ÚHEL POHLEDU

Renesance hotovosti

ÚHEL POHLEDU
Renesance hotovosti

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

ÚHEL POHLEDU: Vzpomínáte, jak jsme říkali, že u nás bude inflace na vrcholu nejspíš o něco dříve než v západní Evropě? Užuž to možná vypadalo, že inflace i na Západě se pomalu blíží vrcholu, ale kdepak. Inflace být u vrcholu nemůže ani omylem, když přišla z Německa čísla, jaká přišla.

Výrobní ceny v Německu se v září meziročně zvýšily, stejně jako v srpnu, o rekordních 45,8 procenta. Nejvíce se na tom podepsaly ceny energií, které zdražily meziročně o 132,2 procenta. Pozitivní na tom najdeme snad jen to, že meziměsíční růst díky poklesu cen komodit trochu zpomalil. Nicméně pro spotřebitele z toho jednoznačně plyne, že spotřebitelská inflace, která je časově posunutá proti takzvané výrobní inflaci, ještě nutně musí šplhat nahoru, z toho se nevylžeme.

Pro Němce ovšem asi nejděsivěji zní následující věta, kterou jako komentář k číslům přidali němečtí statistici: „Srpen a září zaznamenaly ve srovnání se stejným obdobím loňského roku nejvyšší nárůst výrobních cen od zahájení průzkumu v roce 1949.“ Německo je totiž extrémně citlivé na zmínky o inflaci nebo o veřejném dluhu.

Pro pochopení musíme zpět do historie. Předválečná hyperinflace v Německu byla způsobena tím, že Německo nebylo schopno ufinancovat reparace z první světové války, a tak začalo platit reparace na dluh a tento dluh začalo takzvaně monetizovat, tedy tisknout nekryté inflační peníze a jimi dluh splácet. Důsledkem byla hyperinflace, celkový ekonomický rozvrat, a mnoho historiků se domnívá, že to bylo právě toto ekonomické podhoubí, které vyneslo k moci Hitlera a podepsalo se na druhé světové válce.

Po válce proto Německo učinilo obrat doslova o 180 stupňů. Zatímco před válkou vykazovalo obrovskou fiskální nedisciplínu, zadlužovalo se, tisklo peníze a čelilo hyperinflaci, po válce se naopak stalo v Evropě premiantem ve fiskální politice, úzkostlivě dbalo na to, aby udrželo své veřejné finance pod kontrolou, příliš nenafouklo svůj dluh a ani vzdáleně si nezahrávalo s něčím, co by mohlo monetizaci připomínat. Jens Wiedmann, bývalý guvernér německé centrální banky Bundesbank, byl nejhlasitějším centrálním bankéřem v Evropě kritizujícím monetizaci jihoevropských dluhů a politiku záporných úrokových sazeb, kterých se začala v uplynulých letech dopouštět Evropská centrální banka. A byl to německý ústavní soud, skrze který neprošly některé z plánů ECB vykazující znaky monetizace veřejného dluhu.

Musíme tedy rozumět tomu, že pro Německo je současná inflace a současná monetizace dluhů mnohem citlivějším tématem než pro jakoukoliv jinou evropskou zemi. Zatím je ještě spotřebitelská inflace v Německu „jen“ 10 procent, kapku nad průměrnou inflací v celé eurozóně, která dosahuje 9,9 procenta, ale tato inflace dál roste.

Ekonomie není matematika; ekonomie je hlavně o psychologii. A zde začínáme narážet na velmi citlivé limity psychologické tolerance. V tento okamžik má inflace hned několik rozměrů. Zaprvé Němci začínají být silně znepokojení a podráždění, ačkoliv to ještě neventilují žádnými masovými nepokoji.

Zadruhé je politicky velmi ošemetné pojmenovávat věci pravými jmény, vzhledem k německé citlivosti na uvedená témata se prostě politicky nehodí říci, že inflace je vyvolána monetizací evropských státních dluhů; spíš se mluví o drahých energiích, které se zase dávají do souvislosti s válkou na Ukrajině, ale přímočaré pojmenování příčin chybí. Pokud ale příčiny neidentifikujeme, nemůžeme je odstranit, tedy nemůžeme problém ani vyřešit. O slepém tápání svědčí to, že „recept na řešení“ drahých energií se dnes pokoušeli nalézt prezidenti a premiéři zemí Evropské unie a mluvili přitom zejména o regulaci cen plynu. To namísto toho, aby si přiznali prostá fakta, že jednak je v oběhu víc peněz než zboží a druhak poptávka po energiích je větší než nabídka poté, co jsme si v rámci Green Dealu energie dobrovolně vypnuli.

A zatřetí lidé před inflací utíkají čím dál tím víc do reálných aktiv. Do hypoték již moc utíkat nemohou vzhledem k rychle rostoucím úrokovým sazbám. Zlato je sice v Evropě mohutně poptávané, ale mít na výběr mezi zlatem a zlatem je jednomu trochu málo. A tak roste poptávka po takových věcech, jako jsou historické zbraně, archivní alkohol nebo švýcarské hodinky. Vývoz švýcarských hodinek vzrostl v září o 19 % a letos by mohl být historicky rekordní. Přichází období, kdy lidé budou ve větší míře místo bankovních účtů používat hotovost a hotovost přelévat do zpeněžitelných trvanlivých předmětů.