Prezident Petr Pavel má v těchto dnech klíčovou roli při vzniku nové vlády Andreje Babiše (ANO). Vedle tlaku na to, aby pravděpodobný budoucí premiér předem vysvětlil svůj střet zájmů kolem Agrofertu, prezident otevřeně problematizuje i kandidaturu Filipa Turka (Motoristé), a to i na ministra životního prostředí. Otázka zní: jak velký manévrovací prostor mu Ústava a zákony skutečně dávají – a kde už by šlo o neudržitelný „bojkot“ vůle sněmovní většiny? Převažující názor zní tak, že by se hlava státu měla řídit zákonem.

Ústavní právník Aleš Gerloch připomíná úplně základní východisko: hlava státu se při jmenování vlády nepohybuje v „politickém vakuu“, ale je stejně jako ostatní orgány veřejné moci vázána právem.

„Musíme vyjít z toho, že pro prezidenta republiky, jako pro každý orgán veřejné moci, platí, že může postupovat jenom na základě a v mezích zákona,“ říká s odkazem na článek 2 odstavec 3 Ústavy. Podle něj z toho plyne jednoduché pravidlo: „Prezident může jednak postupovat přímo podle Ústavy, pokud není zákonná úprava, ale tam, kde zákonná úprava existuje, musí se jí samozřejmě řídit,“ uvedl v minulých dnech pro Ústav práva a právní vědy.

To má přímý dopad na otázku střetu zájmů – ať už jde o Andreje Babiše, nebo případně o jednotlivé ministry. A dodává, že i v opačném případě existuje zákonný postup: „Pokud by ve střetu zájmů byl, má se to řešit postupem podle zákona, způsobem, který je v tom zákoně stanoven.“

Gerloch zároveň upozorňuje, že v zákoně je nastavena konkrétní lhůta pro posuzování střetu, kterou lze za určitých podmínek prodloužit. „To hodnocení provádí ten evidenční orgán, nikoli ten, kdo člena vlády jmenuje,“ připomíná s tím, že právní režim je pak založen na přestupkovém řízení, nikoliv na diskreci prezidenta.

Jak daleko může zajít se střetem zájmů Babiše?

Pavel po Babišovi žádá, aby ještě před jmenováním veřejně oznámil, jak svůj střet zájmů vyřeší. Pokud by to neudělal uspokojivě, prezident otevřeně mluví o možnosti, aby ANO navrhlo jiného kandidáta na premiéra. Právníci se shodují, že tlak je politicky silný, ale stále v mezích ústavy.

„Postupu prezidenta republiky rozumím. Jeho úkolem je skutečně nikoliv trpně čekat, ale aktivně vznik nové vlády moderovat,“ říká ústavní právník Ondřej Preuss. Připomíná ale i druhou stranu mince: „V současnosti nedochází ani k žádnému zásadnímu prodlení. Rozumím i tlaku na veřejné deklarování řešení střetu zájmu. Nelze však skutečně věc nekonečně natahovat.“

Politolog Jakub Čapek zase zdůrazňuje roli prezidenta v systému brzd a protivah: „Pokud bereme náš politický systém jako systém brzd a protivah, tak prezident brzdí jmenování premiéra, který je v konfliktu se zákonem. Tím za mě plní svou funkci v politickém systému.“

Podle Marie Zámečníkové z brněnské právnické fakulty je problém na straně samotné právní úpravy: zákon o střetu zájmů sice zakazuje, aby se veřejný funkcionář dostával do situace, kdy jeho osobní zájmy mohou ovlivnit výkon funkce, ale sankční mechanizmus je slabý. „Prezident je tedy jediným hráčem, který to může zbrzdit,“ říká.

Jinými slovy – prezident Babiše jmenovat nemusí hned, může si vyžádat jasný plán řešení střetu, ale ani podle těchto výkladů nemá prostor jmenování odkládat donekonečna a fakticky ignorovat výsledky voleb.

Případ Turek: Zákon je zřejmě na kandidátově straně

Ještě napjatější je situace u kandidáta Motoristů Filipa Turka na ministra životního prostředí. Pavel v pondělí řekl, že pokud Turek nedokáže všechny pochybnosti rozptýlit, považuje ho za nevhodného kandidáta.

„Samozřejmě respektuji to, že tady máme presumpci neviny, že Filip Turek není stíhán, ale od politiků máme přece jenom trochu větší očekávání než pouze to, že nemají konflikt se zákonem,“ uvedl prezident. „Minimálně je potřeba, aby Filip Turek naprosto důkladně a zodpovědně vysvětlil všechno to, co se kolem něho děje, protože jinak to vyvolává dojem, že skutečně není vhodnou osobou na jakoukoliv ministerskou funkci,“ dodal. Ve středu ale Pavel dále přitvrdil, když se vyjádřil v tom smyslu, že sice Turka přijme, ale nedomnívá, že ho nominant přesvědčí, že je vhodný kandidát na minstra.

