Tento rok byla Nobelova cena za mír sledovaná možná pozorněji než v jiných letech. Důvodem není nikdo jiný než Donald Trump. Ten se netají tím, že po ocenění velmi touží. „Nikdy mi nedají Nobelovu cenu za mír. Je to škoda. Zasloužím si ji, ale nikdy mi ji nedají,“ stěžoval si v Oválné pracovně letos v únoru. „Prezident již ukončil konflikty mezi Thajskem a Kambodžou, Izraelem a Íránem, Rwandou a Demokratickou republikou Kongo, Indií a Pákistánem, Srbskem a Kosovem a Egyptem a Etiopií. To znamená, že prezident Trump během šesti měsíců ve funkci zprostředkoval v průměru jednu mírovou dohodu nebo příměří za měsíc. Je nejvyšší čas, aby prezident Trump obdržel Nobelovu cenu za mír,“ prohlásila v červenci tisková mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová během brífinku pro novináře krátce po ukončení palby mezi Thajskem a Kambodžou. Republikáni již o Trumpovi rádi mluví jako o „vrchním mírotvůrci“ (peacemaker-in-chief) – v narážce na jeho ústavní roli vrchního velitele ozbrojených sil (commander-in-chief).

Pár dnů před oznámením laureáta ale značně vzrostly Trumpovy šance, že by cenu mohl dostat za rok. V noci ze středy na čtvrtek oznámil uzavření příměří mezi Izraelem a Hamásem a konec války v Gaze. Stalo se tak poté, co bylo o ocenění pro rok 2025 již rozhodnuto. Vyjednání ukončení dvouleté války je přesně ten typ akce, již by měl Nobelův výbor ocenit. Tedy pokud mír vydrží.

Oslavy konce války jsou ještě trochu předčasné. Přestože obě strany s koncem bojů souhlasily a izraelská armáda se stáhla na domluvené pozice, rukojmí ještě nejsou propuštěna. To by mělo nastat v pondělí nebo v úterý. Ale u Hamásu jeden nikdy neví, jestli se nepokusí o nějaký podraz. Nicméně pokud teroristé počátkem týdne vydají všech dvacet živých rukojmí, půjde nepochybně o obří Trumpův úspěch.

Byla to pevná a neoblomná Trumpova podpora Izraele, která dopomohla k tomuto výsledku. Neustávající vojenský tlak na Hamás ho nakonec dohnal k vyjednávacímu stolu. Zásadním zlomem byl izraelský úder na hamásovské vedení v Kataru, nejspíše se souhlasem Washingtonu. To emirát vyděsilo, že bude zatažen do války, a žádal po Trumpovi ochranu. Ten ji slíbil výměnou za zakleknutí na Hamás a zařízení příměří. Není příliš pravděpodobné, že by něco takového schválil Joe Biden či Kamala Harrisová. Trump má tedy na celé akci lví podíl.

Po vydání rukojmí Izrael slíbil vydat asi 2000 palestinských vězňů – včetně 250 nejhorších hrdlořezů, kteří si v zemi odpykávali doživotní tresty. Patří mezi ně třeba Hilmi Abdul Karim Muhammad Hammash, který odpálil autobus v Jeruzalémě, a zabil tak 11 lidí; Mouad Badr Abdallah Da’is, člen Hamásu, který ubodal matku šesti dětí; Ahmad Ismail Ahmad Qawassmeh, který v lednu 2018 poblíž Hebronu zavraždil rabína; Mohammad Ziad Ahmad Abu Arefah, člen Hamásu, který v říjnu 2017 ve vesnici Qasra zavraždil izraelského farmáře; nebo Mohammad Nasser Sha’aban Abu Rabea, další hamásovec, jenž v listopadu 2015 ubodal dva lidi.

Za návrat rukojmí to ale Izraeli stojí. Příměří by také konečně mohlo utišit všechny kritiky, kteří tvrdí, že Izrael páchá genocidu. Tím, že souhlasil s příměřím a stažením z části Gazy, jasně dokázal, že jeho cílem nikdy nebylo zabít co nejvíc Palestinců, ale osvobodit své lidi.

Podle některých šlo ukončit boje dříve. Nešlo, protože teprve Trumpův plán dal Izraeli záruky, že Hamás se znovu nevyzbrojí a Jeruzalém si bude moci udržet bezpečnostní kontrolu nad Pásmem.

Otázkou je, co bude dál. Po konci první fáze příměří – tedy výměně rukojmí za vězně a částečném ústupu izraelské armády – Trumpův plán předpokládá začátek druhé fáze. Podle ní se Izrael bude postupně stahovat i ze zbytku Gazy a předá ji do správy mezinárodním stabilizačním silám. Výměnou za to se Hamás odzbrojí a vydá těla mrtvých rukojmí. Na této fázi je shoda značně pochybná. Hamás tvrdí, že si ponechá minimálně „defenzivní“ zbraně, za které považuje všechny ruční zbraně. Izrael je ale prozatím spokojený, jelikož si nechává bezpečnostní kontrolu nad Gazou, a může tedy zamezit dalšímu nástupu teroristů. Hamás momentálně nemá na to, aby Izrael ohrozil, ale bude třeba, aby byl pod neustálým dohledem.

Příměří je tedy vratké. Stojí však za připomenutí, že to byl Hamás, kdo masakrem ze 7. října poslední velké příměří porušil. Zpětně je jasné, že to pro něj bylo to nejhorší možné rozhodnutí. Nejen proto, že výsledkem byla jeho naprostá porážka, likvidace velké části jeho velení, destrukce Gazy a smrt mnoha civilistů, které používal jako živé štíty. Ale spustil tím řetězovou reakci, jejímž výsledkem je fatální oslabení Hizballáhu v Libanonu, ponížení Íránu a kolaps asadovského režimu v Sýrii. Izrael vydržel dva roky těžké války, na jejímž konci jsou jeho nepřátelé slabší než kdy dříve.

Pro Trumpa by to mohlo být poučení do budoucna. Heslo „mír skrze sílu“, kterým se občas ohání, je zcela pravdivé. Dejte spojenci volnou ruku, podpořte ho silným a odhodlaným diplomatickým tlakem na společné nepřátele – a otevřou se doposud uzavřené aleje míru. Pokud použije podobnou taktiku proti Rusku, může mít na stole další příměří. V tom případě by neměl být jen favoritem na nobelovku příští rok, ale v podstatě jediným možným kandidátem.