K nejlepším satirickým dílům, která se pokusila postihnout dnešek, patří sedmnáct let starý snímek bratrů Coenových Po přečtení spalte, troufl bych si ho označit za prorocký film. Vypráví o tom, jak kolize zájmů a ambicí několika washingtonských troubů, narcistů, zahořklých činitelů střední ráže a podobně vygradovala do groteskního krváku s drobnou politickou dimenzí.

Film uzavírá kouzelná scéna, v níž se životem otřískaný šéf CIA radí s podřízeným, jak celou věc co nejefektivněji ututlat. Probírají aktéry jednoho po druhém. Řeč přijde na dámu, jejíž umanutá touha „aktualizovat“ se pomocí plastické chirurgie v té aféře hrála velice významnou roli. Prý je ochotná mlčet, když jí erár ty zákroky zaplatí. Ředitel se nejdřív zeptá, kolik by to asi stálo, nepočká si ale na odpověď, mávne rukou a dá rozkaz: „Zaplaťte to.“ Co taky jiného?

Zpráva o Stoltenbergově konverzaci s Trumpem byla komentovaná spíš výsměšně – jen se na něj podívejte, Nobelovy ceny se mu zachtělo, chtěl by si ji zařídit protekčně, přes politiku, nemá tušení, že o jejích laureátech rozhoduje sbor pěti naprosto nezávislých úctyhodných norských dam a pánů. Americké křupanství versus evropská kultivovanost a tradice a kdesi cosi. Jak krátkozraké. Donald Trump je člověk, který, dalo by se říct, snadno podléhá lichotkám. Evropa je zneklidněná tím, jak ji nebere na vědomí, jak ji opomíjí, je mu pro legraci. Jeho stanoviska se nepředvídatelně mění, kdo ví, co je schopný s tím Putinem o Ukrajině dohodnout, a tak dále a tak podobně. Ta Evropa na něj navíc nemá pořádnou páku, rakety a další zbraně, které by mohly situaci na bojišti rychle a dramaticky změnit. Ale má… Nobelovku! A při vší Trumpově nepředvídatelnosti je prezidentova touha jaksi setrvalá. Tak na co čekat?!

V politice je potřeba použít ty páky, které jsou zrovna k dispozici, a tady se jedna nabízí. Trump chce Nobelovku, tak je potřeba mu ji za určitých podmínek slíbit, Stoltenberg by to měl vzít na sebe, zjevně má na Trumpa číslo. Na těch pět norských dam a pánů z výboru bude možná potřeba trochu zakleknout, Česko by v té věci mohlo poskytnout cenné know-how. Není čas se upejpat. Tvářit se, že Nobelova cena za mír je nějaká nedotknutelná svátost.

Během těch desetiletí se mezi její laureáty dostaly taky všelijaké sporné osobnosti, Barack Obama, jehož ocenění Trump občas se žárlivým ostnem připomene, ji dostal těžko říct za co, asi za to, že byl zvolen. Takže to chce zatnout zuby a myslet na Evropu. Klidně změnit pravidla udělování. Umožnit, aby ji člověk mohl dostat opakovaně, přejmenovat ji na Nejvíc Nobelovu cenu za největší mír. Cokoliv. Má snad někdo lepší nápad?