Vyučený zámečník, kreslič ve Škodovce, vůdce tajných mší, duchovní disident, nebo vězeň na Borech? To všechno byl zesnulý kardinál Dominik Duka. Rodným jménem Jaroslav Václav Duka byl jednou z nejvýraznějších postav české katolické církve po roce 1989. Narodil se 26. dubna 1943 v Hradci Králové do rodiny důstojníka československé armády, který bojoval v řadách RAF. Po gymnáziu se vyučil strojním zámečníkem a pracoval jako technický kreslič v plzeňské Škodovce. Už během studií se ale začal zajímat o víru a teologii – rozhodnutí stát se knězem padlo na přelomu 60. let, kdy také vstoupil do tehdy zakázaného dominikánského řádu.

Po absolvování základní vojenské služby v Trnavě mohl roku 1965 začít studovat teologii na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. V roce 1970 byl vysvěcen na kněze, ale brzy mu byl komunistickými úřady odebrán státní souhlas k výkonu duchovní činnosti. Poté pracoval patnáct let jako rýsovač v továrně Škoda-Plzeň. Intenzivně žil ilegální řádový život a věnoval se studiu.

Přesto zůstal aktivní v ilegální církvi: tajně sloužil mše, vedl společenství věřících a podílel se na formaci nových členů řádu. Za "maření státního dozoru nad církvemi" byl v letech 1981–1982 vězněn v Příbrami a na Borech. V té době patřil k okruhu křesťanského disentu, pohyboval se i mezi osobnostmi kolem podzemní církve a Charty 77.

"Pana kardinála Dominika jsem vnímal jako vzdělaného muže s nesmírně širokým pohledem na lidský život. Pod komunistickou diktaturou zakusil kvůli své víře pronásledování a věznění, a tato zkušenost z něj vytvořila duchovního horlivé až bojovné povahy, který stál odvážně na straně pravdy, přitom ale měl dobré a přátelské srdce," napsal v této souvislosti na sociální síti olomoucký arcibiskup Josef Nuzík.

Po roce 1989 se Dukův život radikálně změnil. Stal se provinciálem české dominikánské provincie, podílel se na obnově řádu a teologického vzdělávání. Souběžně s tím vyučoval na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a vykonával také úřad předsedy Konference vyšších řeholních představených. Byl iniciátorem českého překladu Jeruzalémské bible-vytvářeného od roku 1980, a členem týmu překladatelů.

V roce 1998 byl jmenován biskupem královéhradeckým a v roce 2010 jej papež Benedikt XVI. povýšil na arcibiskupa pražského a primas český. O dva roky později se 18. února stal kardinálem v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Ve své funkci stál Duka v čele české katolické církve v období, kdy se znovu definoval vztah mezi státem a církví, zejména v souvislosti s církevními restitucemi.

Dukou vyjednaná dohoda o církevních restitucích se promítla do zákona, který platí od roku 2013. Podle normy církev získala nemovitosti a věci movité za několik desítek miliard. Za nevydaný majetek katolíkům připadne 47,2 miliardy korun, vyplácených po 30 let. Na oplátku stát přestává vyplácet církvím peníze na provoz.

Během jeho působení na svatovojtěšském stolci se uskutečnilo majetkové narovnání státu s církvemi a byl ukončen soudní spor o katedrálu sv. Víta. Dominik Duka ji následně vybavil novým presbytářem, novým osvětlením a systémem katedrálních zvonů. Zajistil též celkovou rekonstrukci poutních míst ve Staré Boleslavi a na Svaté Hoře u Příbrami. V době, kdy zastával úřad pražského arcibiskupa, rovněž vzniklo nové Komunitní centrum na pražském Barrandově a bylo zahájeno charitní dílo v Žirči, které pomáhá lidem s roztroušenou sklerózou.

