Inflace v Česku opět roste. Jedním z důvodů je to, že například velcí průmysloví nebo zemědělští producenti snáze než v okolních zemích přenášejí své zvýšené náklady na konečného spotřebitele. Tedy na řadového občana. Například inflace v oblasti průmyslových cen je v ČR nižší než v okolních zemích, spotřebitelská inflace je však přesto vyšší. To odpovídá obrázku českého spotřebitele, který se ochotněji než v okolních zemích „nechává holit jako ovečka“.

V listopadu spotřebitelská inflace vykázala v meziročním vyjádření úroveň 16,2 procenta, zatímco meziměsíčně rostla o 1,2 procenta. V meziměsíčním vyjádření jde o nejvýraznější růst spotřebitelské inflace od letošního července. V meziročním vyjádření narostla listopadová inflace z říjnové úrovně 15,1 procenta.

Spotřebitelská inflace v meziročním i meziměsíčním vyjádření překonala drtivou většinu expertních odhadů. Zaostala však za prognózou České národní banky. Ta předpokládala listopadový meziroční růst cen čítající 18,8 procenta. ČNB však svoji prognózu sestavila v době, kdy nebylo zcela zřejmé, jak Český statistický úřad metodicky ošetří říjnové zavedení vládních podpůrných opatření, tedy energetického úsporného tarifu a odpuštění příspěvku na podporované zdroje energie. Tato opatření totiž v listopadu snížila inflaci o 3,6 procentního bodu, neboť bez jejich realizace by v meziročním vyjádření vykazovala úroveň 19,8 procenta.

Letošní listopadová čísla ke spotřebitelské inflaci tedy v sobě zahrnují hned dvě zásadní zkreslení, daná loňským i letošním mimořádným zásahem tehdejší a současné vlády.

Bez letošních podpůrných opatření by v listopadu elektřina meziročně zdražovala o 64,3 procenta, zatímco takto zlevňuje o 23,4 procenta. V říjnu elektřina v ČR zlevňovala v meziročním pohledu nejvýrazněji v celé EU, o 38,2 procenta. Listopadové zmírnění jejího zlevňování má na svědomí právě zmíněné loňské snížení DPH z ní. Zemní plyn výrazně zrychlil svůj růst, takže v listopadu meziročně zdražil o 139 procent, opět z nemalé části kvůli loňskému snížení DPH z něj na nulu.

Kromě energií se na listopadovém meziročním růstu cen výrazně podílí také potraviny. Cukr meziročně svoji cenu více než zdvojnásobil, když zdražil o zhruba 109 procent, výrazně zdražují také vejce (o zhruba 72 procent), mléko, mouka, brambory či oleje. Zmírňuje naopak růst cen automobilů a díky poklesu cen ropy na světových trzích i pohonných hmot.

V lednu je třeba počítat s návratem inflace až k úrovni osmnácti procent, neboť odezní efekt úsporného tarifu, přičemž ceny energií se zvýší k úrovni stropu, jenž bude právě od ledna platit. ČNB ale zatím na inflační vývoj nebude reagovat zvýšením základní úrokové sazby. Ta by tak v druhé poloviny roku 2023 měla klesnout pod stávající úroveň sedmi procent, přičemž za rok touto dobou bude nejspíše na úrovni 5,75 procenta.

Zatímco tedy spotřebitelská inflace v Česku opět roste, inflační tlaky v české průmyslové výrobě v listopadu dále zeslábly. Meziročně inflace cen průmyslových výrobců činila 21,3 procenta. To je nejméně od letošního února, na jehož konci začala ruská invaze na Ukrajinu. Ta inflační tlaky v průmyslové výrobě umocnila. Meziměsíčně ceny průmyslových výrobců v ČR klesly o celé jedno procento, tedy nejvýrazněji od roku 2018. Meziměsíční pokles cen průmyslové výroby má do značné míry na svědomí zlevnění pohonných hmot.

Vývoj cen pohonných hmot v ČR je ostatně příznivější než ve většině zemí EU za celý poslední rok. Je to klíčový důvod, proč Česko vykazuje nižší inflaci cen průmyslových výrobců než okolní země. Česko ji má nižší než Německo, Slovensko, Rakousko i Polsko. Česko má také citelně nižší inflaci cen průmyslových výrobců než EU jako celek.

