KOMENTÁŘ Daniela Kaisera

Za všechno může Elon Musk

KOMENTÁŘ Daniela Kaisera
Za všechno může Elon Musk

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Prezident Volodymyr Zelenskyj včera na konferenci v Kyjevě vysvětloval, proč protiofenziva – trvá už čtvrt roku – nedosáhla zatím ničeho. Může prý za to váhavost Západu s dodávkami zbraní a uvalováním sankcí a pak vzdušná převaha Ruska, tedy opět váhavost Západu.

S tím uvalováním sankcí můžeme Zelenského chápat v tom smyslu, že když loni měsíc po začátku ruského vpádu Kyjev a Moskva dospěly téměř k podpisu mírové dohody, Británie a USA Zelenského nabádaly dál bojovat se slibem, že Rusko dostanou na kolena uvalením bezprecedentních sankcí a dodávkami ultramoderních zbraní. Zatím žádné wunderwaffen (HIMARS, patrioty, leopardi...) zlom na frontě nezpůsobily a sankce Rusko také nezlomily, ačkoliv skutečně svým rozsahem v historii nemají obdoby.

Zelenskyj žádá ještě víc toho, co zatím nefungovalo. Pokračují i jatka nesmírných rozměrů. Vláda v Kyjevě posílá málo vycvičené odvedence proti ruským liniím, výsledkem je masakr, pro který se jednou budou hledat konkrétní viníci. Vedle západních vlád to mohou být i prominentní jednotlivci. Teď došla řada na Elona Muska.

Ten zhruba před rokem neumožnil ukrajinské armádě zaútočit na ruskou flotilu v Sevastopolu na Krymu, prý Ukrajincům chystajícím se k útoku vypnul svou satelitní síť Starlink. Původní zpráva z americké CNN byla jako obvykle nepřesná. Musk ve skutečnosti nic nevypnul, jen odmítl Starlink aktivně zpřístupnit Ukrajincům až na Krymu. Obával se, jak vysvětluje na svém účtu sítě X (Twitter), eskalace války, nechtěl se podílet na tahu, který by mohl vyústit v jadernou válku. A znovu apeloval na jednání o příměří. Fronta, píše Musk, se hýbe tak málo, že za to životy mladých Ukrajinců a Rusů nestojí.

Zelenského poradce Mychajlo Podoljak včera na zprávu o rok staré události zareagoval neuvěřitelným tweetem o „směsi ignorance a velkého ega“. Je prý otázka, „proč někteří lidé tak zoufale chtějí obhajovat válečné zločince a jejich touhu dopouštět se vražd“. Neuvěřitelný je ten tweet coby osobně útok na člověka, který sám od sebe poskytl loni Ukrajině svůj Starlink, když po útoku Ukrajinci neměli jak komunikovat, a Musk tak vlastnoručně vyrovnal jednu z mnoha nevýhod napadené země vůči Rusku.

Podle vlastních slov (starých jeden rok) Musk na této pomoci Ukrajině tratí 20 milionů dolarů měsíčně, přičemž Ukrajinu ani nenapadne mu aspoň část nákladů hradit. Ve světle čerstvé zprávy o vyšetřování rozsáhlé korupce při pořizování armádní výzbroje a výbavy ze zahraniční pomoci by v týdnu, kdy byl odvolán ministr obrany, člověk podvědomě očekával z prezidentské kanceláře v Kyjevě víc uměřenosti a rozumu.

Čímpak to, že si Podoljak může dovolit být až tak nevděčný? Musk čelí tlaku na vícero frontách a může být považován za lovnou zvěř. Po Bidenově Bílém domě mu aktuálně a v jiné věci vyhrožuje především Evropská komise. Před dvěma týdny vstoupil v platnost unijní zákon o digitálních službách (DSA) a před týdnem vyšla zpráva objednaná Evropskou komisí u německé „neziskové“ organizace Reset.

Tato předběžná analýza dochází k závěru, že za první rok války se Kremlu podařilo zasáhnout svou dezinformační kampaní na sociálních sítích po Evropě až 165 milionů uživatelů. Je to prý významný nárůst oproti předválečnému stavu a může prý za něj především Twitter, když po Muskově vstupu zrušil tzv. bezpečnostní standardy neboli omezil politickou cenzuru.

Na oficiálním webu Evropské unie si v analýze od Resetu každý může přečíst, z jakých také účtů se ta údajně ruská dezinformační kampaň skládá. Jedna kategorie se jmenuje „Ideologický příklon k ruskému státu“ a je definována takto: „Na účtech v této kategorii je postován obsah, který je často podobný nebo totožný s obsahem postovaným na účtech spojených nebo nacházejících se v blízkosti ruských státních institucí nebo státních médií.“

To je skandální definice a pokus o dosažení stavu, kdy si každý soukromý uživatel neustále musí dávat pozor, aby se jeho názor či postřeh někde neprotnul s oficiální linií nepřítele, dnes hlavně Kremlu. Mimochodem, i na takovéto, ve své podstatě totalitářské definici dosud u nás ztroskotávala jednání vládních stran o zákonu proti dezinformacím. Takové pojetí při současném nastavení evropských orgánů nutně vede k tomu, že jako nepřátelská propaganda budou na sociálních sítích pronásledováni uživatelé, kteří budou mít o oficiálním podání války na Ukrajině pochybnosti, v podstatě jakékoliv. Okopáváním Muska je dnes podkopáván i skeptický přístup k propagandě, o němž se dřív mělo za to, že je komparativní výhodou Západu.