Malá domů

Ondřej Štindl je kulturní publicista Týdeníku Echo a scenárista, ale také spisovatel. Jeho poslední román vyšel v nakladatelství Argo začátkem září a nese název Jednou to tu bude tvoje. Nemá ale smysl ptát se, zda je více romanopiscem, nebo novinářem. Tyto žánrové polohy se v jeho díle latentně prolínají. Novinářská práce a s ní spojená nutnost se k něčemu neustále vyjadřovat autorovi umožňuje nasávat svět zvenčí a zároveň být aktuální. Promlouvat ke čtenáři prostřednictvím románu je pak jakýmsi uměleckým zvnitřněním naučeného řemesla, ve kterém se spisovatel vědomě vymaňuje z potřeby generovat názory. Právě interpretačně svobodná forma románu se pro Štindla stává produktivním materiálem k tomu, aby uchopoval něco, co se ze své podstaty uchopit nedá: lidské existenciální příběhy, v nichž je dějinný kontext vždy podružný, což je vzhledem k záplavě současných autofikčních „dobových“ próz (například kniha Marka Torčíka Rozložíš paměť nebo kniha Emmy Kausc Narušení děje) v našem literárním prostředí stále spíše výjimkou.

Ne nadarmo se říká, že každý spisovatel píše za svůj život jen jednu knihu. Když se pročítáme Štindlovým nejnovějším románem, nevstupujeme s přihlédnutím k jeho předchozím rukopisům do nových tematických prostor. Půdorys knihy je znovu vystavěn na groteskně kulminujícím příběhu outsiderů, kteří se vinou náhody i vlastních rozhodnutí ocitnou na osudové křižovatce svých životů. Štindl zde opět praktikuje až jakési ryze existenční eschatologické vnímání skutečnosti, jehož tíhu ale rozlamuje absurdním vnímáním reality. Časový kolorit románu je pak zasazen do současné postinternetové doby. Autor nastoluje rozporuplné otázky pídící se po tom, kde vůbec stojí hranice mezi virtuálním a reálným, mezi digitálním a lidským a co se vůbec děje s naším „dasein“ na sociálních sítích. Jako by nakonec ale zkonstruování příběhu s nečekaně gradující zápletkou nebylo pro Štindla to nejdůležitější. Daleko významnější je práce se samotnou literární řečí. V románu se totiž objevují pasáže (graficky odlišené kurzivou), ve kterých se autorův jazyk stává silně autoreferenčním, respektive odkazuje k niternému prožívání jednoho z hrdinů románu. Štindl se v těchto polohách dostává k jádru toho, proč vlastně vůbec psát. Je to jazyk energicky úsečný, tajemně groteskní a lyricky obnažující.

Ondřej Štindl: Jednou to tu bude tvoje, Argo, 247 str.

Takový pěkný infarkt

Nový thriller od autora mordýřského bestselleru Kaštánek! V Kodani řádí bestiální sériový vrah. Nemá jinou zbraň než telefon, a přesto dokáže své oběti dovést až na pokraj šílenství. To si lze snadno představit – podobné pocity zažívám pokaždé, když mi volá neznámé číslo. Detektivové jsou ve střehu a odpovědi leží hluboko v minulosti (jak jinak), kdy se jeden nevinný školní výlet změnil v noční můru… Zdá se, že zlo nezmizelo – a to nejhorší teprve přijde!

Søren Sveistrup: Ptáčátko, přeložila Magdalena Jírková, Kniha Zlín, 496 str.

Osmipivo u Jelínků

Nová kniha Na dvě navazuje na titul Na jedno – třeba se časem dostaneme k počtu piv, který bude věrnějším odrazem odpolední návštěvy u Jelínků. Petr Sojka přináší dalších padesát příběhů pražských hospod, pivnic a putyk. Tentokrát se zaměřuje především na méně známé podniky, které však mají svou jedinečnou atmosféru. V knize tak ožívají nejen samotné hospody, ale i jejich štamgasti, majitelé a příběhy, jež by jinak upadly v zapomnění. Tak tedy – na osm a taliána!

Petr Sojka: Na dvě, Grada, 304 str.

Ostrovy, kde nevystoupíme

Pohled na svítání v tropech je soubor krátkých textů, které zachycují dějiny Kuby od vynoření ostrovů z oceánu až po konec 60. let 20. století. Některé pasáže mají podobu detailního, vizuálně bohatého popisu fotografií či krajiny, jiné si pohrávají s hovorovým jazykem, jak jej čtenář zná z románu Tři truchliví tygři. Kniha je zároveň frustrovaným milostným dopisem rodné zemi, do níž se autor za svého života nesměl – a ani nechtěl – vrátit.

Guillermo Cabrera Infante: Pohled na svítání v tropech, přeložila Anežka Charvátová, Fra, 148 str.