Velkým, byť s úspěchem ignorovaným otazníkem nad právě vrcholícím volebním soubojem je střet zájmů Andreje Babiše. Chtělo by se napsat: starý dobrý střet zájmů Andreje Babiše – všechno už o něm víme. Ale během čtyř let, které Babiš strávil v opozici, se v celé věci udál důležitý vývoj. I kdyby Babiš volby s náskokem vyhrál, tentokrát pro něj může zákon o střetu zájmů představovat řádově větší překážku, než když byl premiérem poprvé.

Michálkův přílepek

Před oněmi čtyřmi lety se Fialova vláda v programovém prohlášení zavázala zákon o střetu zájmů zpřísnit. Byla to reakce na předchozí stav, kdy Babiš po přijetí zákona o střetu zájmů roku 2017 svůj Agrofert převedl do dvou svěřenských fondů a do jejich vedení nasadil takové nestranné lidi, jako byla manželka Monika. Vznikly spory s Evropskou unií, když Komise s odvoláním na svá pravidla proti střetu zájmů odmítla proplatit Agrofertu několik nenárokových dotací. Nenárokové dotace jsou určeny na jednorázové projekty, například nákup kotle, modernizaci statku a podobně. Oproti tomu nárokové dotace dostává malý i supervelký zemědělec, vypočítávají se z plochy obdělávaných hektarů a kusů hospodářského dobytka. Za chvíli uvidíme, že ve sporech s Babišem se dnes hraje také a hlavně o ně. Nárokové dotace tvoří v různých letech různě vysoký podíl na všech dotacích pro Agrofert, oscilují mezi 85 až 95 procenty. Ale tady EU a Česká republika vedly s Agrofertem spor o dotace nárokové neboli investiční. Na příkladu té či oné konkrétní dotace, kdy přispíváme desítkami milionů korun na modernizaci firmy v majetku druhého nejbohatšího Čecha, je také názorně vidět zvrhlost celého dotačního systému.

Oblíbený argument Agrofertu, že čerpané dotace se rovnají jen jednomu procentu tržeb, bledne v souvislostech. Jen asi 30 procent tržeb dosahuje koncern v České republice, kde však čerpá většinu dotací. Hlavně ale – tržby nejsou zisk. Dotace tvoří někdy pětinu, v jiných letech třeba i přes polovinu čistého zisku.

Strany pětikoalice šly v prosinci 2021 cestou zpřísnění zákona, návrh podali společně pirát Jakub Michálek jako hlavní tahoun a po jednom i poslanci ostatních vládních stran, včetně Marka Bendy za ODS. ANO, které z opozice obstruovalo jako o život, násobně častěji než předtím Fialova ODS, obstruovalo i Michálkovu novelu. Takže se pirátský politik rozhodl návrh přilepit k zákonu o Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran. Tímto způsobem konečně novela prošla – než ji zrušil Ústavní soud, který nemá u parlamentu rád přílepky jako výrobní proces. Od prosince 2024 po zásahu Ústavního soudu platí původní znění zákona o střetu zájmů, říká se mu „obživlá verze“.

Radikální výklad

Naneštěstí pro Babiše se však za jeho pobytu v opozici změnila judikatura, způsob, jak české soudy střet zájmů u člena vlády posuzují. Paradoxně za to může Agrofert, některé jeho firmy, které se dožadovaly vyplacení pozastavených nenárokových dotací. Nejdřív Městský soud v Praze, posléze Nejvyšší správní soud a nakonec letos v dubnu i Ústavní soud odmítly žalobu firmy z Babišova holdingu, Zemědělské společnosti Blšany, která se domáhala dotace pro modernizaci své „farmy“. Blšany se odvolávají na starší právnické posudky, podle nichž zákon o střetu zájmů pro zemědělské dotace administrované přes Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) neplatí. To bylo skutečně právní stanovisko SZIF v minulosti, tady je ale třeba si uvědomit, že až do roku 2022 fond kontrolovala dozorčí rada navolená ještě za Babiše. Pětikoalice dozorčí radu samozřejmě obsadila svými lidmi, i fond dostal nového ředitele, a od té chvíle fond razí právní stanovisko, že na všechny sporné dotace pro Agrofert se zákon o střetu zájmů vztahuje, a proto na ně Agrofert nemá právo. Tuto pozici fond uhájil i u soudů, nejprve Městského v Praze, pak Nejvyššího správního a konečně Ústavního.

To je z Babišova pohledu první zhoršení – pokud by chtěl být současně premiérem a vlastníkem firmy, musela by se jeho firma obejít bez nenárokových dotací.

Ale ještě daleko horší je pro něj problém, který z tahanic o nenárokové dotace překvapivě povstal. Fond totiž nález Ústavního soudu z letošního dubna interpretuje naprosto radikálně. Dotace vyplacené Agrofertu za dob Babišových vlád chce fond na Agrofertu vymáhat zpět, a to nejen ty nenárokové, ale i nárokové. Celkovou sumu ministr zemědělství Marek Výborný, toho času lídr Spolu v Pardubickém kraji, odhadoval nejdřív na čtyři až pět, nově na sedm miliard korun. Taková suma by pro Agrofert možná nebyla likvidační, ale velmi citelná ano. Například za rok 2023 koncern vykázal čistý zisk dvě miliardy korun.

Přijde velký úklid?

Tady musíme napsat, že rozšíření požadavku vracet už vyplacené dotace i na ty nárokové (za hektar a za krávu) je politický tah, ve své podstatě vůči Babišovi až sadistický. V žalobách Agrofertu, z nichž vznikla zmíněná judikatura, o nárokové dotace nikdy nešlo. Spor se vždycky vedl jen o dotace nenárokové, logicky, když na jejich přidělení premiér Babiš mohl mít vliv. Peníze na nárokové dotace uvolňuje skoro všechny pouze Evropská komise, a ta v případě Agrofertu nárokové dotace nikdy nezpochybnila a převáděla je bez průtahů.