Strana Motoristé na nominaci trvá a zdůrazňuje, že Turek je z právního hlediska bezúhonný. Z pohledu Aleše Gerlocha má prezident jen omezený manévrovací prostor – pokud zákon žádnou překážku nestanoví, těžko může kandidáta odmítnout jen na základě „dojmů“ či reputačních rizik. Klasická doktrína přitom vychází z toho, že předseda vlády navrhuje členy kabinetu a prezident je jmenuje – s určitou, ale ne neomezenou možností nesouhlasu.

Ve čtvrtek přijímá prezident předsedu Motoristů Petra Macinku, který se má podle návrhu koalice stát šéfem diplomacie. Macinka již dříve uvedl, že chce při setkání s prezidentem vyjasnit také situaci kolem Turka, kterého původně strana chtěla nominovat právě na ministra zahraničí. Motoristé trvají na tom, že Turek je z právního hlediska bezúhonný a zůstává nominantem strany do vlády.

Starší text ústavního právníka Zdeňka Koudelky v Právním rádci připomíná, že hlava státu nemá být pouhým „notářem“ vlády: „Ústava nevytváří státní orgány proto, aby byly nečinné, nebo byly jen okrasou státu. Hlava státu v parlamentní republice není pouhým notářem.“ Zároveň ale platí princip součinnosti státních orgánů – konflikty mezi vládou a prezidentem „nemají dospět k ústavní krizi, jsou ústavně řešitelné v rámci obecného principu součinnosti státních orgánů“.

Prakticky to znamená: prezident může u jednotlivých ministrů tlačit, vyžadovat vysvětlení a v krajním případě nominace vracet, ale za cenu politického konfliktu s většinou ve sněmovně. Při systematickém blokování by se otevřela otázka žaloby k Ústavnímu soudu pro hrubé porušení Ústavy.

Konzultace na Hradě: moderování vlády i skryté pořadí

Vedle veřejných podmínek a výhrad je dalším Pavlovým nástrojem samotný proces konzultací s kandidáty na ministry. Hrad je rozfázoval podle síly jednotlivých stran koalice a dal tím najevo, že vznik vlády chce ovlivňovat i „procedurálně“.

„Pořadí je určeno v blocích podle počtu poslanců ve sněmovně, ale uvnitř bloku se řídíme podle individuální dostupnosti,“ vysvětluje šéf tiskového odboru prezidentské kanceláře Vít Kolář. V pondělí 1. prosince pokračovaly konzultace s kandidáty hnutí ANO, v úterý mají přijít zbývající nominanti této strany, ve čtvrtek 4. prosince kandidáti SPD. Zástupci Motoristů coby nejmenšího koaličního partnera mají přijít až na závěr série.

Formálně tak Hrad postupuje podle praktických kritérií, nicméně už samotné načasování schůzek – Babiš, kandidáti na klíčové resorty, problematické nominace až na konec – podtrhuje, že prezident nechce být pouhým pasivním potvrzovatelem seznamu, ale aktivním hráčem ve vyjednávání.

Politolog Milan Školník považuje takový postup v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky za přirozený: „Je přirozené, že prezident má ke vznikající vládě komentáře v oblastech, ve kterých je aktérem. Nicméně je třeba mít na paměti, že za zahraniční politiku a bezpečnost odpovídá jen a pouze vláda, která je odpovědná Poslanecké sněmovně,“ připomíná. To měl na paměti i Pavlův předchůdce Miloš Zeman, který si kandidáty posledně zval v abecedním pořadí a až poté, co jmenoval Petra Fialu premiérem.

Co může – a kde jsou hranice?

Ústava prezidentovi tak výslovně neukládá, koho jmenovat. Teoreticky by mohl vybrat i „náhodného občana“, jak připomíná odborná literatura, v politické praxi ale platí zvyklost, že premiérem se stává představitel vítězné či většinové koalice. Prezident jmenuje členy vlády na návrh předsedy vlády. Podle části ústavních právníků – a historické praxe od Havla po Klause – má určitou diskreci návrh odmítnout, zejména u sporných kandidátů.

Pokud však nejde o střet se zákonem, ale „jen“ o politickou kontroverzi, roste riziko, že případný dlouhodobý odpor hlavy státu bude vnímán jako překročení ústavních mantinelů. Nálezy Ústavního soudu i citovaní experti se tak shodují, že prezident nemá být „trpným“ vykonavatelem vůle vlády, ale ani hráčem, který blokuje fungování systému.