Karlovarský festival se chýlí ke konci a chystá se na slavnostní zakončení, ale zároveň se tu pořád dějí velké věci: herec Stellan Skarsgård je stejně okouzlující, jako když byl hostem festivalu v roce 2002. Ve Velkém sále včera společně s herečkou Ingou Ibsdotter Lilleaas uvedl vynikající film Citová hodnota, který letos získal Velkou cenu na festivalu v Cannes a který přítomné diváky rozsekal na zbytek odpoledne. Skarsgård předtím v devadesátiminutové talk show KVIFF Talk probral celou svou kariéru a odpoledne italský režisér Paolo Genovese, kterého možná znáte jako autora hitu Naprostí cizinci, zase osobně uvedl novou, romantickou komedii Bláznivě a Velkým sálem otřásaly opakované salvy smíchu… Plán, že letošní festival nebude tryzna, ale oslava, se zkrátka vydařil.

Vzpomínky na Jiřího Bartošku jsou i dle rozhovorů s českými a zahraničními tvůrci decentní, ale všudypřítomné. A těch viditelných není ani moc, ani málo.

Jeho práci na festivalu i dnes připomíná výstava šedesáti černobílých fotografií týmu karlovarského festivalu, rozmístěných mezi hotely Thermal a Pupp. Asi je už znáte ze sociálních sítí, návštěvníci se u nich fotí zhusta, rádi. Nejprodávanějším merchem zůstávají festivalová trička s podobiznou Jiřího Bartošky, obě varianty, mladá a starší.

Celovečerní dokument režiséra Milana Kuchynky Musíme to zarámovat!, osobní profilový rozhovor, s Jiřím Bartoškou, který natočili Kuchynka s Jakubem Juráskem (kamera, zvuk, střih) v červenci 2021, jsme viděli nejen během zahajovacího večera. Dokument plný zajímavých a vtipných historek bude brzy, pro běžné diváky, k vidění na platformě KVIFF.TV.

Letošní událostí se stala i dvě projekce dnes už klasické Teorie tygra z roku 2016. Film poprvé minulé úterý uvedli režisér Radek Bajgar a střihač Jan Mattlach v narvaném Kongresovém sále. Radek Bajgar v úvodním slovu připomněl, že Jiří Bartoška nebyl v Teorii tygra jen hlavním hercem, ale i spolutvůrcem – vdechnul příběhu nový směr. Původně byl scénář drsnější, satiričtější, ale Bartoška začal prosazovat, že ústřední dvojice (Jiří Bartoška a Eliška Balzerová) se přece kdysi musela mít ráda: „Začal smlouvat o pojetí boje protagonisty s antagonistkou a udělal z toho vlastně velmi rovnocennou záležitost. (…) Byl hrozně laskavý a já jsem si to až teď po těch deseti letech domyslel – on z toho udělal tenhle milý film, který divačky vzaly na milost. Prostě Jiří Bartoška z toho udělal lepší film.“

A zpět k začátku festivalu, který letos už podruhé navštívil oscarový herec a producent Michael Douglas, zářivý, perfektně připravený, charismatický; jeho přítomnost měla symbolický význam. Poprvé přijel do Varů před 27 lety, v roce 1998, na přátelské pozvání Miloše Formana, aby podpořil Jiřího Bartošku a jeho nový tým v rozhodujícím, komplikovaném období. Tehdy obdržel kulatou Cenu za mimořádný přínos světové kinematografii, letos, na základě dřívějšího přání Jiřího Bartošky, mu byla „oplatka“ nahrazena současnou soškou, odpovídající významu okamžiku. „Je radost vrátit se na místo činu! Pohostinnost festivalu a vůbec lidí v České republice mě utvrzují v tom, jak výjimečná tahle země je,“ pochválil si na začátku téměř hodinové tiskové konference, během které odpověděl na všechny otázky.