Velkou důvěru nevzbuzuje ani fakt, že nový právní posudek, jímž teď fond vymáhání nárokových dotací odůvodňuje, nechtějí ani fond, ani ministr Výborný ukázat. Tajemstvím jsou dokonce zahalena i jména autorů.

Tady máme zaděláno na zahraničněpolitický karambol. Pokud by se Babiš vrátil k moci, nenechá si zřejmě takové chování od fondu líbit. A vzhledem k tomu, jak radikálně fond rozšířil nález soudů i na dotace nárokové, se Babišovi nebudeme moci divit. Dají se čekat personální změny ve fondu a v jeho stanoviscích. Evropská komise dostane do ruky zdánlivě jasný případ porušování zásad právního státu v členské zemi. S takovým nálezem smí Komise oné zemi zablokovat některé dotace, jak to předvádí vůči Maďarsku, a dokud ve Varšavě vládli konzervativci, i vůči Polsku. Tím se výrazně snižuje kapacita příští české vlády stavět se v EU na odpor, především ke Green Dealu. Že vypovědí poslušnost a nezavedou emisní povolenky, slibují dnes Petr Fiala a explicitněji i Andrej Babiš, avšak tomu druhému Fialův ministr zemědělství dopředu svazuje ruce. Je to čítankový případ toho, jak se v rozvášněném politickém souboji přestává brát zřetel na český národní zájem.

Spolu to vymlčíme

A to není všechno. I když třeba Státní zemědělský intervenční fond Babiš ovládne a ten po něm nárokové dotace obratem přestane vymáhat, čelí kvůli svému podnikání obecnějším potížím. Zákon o střetu zájmů, který se na něj bude vztahovat, sice dovoluje i členovi vlády pasivně firmu vlastnit, ale zakazuje mu podílet se na jejím řízení. Na sklonku loňského roku Babiš větší z obou svěřenských fondů rozpustil, a drtivou většinu akcií Agrofertu tak znovu drží přímo on. Jenže i kdyby opět sáhl po svěřenských fondech, tento krok nepůjde jen tak snadno zopakovat. Evropská komise v auditu před čtyřmi lety dospěla k závěru, že Babiš přes svěřenské fondy svou firmu nadále ovládá. K témuž názoru pak s odvoláním na evropský audit dospěl v jednom konkrétním sporu také Městský soud v Ostravě.

Babišovi přitom nejde jen o zemědělské nárokové dotace, zákon o střetu zájmů samozřejmě reguluje i účast politiků ve státních zakázkách. Firma, v níž člen vlády drží aspoň čtvrtinový podíl, je ze zakázky automaticky vyloučena. Opět by to na hospodaření Agrofertu mělo nezanedbatelný dopad. Část koncernu, firma Uniles, se například aktuálně uchází o zakázku od Lesů ČR za 4,5 miliardy korun.

Jaké tedy opozičnímu předákovi zbývají možnosti, pokud dál bude čerpání dotací považovat za své nezadatelné právo? Prodat Agrofert někomu jinému nechce, to říká otevřeně. Ale taky už ho nebude smět převést do svěřenských fondů – viz české soudy a Evropská komise. Mohl by koncern převést na děti, ale vzhledem k legendární Babišově mánii všechno řídit a kontrolovat sám je i to nepravděpodobné. Může z Agrofertu udělat nadaci, což je však zatím neprochozený a možná neschůdný terén.

Na řadu tudíž přicházejí dvě politická řešení. Prvním by byla změna zákona o střetu zájmů, jeho rozředění. To by mu musely odhlasovat i další strany příští vládní většiny. Jejich souhlas není předem daný, minimálně by za to něco chtěly. Cesta zákona s sebou nese riziko protivládních protestů. Neposkvrněný zrod nové vlády by každopádně vypadal jinak.

Druhé politické řešení se jmenuje Karel Havlíček. Místopředseda ANO a bývalý multiministr má i mezi politiky od konkurence lepší pověst než Babiš – třeba v ODS tu a tam zaznívají hlasy, že ANO s Havlíčkem, tedy bez Babiše, bude jednou pro modré přirozený partner. Ale teď by to zatím znamenalo model, v němž Babiš, podobně jako kdysi v Polsku Jarosław Kaczyński, řídí svou vládu z pozadí. Ani to není v politicky složitých časech žádná výhra.

Pozoruhodné je, že o překážce, která se před Babišem vztyčí ve chvíli volebního triumfu, kromě Babiše neradi mluví i předáci Spolu. Koalice letošní kampaň postavila jako souboj „titánů“ a představa Babišova comebacku má mobilizovat vlažnější vládní příznivce. Nemá se objevit nic, co by působivost hororu „Babiš 2“ narušilo.

Zbývá faktor prezident. Minulý týden při veřejné debatě na Svitavsku Petr Pavel prohlásil, že s Babišem o jeho střetu zájmů bude mluvit a že z jeho strany očekává naplnění práva. Prezidentův výrok, že „část právníků se shodne v tom, že zákon o střetu zájmů vylučuje, aby Andrej Babiš byl premiérem, pokud se nezbaví Agrofertu“, ignoruje skutečnost, že Babiš by směl Agrofert dál vlastnit, jen by ho nesměl řídit. Má to být náznak, že prezident se po volbách přikloní k interpretačním maximalistům typu Michálka a Výborného a Babiše aspoň potrápí? I on oficiálně čeká na svůj právnický posudek, ve skutečnosti spíš na výsledky voleb, na to, jestli Babiš zvítězí výrazně, nebo jen utrpí nepřesvědčivé vítězství.