Zavítat do města plného stop architekta Josipa Plečnika je pro našince mimořádné a pozvání na místní konferenci jsem si velice považoval. Slovinsko je přece jen nevelká země a profesní komunita tomu odpovídá, nicméně žije velmi středoevropsky, s pohledem k jihu a sebejistá atmosféra komunikovaná v angličtině byla milým standardem. Podstatná pro mne byla samozřejmě nejen forma, ale i obsah. Jelikož jsem rozebíral zkušenosti s modrozelenou infrastrukturou z realizací v okolí Národního muzea v Praze v roce 2018 a z Moravského náměstí v Brně v roce 2022, které lze po sedmi, respektive třech letech hodnotit, diskuse šla přímo k věci.

Slovinští kolegové nejsou žádná ořezávátka, a přestože v tyto končiny čas od času zavítám, znal jsem spíš pěstitele rostlin než sektor projektantů a zhotovitelů. V podobných prezentacích jsem dalek vyhýbat se nepříjemnostem a selháním. Naopak. Ty úspěšné kousky nám sice přinášejí dobrý pocit a inspirují nás k tomu, abychom zkusili cestu k nim využívat i na dalších místech, ne vždy se ale dovíme všechny okolnosti, jež nás k nim dovedly. Zato u slepých uliček se můžeme často dovědět i to, co nechceme. Horký brambor zodpovědnosti často dribluje celou stavbou z jednoho na druhého a na kontrolních dnech se chrastí řetězy. Dlaždiči hovoří o teplácích, dozoři skenují stavební deníky a fotky. I když se velice často věc nějak „vyobchoduje“ v rámci zápočtu víceprací a méněprací, protože přece nikdo nechce kalit vodu, vzniká jakési ponaučení. Příležitost vzít si věci k srdci, do hlavy, do systému práce a neopakovat selhávající cestu, model práce či technologický postup. Byli jste někdy na stavbě přítomni jako investor nebo dodavatel? Tak tušíte, o čem je řeč.

Slovinci se ptali pěkně na tělo a neztráceli čas. Zajímalo je, jak je možné dát dohromady několik desítek tisíc rostlin přesně v té jediné druhové skladbě, a přitom v tak krátkém čase. Tam bylo velké ponaučení mezi Prahou a Brnem. Zatímco v prvním případě jsme museli zapojit doslova celou Evropu, v druhém jsme pracovali v ročním předstihu a všechno objednali u tří pěstitelů v přesně vymezeném školkařském formátu. Rozumějte tomu tak, že některé rostliny má smysl sázet větší a jako solitéru, jiné lze zase sázet malé a hustěji ve větším počtu. To je příklad. Hlediska samozřejmě nejsou jen dvě. Jde víceméně o přemýšlení nad světem v duchu „cost-benefit“, který počítá nejen s tím, kolik bude celá věc stát v okamžiku pořízení, ale časem. Právě náklady na zajištění výsadeb (tedy moment, kdy se zapojí a rostou vcelku samy) a standardní roční péče (náklady, které musíte vydat každoročně) jsou klíčové pro úspěch celé akce. Slovince tyto nástroje kontroly zaujaly, protože se, stejně jako my, s důrazem na úspory „peněz v dlouhém čase“ nesetkávají. Tady se naše reality takříkajíc moc neliší. Pokud jsme z projektu na projekt dokázali snížit ztratné na třetinu, jde o úsporu z investice, nad níž by leckdo mávl rukou. Ale vyvolaná úspora na údržbových nákladech je už v desítkách procent.

Vtom se zvedla ruka studentky v poslední řadě: „A co pletí?“ Výborný dotaz a skvělý příklad užití výše uvedeného. Zakázkově napěstované rostliny byly čisté, kontrolované souvrství s krycí vrstvou také a pravidelný dohled v prvním roce umožnil zapojení cílových rostlin v prvním roce a pro semena létajících plevelů nezbylo místo.

Zbyl mi pak čas na večerní toulání městem, kde se architektura tak hezky tu a tam umí potkat se stromem, keřem a kytkou. Každý se svým poločasem rozpadu.