Na pomezí divoké tropické zeleně a živého městského organismu Ria de Janeira stojí od konce šedesátých let minulého století tajuplná rezidence podle návrhu legendárního Oscara Niemeyera. Kompaktní bílá stavba v prestižní čtvrti patřila dlouho k pozapomenutým reliktům modernismu, dokud ji v roce 2011 nezakoupila tamní slavná umělkyně a nepřebudovala ji na své soukromé sídlo.

Víc než domov

Adriana Varejão je považována za jednu z nejvýznamnějších brazilských umělkyň současnosti. Ve svých dílech kombinuje rozměrná plátna s dalšími materiály, a to mnohdy i v kontextu architektury. Modernismus – jak v architektuře, tak v umění – čerstvou šedesátnici silně ovlivnil, sama se k němu ale staví kriticky. Modernistická architektura ji přitahuje nejen svou estetikou, ale i myšlenkami a inspiračními zdroji. Dodnes v ní cítí původní utopické ideály tohoto hnutí, jimž se však později začalo vzdalovat. Pro etablovanou umělkyni tak bylo přestěhování do stavby Oscara Niemeyera rozhodnutím, které jí přineslo mnohem více než jen střechu nad hlavou. Ze svého domova může také čerpat inspiraci pro svou uměleckou tvorbu.

Rezidence nesla původně název Casa Baldo podle jména její majitelky. Oscar Niemeyer, jedna z největších postav architektury dvacátého století, vypracoval návrh pro svou švagrovou Carmen Baldo, od jejíchž potomků Adriana Varejão objekt před patnácti lety koupila. Navzdory tomu se však dochoval v zuboženém technickém stavu, který si vyžádal větší stavební úpravy. Nová majitelka zároveň potřebovala od svého domova více, než stavba nabízela – až díky přikoupení sousedního pozemku získala dostatečné místo. Niemeyer rezidenci navrhl jako jednoduchou kubickou stavbu, nad kterou se vysoko ve svahu vznáší bílý prosklený kvádr. Je pro ni typický kontrast mezi bujnou tropickou zelení a zářivě bílými fasádami s bohatým prosklením, jak to měl Oscar Niemeyer rád. Charakteristická je pak i sochařská kvalita celé stavby, kterou umocňuje fantastické točité schodiště, které se pěkně doplňuje s vysokými kmeny okolních palem. Souhra přírody a architektury.

K projektu rekonstrukce a dostavby přizvala investorka zavedené studio z Brazílie Siqueira+Azul, které založila koncem osmdesátých let architektka a designérka Lia Siqueira. Architekti přistoupili k projektu v určitém smyslu jako k choreografii prostoru. Rezidenci Itaúna House totiž nově tvoří tři samostatné objemy, které jsou však vzájemně propojeny kompozičně i prostorově. K tomu slouží provázání různých výškových úrovní i důmyslné průhledy napříč jednotlivými zónami rezidence – bazénem, novým odpočinkovým zahradním pavilonem i původní modernistickou rezidencí. K bydlení slouží dvoupodlažní stavba zahrnující dole ložnici, nahoře obývací pokoj s kuchyní a jídelnou s přímým napojením na patio. Vyvýšená část s točitým schodištěm pak nabízí pokoj pro hosty, kancelář a posilovnu.

Další kapitola

Pro umělkyni není bydlení jen místem, kde člověk přespává, ale také prostorem pro společenská setkávání a trávení volného času. Proto se ústředním bodem návrhu stal elegantní pavilon usazený v zahradě na přikoupeném pozemku. Ten má podobu otevřeného prostoru definovaného pouze betonovou střechou nesenou subtilními pilíři, který se z jedné strany přimyká ke svahu, druhá přímo navazuje na intimní zahradu s bazénem. U pavilonu stejně jako u obytné stavby dochází k charakteristickému brazilskému prolínání architektury a přírody – v interiéru i exteriéru. Díky tamnímu podnebí si totiž architekti a architektky mohou dovolit přechody a technická řešení, která by jinde zkrátka nefungovala.

Stavba se nachází v jedné z nejprominentnějších rezidenčních adres v Riu, Jardim Botânico, která se doslova koupe v zeleni. I díky tomu může čerpat také z krásného okolního prostředí a neuzavírat se sama do sebe. Materiálová paleta je střídmá a navazuje na brazilskou modernistickou tradici: přiznané betonové konstrukce, čisté bílé plochy, sklo a akcenty z masivního dřeva a kamene. Atmosféru rezidence pak kromě architektury, slunce a vegetace definuje také zařízení interiéru. Adriana Varejão totiž nenavrhuje pouze stavby, ale také nábytek a další interiérové doplňky, od svítidel pro vázy. To jí vedlo také k budování vlastní sbírky ikonických nábytkových kusů od jmen, jako je Sergio Rodrigues, Jorge Zalszupin nebo Lina Bo Bardi – postav, které během dvacátého století spoluurčovaly směr, kudy se v Brazílii ubíral moderní design, a na jejichž odkaz majitelka rezidence i hlavní architektka projektu ve svém díle vědomě navazují. Itaúna House tak můžeme chápat jako pokračování tohoto modernistického příběhu.