Spory kolem vracení církevního majetku přitom Duku podle jeho slov odváděly od jeho hlavního poslání, tedy péče o věřící. "Je tohle vůbec práce kněze nebo normálního člověka? ... Mám trošku porozumění pro politiky. Najednou vidíte, že je to příšerná otročina. Já vám klidně řeknu, že jsem byl často šťastnější, když jsem po propuštění z vězení na konci 80. let pracoval ve Škodě Plzeň jako rýsovač," postěžoval si před lety tehdejší český primas.

Po celou dobu svého působení ve významných církevních funkcích se kardinál Dominik Duka angažoval i v budování dobrých vztahů s ozbrojenými složkami a usiloval o budování duchovní péče v těchto složkách. Pravidelně také navštěvoval věznice a setkával se s lidmi bez domova. Byl známý jako muž kompromisu, který se snažil o dialog se státní mocí, politiky i s dalšími církvemi. Kritici mu však někdy vytýkali přílišnou vstřícnost vůči politickým elitám, blízký vztah k prezidentu Miloši Zemanovi a konzervativní postoje v otázkách migrace, sexuality nebo médií.

Vedle církevních povinností byl i výrazným veřejným intelektuálem. Rád psal eseje, komentáře a kázání, v nichž spojoval teologický pohled s úvahami o dějinách, národní identitě a společenské odpovědnosti. Byl známý svou věcností, přímým projevem a suchým humorem.

V roce 2018, kdy dosáhl věku 75 let, nabídl Duka v souladu s církevními předpisy svou rezignaci, papež František jej ale ještě více než čtyři roky ponechal ve funkci. Až v roce 2022 oznámil Vatikán jméno jeho nástupce, kterým se od 2. července stal tehdejší olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

Kardinál Dominik Duka obdržel řadu ocenění, včetně Řádu bílého lva I. třídy za zásluhy o stát v oblasti duchovního života či francouzský Řád čestné legie. Byl držitelem i nejstaršího a nejvyššího polského státního vyznamenání Řádu bílé orlice či medaile Za zásluhy od prezidenta Václava Havla. Po odchodu z arcibiskupského úřadu v roce 2022 žil převážně v Praze, kde se věnoval psaní, přednáškám a účasti na církevních akcích.

Jeho životní příběh – od tovární haly přes vězeňskou celu až po kardinálský stolec – symbolizuje proměnu české společnosti od doby totality k demokracii. Dominik Duka zůstane v paměti jako muž víry, který spojoval odhodlání s pragmatismem, a jako jeden z těch, kteří vtiskli české církvi novou tvář po pádu komunismu. Jeho celoživotním mottem bylo „In Spiritu Veritatis“ neboli „V duchu pravdy“.

Zprávu o smrti kardinála Duky přineslo Pražské arcibiskupství. "V úterý 4. listopadu tři hodiny po půlnoci povolal Pán života na věčnost emeritního pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duku. Kéž mu nekonečně milosrdný Bůh otevře svou náruč a naplní ho svou láskou a blažeností," uvedlo pražské arcibiskupství. Duka podstoupil 6. října akutní operaci v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN), minulý týden byl propuštěn, ale v sobotu musel být znovu hospitalizován ve vážném stavu a na dnes ráno zemřel.

Po Dukově smrti nyní nemá česká katolická církev kardinála, což od vzniku Československa nastalo několikrát. Například po úmrtí Karla Kašpara v dubnu 1941 se jeho nástupce v čele pražského arcibiskupství Josef Beran stal kardinálem teprve v únoru 1965. A to jen krátce předtím, než komunistický režim Beranovi dovolil po letech internace a následného zákazu pobytu v Praze odjet do Říma, kde již zůstal do konce života. Po smrti arcibiskupa Františka Tomáška v roce 1992 byl jeho nástupce Miloslav Vlk jmenován kardinálem až v listopadu 1994. Dvouletá pauza byla také před uvedením Tomáška mezi kardinály v roce 1976.