Přelomovým momentem letošního ročníku se stalo i slavnostní promítání digitálně restaurované verze filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, který letos slaví 50 let od premiéry. Promítání proběhlo ve Velkém sále za účasti Michaela Douglase i producenta Paula Zaentze, synovce legendárního producenta Saula Zaentze, jemuž patří zvláštní poděkování za to, že film byl v Archivu Akademie filmových umění zrestaurován. Slavnostní premiéry se zúčastnila také herečka a režisérka Antonie Martinec Formanová, patronka organizace Sue Ryder, oficiálního neziskového partnera letošního ročníku festivalu. Fakt, že festival má každý rok jednoho neziskového partnera, je další smysluplnou, pokračující tradicí. A právě tričko Sue Ryder s podobiznou Miloše Formana si Michael Douglas oblékl před slavnostní premiérou ve Velkém sále. Film Přelet nad kukaččím hnízdem bude ve Varech k vidění ještě jednou – v sobotu 12. července v podvečer – ale mezi diváky silně rezonuje už od předchozího víkendu. Paul Zaentz to předpověděl správně: „V Cannes mi lidé říkali, že ten film by mohl vzniknout letos – tak je aktuální.“

Příběh Jiřího Bartošky otiskl svou inspirativní stopu i v tom, jak festival otevřel prostor nové generaci českých a slovenských filmařů. Letos se představili tvůrci, kteří přicházejí s ostrými tématy, osobními výpověďmi, inovativním zpracováním. Pozornost rozhodně zaslouží Sbormistr, který měl v neděli svou světovou premiéru v Hlavní soutěži a už vstoupil do české distribuce. Otevírá zásadní téma sexuálního násilí na nezletilých a – stejně jako pozitivní loňské Vlny Jiřího Mádla – vyvolává už od světové premiéry ve Varech celospolečenskou debatu.

A z nejmladší filmové generace: debut Letní škola, 2001 česko-vietnamského režiséra Dužana Duonga je film, na který jsme dlouho čekali. Ve Varech byl uveden ve světové premiéře a zkoumá identitu a netradičně i rodinné vztahy v česko-vietnamské komunitě. Slovenská střihačka a režisérka Katarína Gramatová pak navázala na svůj loni ve Varech oceňovaný krátký snímek Dom strom zajímavou novinkou se sociální tematikou Nahoře nebe, v dolině já, která už má za sebou úspěšnou světovou premiéru na festivalu v Tokiu. Snímek s neherci, natočený v obci Utekáč v srdci Slovenského středohoří, o komplikovaném vztahu dospívajícího syna a matky, uvidíte v kinech ještě letos.

A pak je tu Duchoň, který se věnuje výjimečné, kontroverzní osobnosti slovenské hudební scény – Karolu Duchoňovi. Režíroval jej v Čechách dobře známý Peter Bejbak, nositel čtyř Českých lvů a nositel Ceny za režii na MFF Karlovy Vary 2017 (snímek Čára).

Na konci léta do kin vstoupí také Karavan Zuzany Kirchnerové, který do Varů dorazil přímo z druhé soutěžní sekce MFF v Cannes Un Certain Regard (Jistý pohled) - poetická roadmovie o matce, která se obětavě a s odzbrojující samozřejmostí stará o dospívajícího, postiženého syna. Karavan dokazuje, že i poetický film může být díky tématu rezonující a inspirativní.

A právě příkladem letmé, a důležité vzpomínky budiž úvod ke Karavanu, uvedeném v nesoutěžní sekci Zvláštní uvedení, ve Velkém sále, kdy režisérka Zuzana Kirchnerová Jiřímu Bartoškovi jmenovitě poděkovala za to, že festival v devadesátých a nultých letech se svým týmem obětavě budoval. „Nebýt karlovarského festivalu, tak bych se nikdy nestala filmařkou. Začínala jsem tady jako brigádnice trhající lístky. Děkuji za to Jiřímu Bartoškovi.“

Vše korunuje letošní nová znělka s Bolkem Polívkou, kde měl Jiří Bartoška původně hrát. Tenhle minifilmeček o celoživotním přátelství, který nás všechny opakovaně už týden dojímá, jistě uvidíme nejen při slavnostním zakončení festivalu; ano, byl to dobrý rok.