Zemřel Scott Adams, tvůrce komiksu Dilbert. Autor tohoto sloupku býval jednu dobu náruživým konzumentem těchto krátkých, třípolíčkových příhod ze světa korporátní mašinerie. Pak se nějak vytratil z jeho obzoru, dávno předtím, než se Adams stal prorokem Donalda Trumpa. Jiný Scott, Scott Alexander, autor blogu známého dříve jako Slate Star Codex a nyní Astral Codex, o něm teď napsal dlouhý text, protože byl jeho obdivovatelem od dětství. Hltal nejen jeho komiks o Dilbertovi, ale ve své posedlosti sledoval i jinou Adamsovu tvorbu a aktivity. Ty byly, jak se dovídáme, rozsáhlé a zásadně neúspěšné.

Ne že by Dilbert přestal být vtipný, ale byl stále stejný, v Americe došlo ke generačnímu a kulturnímu posunu a trampoty zaměstnance softwarové firmy (Adams nabral inspiraci při své práci v kalifornské telefonní společnosti), jeho kolegů a zlovolného a hloupého šéfa, jehož kariéra zůstává všemi jeho katastrofálními rozhodnutími nedotčena, nějak přestaly být relevantní. Alexander miloval Dilberta hlouběji, cítil v něm spřízněného „nerda“, jak zní nepřeložitelný americký výraz. Takže se díky tomu dovídáme, že Adamsův velký problém byl, že nechtěl být jen humoristou, ale chtěl dosáhnout uznání za větší, společensky oceňovanější výkony. Pouštěl se do podnikatelských plánů, jež nikdy neuspěly (třeba průmyslově vyráběné hotové jídlo Dilberito obsahující kompletní doporučenou denní dávku 23 vitaminů), a psal knihy o filozofii a marketingu a „verbální hypnóze“, jež byly špatné a Alexander je všechny protrpěl s ním.

V roce 2016 se mu podařil jeden zářez – předpověděl, že Donald Trump porazí Hillary Clintonovou. Neprezentoval se jako Trumpův fanoušek, nýbrž jako ten, který chápe účinnost Trumpových komunikačních strategií, jež mainstreamovým analytikům uniká. To byl pochopitelně zářez, jaký liberální společnost neocenila, a Adams v následujících letech víceméně samospádem dospěl do Trumpova tábora. Covidová pandemie se svým státním zdravotně-bezpečnostním režimem ho samozřejmě radikalizovala, až byl nakonec „zrušen“ pro jakýsi rasově necitlivý výrok. Udržoval si svůj okruh fanoušků, ale byla to uzavřená bublina a asi dost jiní lidé než ti, kteří kdysi hltali Dilberta.

Není známo, že by se Adams setkal s Elonem Muskem, ale na dálku se znali a zastávali se jeden druhého. Alexander nachází mezi těmito dvěma nesnesitelnými zneuznanými podivínskými génii zajímavou paralelu:

„Jeden z nich byl největší humoristický autor na světě, který si více než cokoli jiného přál uspět v podnikání. Druhý, největší podnikatel na světě, který si více než cokoli jiného přál, aby lidé uznali, že je vtipný. Scott Adams nedokázal přestat mrhat svým talentem a bohatstvím na marné pokusy o to, aby ho brali vážně. Ale jednoho dne Elon Musk koupí Ameriku za 100 bilionů dolarů, oznámí v OSN, že ji přejmenovává na ,Spojené státy 420-69‘, a přítomní velvyslanci budou mlčet jako hrob.“

Scott Adams zemřel na rakovinu prostaty. Na sociálních sítích se můžete dočíst, že zemřel, protože byl natolik zblbnutý nedůvěrou k lékařům, již sám šířil, že odmítl jejich péči a léčil se ivermektinem. Je to lež, o to otravnější, že je na ní zrnko pravdy.

Adams se v roce 2024 svěřil do péče kanadskému „zdravotnímu kouči“ Williamu Makisovi a léčil se jeho kombinací ivermektinu a fenbendazolu. Můžete říct, že v rámci svého boje proti zdravotnickému establishmentu, ale poctivější by bylo říct, že proto, že rakovina je hrozná a chemoterapie je hrozná a nezabírala, a tak se Adams v jednu chvíli obrátil na šarlatána, protože lidé v zoufalství dělají různé věci. Po pěti týdnech s tím Adams skončil, vrátil se do péče standardních lékařů a své příznivce od podobných experimentů odrazoval.

Nakonec stejně zemřel. Protože rakovinu léčit neumíme a beztak jsme všichni smrtelní. Ale to není příliš povzbudivá myšlenka. O co příjemnější je říct, že člověk, který měl jiné politické názory než vy, na to doplatil, neboť odmítl naslouchat expertům a umřel na vlastní blbost, což vám se v žádném případě stát nemůže. Ale to budete lhát, jiným i sobě.