Měsíc poté, co ODS odešla z vlády, vyhlásil na kongresu její nově zvolený předseda Martin Kupka, že se do ní strana chce vrátit. Že za čtyři roky občanští demokraté získají přes 20 procent hlasů a zase pošlou hnutí ANO do opozice.

Na Kupkova slova je nutno nahlížet s tím, že šlo především o typicky žánrově posunutý vzkaz veřejnosti z kongresu. A podobné akce jsou něco jako politické teambuildingy. Byť ke cti ODS nutno uznat, že aspoň v částech kongresu straníci vedli i hlubší polemiky o svojí budoucnosti. A někteří se při tom nechali vyprovokovat k ostrým vzkazům do vlastních řad.

Jako byl třeba poražený kandidát v souboji o předsednický post, místostarosta Ostravy-jih Radim Ivan. Ten v asi nejemotivnější části kongresu, diskusi kandidátů na předsedu, kterou PR tým ODS označil za „grilování“, prohlásil, že s Kupkou čeká ODS zánik. Byl to spíše výjimečně spontánní moment, na akci jinak povětšinou vládla všeobecná pohoda, kterou dokumentovala hladká volba všech čtyř řadových místopředsedů na první pokus. Nebo druhé „grilování“, tentokráte kandidátů na prvního místopředsedu.

To po oznámení Martina Červíčka, že se stahuje ze souboje, čímž ve volbě zbyl jediný kandidát Tomáš Portlík, působilo dost dietně. Grilovat možná straníci chtěli, chybělo ale maso.

Pořád to však nebyl do puntíku zorchestrovaný politický teambuilding – jaký tento týden nabídne nejspíš volební sněm ANO. Nebo byl loni k vidění na sněmu hnutí STAN, kde dalo účastníkům největší práci zorganizovat přestávkové focení několika set starostů s veselými cedulkami měst, z nichž přijeli.

Kupka vyhlásil plány, které by většina pravicových voličů mohla s klidným svědomím podepsat: nižší daně, reforma školství a zdravotnictví, stát, který nezatěžuje zbytečnou byrokracií, ctí lidskou svobodu, váží si podnikatelů. Ale po čtyřech letech, kdy ODS byla ve vládě a měla reálně možnost přesně tyto věci dělat, místo toho zvyšovala daně i odvody na sociálním a zdravotním pojištění, Kupkovy plány zní dost kakofonicky. A kdyby Kupka, férově řečeno, nebyl jedním z nejslušnějších – byť trochu nemastných – vrcholných politiků u nás, chtělo by se zeptat, zda si z voličů bývalý ministr dopravy nedělá legraci.

Fialově vládě nutno uznat, že absolvovala dost možná nejtěžší volební období v polistopadové historii. Nastoupila v době covidu, krátce nato přišel ruský vpád na Ukrajinu, energetická krize, drtivá inflace. Když teď premiér Andrej Babiš z ANO o Fialově vládě všude říká, jak byla tragická, je dobré připomenout, že když Babišův kabinet po letech hojnosti zastihla krizová situace v podobě covidu, taky to nebyla žádná sláva. A schodek rozpočtu šel na krev.

Ale pokud se ve světě opět něco velkého nestane a tuzemská ekonomika se bude v následujících letech ubírat očekávaným mírným, ale dlouhodobým růstem přes dvě procenta HDP, Babiš nebude mít důvod svoje voliče dráždit. Může to hrát politicky na jistotu. A asi nejtěžší práci nebude mít ANO ve vládě, ale ve sněmovně, kde ho poslanecký klub SPD stihl zaměstnat už před hlasováním o důvěře Babišova kabinetu.

Nicméně Babiš má teď solidní předpoklady odehrát současné volební období tak, že ANO bude i za čtyři roky tím, kdo rozdává karty. Když se k tomu přidá konstatování, které před časem nepronesl nikdo jiný než politický pamětník právě z ODS Marek Benda – že čeští voliči zpravidla nemění vítězné strany po čtyřech, ale až po osmi letech, vyplývá z toho zhruba následující: Kupkův plán vrátit se po příštích sněmovních volbách do Strakovy akademie je možná hezký, ale postavený na dost vachrlatých základech.