Boj proti „pravicovému populismu“ v Evropě přinesl v posledních dnech dva zásadní zvraty. Nejdříve 1. května britská Reform UK ovládla komunální volby. Získala 30 % hlasů a 677 zastupitelů z celkových 1641 možných. Taktéž získala dalšího poslance v doplňovacích volbách v okrsku Runcorn a Helsby. Labouristé a konzervativci, tradiční strany střídající se u moci zhruba jedno století, pohořeli. Konzervativci získali 317 zastupitelů, labouristé 98. Labouristy obzvláště děsí prohra v Runcornu. V parlamentních volbách minulý rok tam totiž přesvědčivě vyhráli a okrsek byl považován za nedobytnou baštu. Nyní o něj přišli. Den po britských volbách německá kontrarozvědka klasifikovala stranu Alternativa pro Německo (AfD) oficiálně jako extremistickou, což ulehčí její sledování. Podnítilo to debatu o případném zákazu druhé největší německé parlamentní strany.

Reform UK a AfD spojuje několik okolností. Obě jsou běžně označovány za krajně pravicové. Obě vděčí za svůj úspěch především naštvanosti ohledně nezvládnuté migrace. Obě před parlamentním kláním otevřeně mluvily o strategii dvou voleb. Tedy získat výhodnou pozici, prezentovat se jako jediná alternativa k vládnoucímu establishmentu a příští volby vyhrát. Čtvrteční lokální volby jsou prvním potvrzením, že v britském případě strategie funguje.

Do parlamentních voleb je ale daleko a na Reform číhají tři velká nebezpečí. První se jmenuje Robert Jenrick. Momentálně slouží jako stínový ministr spravedlnosti. Ucházel se o místo lídra Konzervativní strany, ale prohrál ve finále se současnou šéfkou Kemi Badenochovou. Jenrick je charismatický a dobrý řečník, který dokáže zvednout téma, na kterém Reform nejvíce těží – tedy imigraci. Pokud by se dostal do čela strany, měl by zřejmě větší šance na renesanci partaje a neutralizaci Reform než Badenochová. Ta má v mnoha ohledech stejné názory, ale neumí je prodat. Taktéž se o ní šušká, že je prostě líná. Podle deníku The Times se po čtvrteční prohře Badenochová izolovala v pokoji se svým mobilem, na kterém četla zpravodajství, ale jinak odmítala komunikovat. Byl to Jenrick, kdo se vypravil do médií.

Druhé nebezpečí je udržení vnitřní jednoty Reform UK. Lídrem je veterán britské politiky, dlouholetý euroskeptik Nigel Farage. Ten vedl Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP), později založil Brexit Party, po britském vystoupení z EU přejmenovanou na Reform UK. Farage je jeden z nejlepších politiků, co se týče vedení kampaně. Údajně ho ale příliš nebaví každodenní drobná politická práce, radši moderuje svůj pořad na televizní stanici GB News, než aby vysedával v Dolní sněmovně. Taktéž vedle sebe nesnese kohokoli, kdo by mohl ohrozit jeho pozici. Ve volbách v červenci 2024 Reform původně získala pět poslanců, v březnu se počet scvrkl na čtyři, poté co strana vyhodila Ruperta Lowea. Oficiálně kvůli podezření ze šikanování podřízených, ve skutečnosti nejspíše proto, že hrozilo, že Farageovi přeroste přes hlavu. O vnitřní stabilitě Reform to příliš nesvědčí.

Třetí nebezpečí číhá v právě vyhraných volbách. Reform se poprvé dostane k exekutivní moci, i když jen na lokální úrovni. Nejedná se ale nutně o malé oblasti. Reform například získala křeslo starostky Většího Lincolnshiru, kde tak budou mít na starost správu zhruba 1,1 milionu lidí. Regionální samospráva je ale v Británii dost nevděčná práce. Možnosti radnic ke změnám jsou dost omezené kvůli mandatorním výdajům uvaleným londýnským parlamentem. Příležitost se znemožnit je tedy celkem velká.

Zatímco v Británii tedy debatují, nakolik se mají připravovat na premiéra Farage, v Německu zvolili jinou taktiku. Snaží se o diskreditaci a tlak na AfD. Německu nerozumíme tak dobře jako Británii, proto jen několik obecných poznámek.

V AfD jsou i nevábné a podivné osobnosti. Nejlépe to popsal britský komentátor Ed West: „Je v ní i pár fašistů, nebo alespoň lidí s neortodoxními názory na to, kdo byl za 2. světové války padouch – stejně jako v jediném baru v převážně ‚suchém‘ městě bude spousta alkoholiků. Kam jinam by šli?“ To je něco, co musel v éře UKIP neustále řešit i Farage. Ve snaze sehnat dostatek kandidátů nebylo neobvyklé, že sítem proklouzl nějaký pošuk, který pak stranu ztrapnil. Stává se to ale i zavedeným stranám. Doplňovací volby v Runcornu se konaly, jelikož stávající poslanec Mike Amesbury rezignoval po odsouzení za napadení. Během hádky na ulici srazil muže pěstí k zemi.

Euroatlantistům a podporovatelům Ukrajiny taktéž není příliš sympatický, řekněme, ambivalentní postoj AfD ke konfliktu.

Zároveň je označení AfD jako extremistické krajně nešťastné. Posílí její pocit izolace a povede k další radikalizaci. Případný zákaz by byl úplná katastrofa. Představa, že „není strana, není problém“, abychom parafrázovali Stalina, je scestná. AfD i Reform UK těží ze zvedání témat, o kterých tradiční strany mlčí, marginalizují je nebo je prostě neřeší. Tím hlavním je imigrace. Britové opakovaně dávají najevo, že si přejí její radikální omezení. Referendum o brexitu bylo hlavně vyjádřením přání uzavřít hranice. Přesto konzervativci a nyní labouristé tento požadavek ignorují. V Německu je to podobné.

Když velké strany neřeší problémy svých voličů, ti časem odejdou k někomu, kdo o nich diskutuje. Často pak navrhuje radikálnější a extrémnější řešení. Ignorace tak nevede k zmizení problému, ale k radikalizaci společnosti. Nejlepším způsobem, jak eliminovat „populisty“, je sebrat jim téma.

To se stalo například v Dánsku. Tamější sociální demokraté přijali tvrdá protiimigrační opatření. Premiérka Mette Frederiksenová otevřeně mluvila o tom, že chce srazit počet azylantů na nulu. Kriminálníci cizí národnosti, které se nepodaří deportovat, zůstávají ve vězení. A azylanti, kteří jsou odmítnuti a nechtějí odejít, jsou posíláni do speciálních center, kde musí zůstat, dokud se nerozhodnou opustit zemi. V roce 2022 tak sociální demokraté obhájili vítězství s nejlepším výsledkem za posledních 20 let. „Populistické“ strany tam v podstatě neexistují – nemají, čím by se uživily.

Zdá se, že k zastavení extremistů není třeba vytváření nějakých sanitárních kordonů, podivně slepených koalic a tlaku státní moci. Stačí naslouchat voličům – a ti se vám odvděčí.