Světová výstava se po 55 letech vrátila do Ósaky. Ve zcela jiném společenském kontextu a se značně odlišným pojetím architektury. Vzhledem k dobrým česko-japonským vztahům v politické, obchodní i architektonické rovině najdeme mezi stavbami od předních světových studií také tuzemský národní pavilon. A v silné konkurenci rozhodně nijak nezaostává.

Symbol kruhu

Před pětapadesáti lety se Ósaka na okamžik stala středem světa. Expo 1970, konané rok po přistání amerických astronautů na Měsíci, bylo přehlídkou technologické víry a japonského poválečného sebevědomí. Letos se do města výstava vrací – ale v jiném duchu. Místo víry v pokrok přichází volání po sounáležitosti. Místo oceli a betonu dominuje dřevo. A namísto vizí dobývání vesmíru se hovoří o návratu k přírodě a lidskému měřítku.

Hlavním architektonickým tahákem celé letošní výstavy je Grand Ring, dvoukilometrová dřevěná promenáda z japonského cedru, cypřiše a skotské borovice, která obepíná výstavní areál na umělém ostrově Yumeshima. Navrhl ji slavný architekt Sou Fudžimoto jako symbol jednoty, přirozeného pohybu a života „v cyklu přírody“ a Guinnessova kniha rekordů ji uznala jako největší dřevěnou stavbu na světě. Pro zhotovení této dechberoucí konstrukce nebyl použit ani jeden vrut či hřeb, vše spojují tesařské čepy a zámky.

Své „nej“ má také český pavilon. Jde o vůbec nejvyšší dřevostavbu svého druhu na území celého Japonska – unikát z ní dělá především fakt, že celá její nosná konstrukce je ze dřeva bez využití ocelových prvků, jak bývá v Japonsku zvykem. Pavilon byl navíc postaven z českého dřeva, konkrétně CLT panelů vyrobených na Vysočině, jelikož na japonském trhu není podobně kvalitní materiál k dostání. Šestnáct metrů vysoký pavilon navrhlo mladé architektonické studio Apropos Architects na základě vítězství v architektonické soutěži. Podobně jako pavilon na Světové výstavě 2015 v Miláně bude posléze rozebrán a znovu postaven v Česku.

Dřevěná diplomacie

Architekti z Apropos Architects si svou sázkou na velkou dřevostavbu rozhodně práci neulehčili. Japonské úřady jsou velice přísné, a protože české CLT panely neodpovídaly tamním standardům, sehnat všechna potřebná povolení zabralo hodně času a energie. Český pavilon má podobu prosklené spirály. Návštěvníci procházejí dvě stě šedesát metrů dlouhou cestou protkanou tuzemským uměním a designem, která je vede čtyřmi patry až na vyhlídkovou střechu, odkud se díky prominentnímu místu stavby v rámci celého areálu otvírají výhledy na ostatní pavilony a hlavně na moře. Celkově je český příspěvek klidným a harmonickým bodem v burácejícím areálu. Využitím dřeva se pavilon hlásí také k japonské stavební tradici, která v poslední době zažívá značnou renesanci. Japonci mají odjakživa blízko k tomuto materiálu, což se odráží také v současné práci výrazných jmen soudobé architektonické produkce od Kenga Kumy po Sou Fudžimota, který jej demonstrativně uplatnil také například na národním stadionu Japonska pro letní olympijské hry 2020, konané kvůli covidu o rok později.

Dřevo bude s časovým odstupem patrně tím největším symbolem letošní výstavy – pokud jej nezastíní jiné problémy. O Expo není zdaleka takový zájem, jak se očekávalo, předprodej vstupenek je hluboko pod plány. Světovou výstavu v Ósace v roce 1970 navštívilo 65 milionů lidí, letos by si organizátoři přáli přivítat přes 20 milionů, dosavadní prodeje tomu ale ani zdaleka nenasvědčují. Doba se změnila a prestiž světových výstav dlouhodobě upadá. A dobrému obrazu akce nepomáhá ani to, že po jejím skončení má na tomto uměle vybudovaném ostrově vzniknout první kasino v Japonsku.