V době, kdy americký prezident Donald Trump hovoří o možné anexi Grónska, v Evropě sílí debata o větší strategické autonomii a vlastní schopnosti odstrašení. Znovu se objevuje stará myšlenka vytvoření společné evropské armády, nyní o síle až 100 tisíc vojáků. Podle eurokomisaře pro obranu a vesmír Andriuse Kubiliuse nastal čas tuto dlouhodobě diskutovanou ideu převést do reality.

Návrh, který se v různých obměnách vrací v historii evropské integrace, eurokomisař připomněl ve svém projevu ve švédském Selenu spolu s výzvou k vytvoření Evropské obranné rady. Ta by podle něj měla mít stálé i rotující členy a být schopná „rychle a efektivně řešit obranu evropského kontinentu“.

Ve svém vystoupení odkázal také na loňské prosincové vyjádření německého kancléře Friedricha Merze. Podle něj současná geopolitická realita ukazuje, že éra „Pax Americana“ se chýlí ke konci a doba, kdy se Spojené státy automaticky staraly o obranu Evropy, končí. Kubilius rovněž varoval, že jakákoli vojenská okupace Grónska americkou armádou by fakticky znamenala konec NATO a vážně by poškodila transatlantické vazby, včetně obchodu. Řekl, že EU by mohla posílit bezpečnost Grónska, pokud Dánsko požádá o podporu, ale zdůraznil, že Evropa se v otázce bezpečnosti stále spoléhá na USA.

Eurokomisař v této souvislosti kladl otázky, na které Evropa stále nemá jasné odpovědi. „Pokud se Američané odkloní od Evropy, jak vytvoříme evropský pilíř NATO? Kdo bude evropský SACEUR? Co evropské velitelské schopnosti? Evropské velitelství? A co je nejdůležitější – jak nahradíme 100 tisíc amerických vojáků, kteří tvoří jádro vojenské síly v Evropě?“ ptal se ve svém projevu.

Podobné otázky si podle něj kladli už po anexi Krymu tehdejší evropští lídři. „Tyto otázky si pokládali Angela Merkelová, Emmanuel Macron i Jean-Claude Juncker,“ připomněl. „Ale nebylo to zrealizováno. Nyní je čas to napravit,“ dodal.

Účinné odstrašení a obrana Evropy podle eurokomisaře Kubiliuse stojí na třech pilířích. Zároveň varoval, že pokud nebude fungovat jeden z nich, selžou všechny.

Prvním pilířem je materiální připravenost, tedy dostatečné financování obranného průmyslu. Evropa podle něj musí být schopná vyrábět a vyzbrojovat. V této souvislosti zmínil například úvěry z nového programu Evropské unie pro vyzbrojování SAFE v hodnotě 150 miliard eur nebo závazek členských států NATO navyšovat výdaje na obranu až na pět procent HDP.

Peníze ale samy o sobě nestačí. Druhým pilířem mají být institucionální změny, které umožní Evropě fungovat i v případě, že se Spojené státy z kontinentu stáhnou. Eurokomisař připomněl výrok bývalého šéfa unijní diplomacie Josepa Borrella, který evropské armády označil za „armády bonsají“. „Musíme své peníze investovat tak, abychom byli schopni bojovat jako Evropa, a ne jako sbírka 27 národních bonsajových armád,“ zamýšlí se komisař.

V této souvislosti položil i řečnickou otázku směřující k samotné podstatě evropské obrany. „Byly by Spojené státy silnější, kdyby měly padesát jednotlivých armád, nebo jsou silnější, když mají jednu federální?“ ptal se. „Pokud je naše odpověď, že by silnější nebyly, tak na co čekáme?“ dodal.

Třetím pilířem je podle eurokomisaře skutečná politická vůle. „Vůle k odstrašení a k obraně. A pokud to bude nutné, i k boji,“ zdůraznil.

Právě s cílem posílit politické i institucionální vedení obrany navrhl vznik Evropské obranné rady. Ta by měla mít deset až dvanáct členů, kombinovat stálé a rotující členství a měla by být schopná rychlého rozhodování. Součástí by podle něj měla být země předsedající Evropské radě i zástupci Evropské komise. Otevřená má zůstat také debata o zapojení Norska nebo Velké Británie, které nejsou členy EU.

Evropa podle něj dosud nebyla schopna své institucionální představy o obraně skutečně uvést do praxe. „Až dosud, a to i během posledního desetiletí, jsme nebyli schopni tyto představy realizovat. Proč? Podle mého názoru proto, že nám chybí jednotná platforma vedení, na které bychom mohli diskutovat o nejdůležitějších otázkách evropské obrany,“ uzavřel eurokomisař.

Debata o evropské armádě probíhala i v minulosti. Na začátku roku 2024 se pro vytvoření evropské armády vyslovil italský ministr zahraničí Antonio Tajani. Podle něj by mohla plnit mírové mise a mohla by pomoci s prosazováním účinné evropské zahraniční politiky. Na konci devadesátých let vznikla Evropská bezpečnostní a obranná politika. Ta byla dále upřesněna několika články Lisabonské smlouvy. V roce 2017 také vznikla spolupráce na obranných schopnostech (PESCO). O společné evropské armádě se neúspěšně jednalo už v 50. letech minulého století, upozorňuje například Michael Jarkovský v analýze Ústavu mezinárodních vztahů.