Pohonné hmoty v České republice v posledním roce zdražovaly v rámci celé EU citelně podprůměrným tempem. Vyplývá to ze statistiky, kterou minulý týden zveřejnila Evropská komise (zde). Její nová čísla jsou tak v příkrém rozporu se zažitou představou, že v Česku pohonné hmoty naopak zdražují nadprůměrně výrazně. To mohlo platit v některých z uplynulých měsíců letošního roku, kdy docházelo k přechodnému navýšení marží například čerpadlářů, ale z meziročního srovnání nic takového neplyne.

Vždyť v minulém týdnu zdražoval benzin v České republice meziročně o 0,8 procenta, plyne z dat Evropské komise. Přitom průměr pro celou Evropskou unii činí 3,9 procenta. Nejvýrazněji, o 38 procent, zdražoval minulý týden benzin v Maďarsku. To je dáno zejména tím, že tam v předminulém týdnu musela vláda premiéra Viktora Orbána nouzově ukončit režim zastropování cen pohonných hmot, který platil od poloviny loňského listopadu.

Ze zemí EU benzin nejvíce zlevnil v Nizozemsku, meziročně o 12,6 procenta. Meziročně benzin zlevňuje dále také v Portugalsku, Irsku, Chorvatsku a v Itálii. Ve všech ostatních zemích EU benzin zdražuje. Na Maltě je jeho cena zcela stejná jako před rokem. Ze zemí, v nichž došlo k jeho zdražení, je na tom nejlépe Česko společně se Švédskem, jelikož v obou těchto státech meziročně přidal na ceně pouze 0,8 procenta. Ceny benzinu se tedy v posledním roce vyvíjely v Česku sedmým nejpříznivějším způsobem v celé EU.

Ještě lépe je na tom Česko v případě nafty. V jejím případě se ovšem projevuje červnové snížení spotřební daně z ní o 1,50 koruny na litr, které je stále v platnosti, na rozdíl od snížení spotřební daně z benzinu. Nafta v Česku za poslední rok zdražila o 7,4 procenta. Příznivější vývoj ceny této pohonné hmoty zaznamenaly jenom tři země EU. A sice opět Malta, kde se cena nafty meziročně nezměnila, a dále Portugalsko a Nizozemsko, kde nafta zdražila o 4,3, resp. 6,6 procenta. V žádné zemi EU nafta meziročně nezlevnila. Nejvýrazněji zdražuje v meziročním pohledu opět v Maďarsku, a to o 50,8 procenta.

V zemích EU jako celku nafta za poslední rok průměrně zdražila o 16,6 procenta.

Klíčovým důvodem jen podprůměrného zdražení pohonných hmot v ČR v kontextu EU je vývoj kurzu koruny k dolaru, v němž se ropa a ropné produkty na světových trzích obchodují. Meziročně česká měna vůči té americké oslabila jen o zhruba procento, zatímco euro vůči dolaru za stejnou dobu ztratilo zhruba 5,5 procenta.

Vzhledem k tomu, že průmyslová inflace je vyšší než v Česku ve všech okolních zemích, včetně těch, které platí eurem, nedá se říci, že euro by bylo zárukou nižší inflace. Není tedy zřejmé, že by Česko vykazovalo nižší inflaci, pokud by již eurem platilo. Naopak, mohla by být vyšší. To proto, že úrokové sazby Evropské centrální banky jsou přes jejich růst z poslední doby stále citelně nižší než sazby České národní banky. Nejde přitom o maličkost. Úroveň cen výrobních, včetně cen průmyslových výrobců, totiž do značné míry předznamenává úroveň cen spotřebitelských.

Zarážející tak je zejména to, že Česko vykazuje jednu z nejvyšších úrovní spotřebitelské inflace EU (kdyby nebylo zásahu vlády a ČSÚ, je ještě vyšší, jak víme, takřka 20procentní), ačkoli kurz koruny se vyvíjí příznivěji než kurz eura a zároveň ačkoli inflace ve výrobě je poměrně nízká – alespoň v porovnání s okolními zeměmi. Nahrává to vysvětlení, že výrobní sféře – jak průmyslovým, tak zemědělským podnikům – se daří své navýšené náklady citelně lépe než ve všech sousedních zemích ČR přenášet na konečné spotřebitele. V řadě případů si pak dokonce výrobní sféra – průmyslová i zemědělská – na úkor spotřebitele „mastí kapsu“ a využívá atmosféry obecného zdražování a války na Ukrajině k navýšení vlastních marží a vlastního zisku.