejmě jen efekt na lehčí průběh onemocnění vyvolané virem, i když také ne ve všech případech, protože na nemocničních jipkách končí nezanedbatelný počet očkovaných. Vědci nezatížení politikou nebo obchodními zájmy jsou připraveni neustále pozměňovat a zpřesňovat názor na fenomény, které zkoumají, a jsou i připraveni závěry opravovat.

Od začátku bylo jasné, že poznání o čínském viru nepřijde hned, za měsíc ani za rok, místo toho se pro společnost ukazuje nebezpečnější omezování, osočování, vykazování z tzv. dobré nedezinformační společnosti těch, kdo si dovolili mít jiný názor. Vykazovala a stále se vykazuje věcná polemika, která je přitom základním předpokladem vědění a poznání. Skutečnost, že ve společnosti, a to v jakékoli fázi její historie, jsou lidé se spikleneckým a paranoidním uvažováním, je nezměnitelná. Vždycky takoví lidé byli a budou, ale ti vývoj nepřinášejí. Problém nastává, pokud za spiklence, dezinformátory jsou označovaní lidé
s faktickými a věcnými argumenty.

Digitální doba nemá jen své nevýhody například v sociálních médiích nebo rychlém šíření fám, ale má i tu přednost, že stejně rychle lze fámy vyvrátit. Stejně rychle lze také usvědčit ty, kteří manipulují ve jménu dobra a prospěchu společnosti, falešné proroky demokracie, pokroku a progresivistického myšlení.

Za dva roky s čínským virem o něm víme mnohem víc, dokonce se objevují země, kde se už učí s virem žít a rozhodli se ho vnímat jako každou jinou chřipku, i když stále je mnohem víc těch nasazujících represi. Zažili jsme také, jak snadno lze omezit svobodu i ve vyspělých demokraciích a jak samotnou demokracii lze snadno poškozovat s dobrými úmysly pro blaho společnosti. Věc s virem není ani zdaleka u konce, jen o něm máme víc poznatků, které mohou pomoci v boji proti manipulátorům a dezinformátorům, jimiž často bývají ti, kdo o tom nejvíc mluví.