Češi neutrácejí. Největší brzdou ekonomiky zůstává slabá spotřeba domácností, která meziročně klesla o 2,3 procenta. Lidé zkrátka zůstávají ve strachu z dalšího vývoje, spotřebitelská nálada je špatná a má pro to jasné důvody. Příští rok tak i vzhledem k vládní konsolidaci rozpočtu, kvůli které si většina společnosti ještě pohorší, o moc lepší časy nepřinese.

Podle analytiků se česká ekonomika nachází v ještě horším stavu, než se očekávalo. „Příjemné překvapení se nekoná, naopak. Třetí kvartál se české ekonomice pranic nepovedl a šance na nápravu ve zbytku roku je mizivá. Letošek tak prakticky jistě zakončíme v červených číslech, jako pravděpodobný se jeví celoroční pokles HDP o 0,5 procenta. Jednoduchý ovšem nebude ani rok příští, do kterého průmyslový sektor míří s velmi slabým objemem zakázek a nadále vysokými náklady, v účinnost vejde vládní konsolidační balíček a centrální banka udržuje úrokové sazby na vysokých úrovních,“ řekl redakci hlavní ekonom Cyrrus Vít Hradil.

To, na čem nyní závisí zlepšení ekonomiky v příštím roce, jsou domácnosti a jejich ochota znovu utrácet. To by se sice mohlo dít vzhledem k tomu, že inflace už klesá, reálné mzdy po velkém propadu konečně mírně porostou a středně až vysokopříjmové domácnosti nakumulovaly další úspory, výrazná změna ale patrně nepřijde.

Spotřebitelská nálada je totiž špatná, lidé se bojí jak dalšího růstu cen a zdražování energií, tak dopadů vládního konsolidačního balíčku. Ten se dotkne všech a navzdory slibům bude znamenat zvýšení daní. Skrytou daň navíc představuje třeba i navrácení a zvýšení poplatku za zelené zdroje na faktury odběratelů elektřiny.

„Nyní je na tahu Česká národní banka, která by mohla přispět uvolněním měnové politiky, ovšem bankovní rada se podle všeho stále obává potenciálního opětovného vzedmutí inflace na začátku příštího roku. S pomocí ČNB tedy nelze příliš počítat. Patrně je tedy na čase se pomalu smířit s tím, že po špatném roce 2022, ještě horším roce 2023 přijde jen nepatrně lepší rok 2024,“ domnívá se Hradil.

Česká republika dosud nezažila, že by se reálné příjmy propadly tak jako nyní, kdy kvůli inflaci chudneme už dva roky v kuse. „Po příšerném roce 2022, kdy reálné výdělky klesly dokonce nejvíce ze všech zemí OECD, míří do záporu i letos, byť se bude jednat pravděpodobně 'pouze' o zhruba minus 2,5 procenta. S minusem totiž s největší pravděpodobností dopadne i poslední letošní čtvrtletí. Je ovšem nutné zdůraznit, že chudnutí pracujících již ve skutečnosti nepokračuje. V mezičtvrtletním vyjádření totiž české mzdy narostly o 1,5 procenta, zatímco spotřebitelské ceny pouze o 0,7 procenta a průměrný Čech tak velmi mírně zbohatl. I to je ovšem zřejmě jen slabá útěcha, jelikož reálná kupní síla zůstává přibližně na úrovni roku 2018,“ uvádí Hradil.

Růst mezd zaostával daleko za inflací ve většině odvětví, jsou však výjimky. Ty se týkají těch oborů, které profitovaly a stále profitují z masivního nárůstu cen energií, nebo byly tak ziskové, že rychleji přidávaly zaměstnancům. Reálně si tedy v růstu mezd přilepšili pracovníci ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a tepla, pracovníci v IT, v realitách a také v gastronomii a ubytování.

Také ekonom David Marek ze společnosti Deloitte, který je zároveň poradce prezidenta, akcentuje propad kupní síly průměrné mzdy před rok 2018. „Potom se stěží lze divit, že spotřeba domácností i HDP zůstávají pod hodnotami před začátkem pandemie. Inflace je hlavním viníkem této situace. Zčásti jde o cenu, kterou platíme za současnou geopolitickou situaci, která vedla k dočasně velmi vysokým cenám energií. Do jisté míry jde ovšem také o předchozí přehřívání ekonomiky podporované zbytečně vysokými schodky veřejných financí a málo důraznou měnovou politikou. Zkrátka chyby ve vlastní hospodářské politice,“ říká Marek.