Mezi šlechtitelskými záměry je řada nápadů, které jsou poměrně fantaskní. Pšenice se sekvojí zůstává naštěstí utopií. Často jde ale podnes především o nápad a o vůli dojít v hledání cesty až na meze jeho proveditelnosti. Myšlenka křížit bylinné druhy s dřevitými je jistě velmi stará, ale obvykle těžko proveditelná. Jedním z mála rodů, kde to vůbec lze, jsou pivoňky. K největším šlechtitelským fantaziím patří mezirodové křížení, které se dařilo například Mičurinovi v rámci čeledi růžovitých. U pivoněk se podařilo šlechtění zvané intersekční, to znamená mezi sekcí dřevitou a bylinnou.

Dr. Toichi Itoh, japonský botanik, je všeobecně uznávaným otcem tohoto šlechtitelského principu, který zdařile realizoval a proslavil. Po tisících pokusech se mu v roce 1948 podařilo několik semen dovést ke klíčení. Trvá roky, než takový semenáč vykvete, a pan Itoh zemřel v roce 1956. Americký botanik Louis Smirnow dostal svolení Itohovy vdovy odvézt některé rostliny do USA a patentoval první intersekční odrůdy. Vybral ty s velkými světle žlutými květy, v průběhu osmdesátých let se dostaly na americký trh.

Touha po žluté pivoňce je stále nezměrná. A jakkoli je jinak ve světě zahradního designu již po léta žlutá barva progresivně diskriminována, u pivoněk to neplatí. Křížení se ovšem potýká s celou řadou potíží. Na prvním místě je samozřejmě doba květu, protože dřevité kvetou obvykle o týdny dříve než většina bylinných. Samozřejmě, jak už to tak bývá, ty nejprošlechtěnější skupiny, které by dávaly největší potenciál, jsou sobě nejvzdálenější. A to nejen dobou květu, ale i celkovou ochotou se křížit. Nejen to ale stálo v cestě. Mnohé dřevité pivoňky mají příliš těžké květy a trpí tou nectností, že je v plném květu skloní pod list. Jeden déšť a je dokonáno. Významná část bylinných pivoněk se zase neobejde bez opory. U plnokvětých je zase úměrně snížena šance na zkřížení míře plnosti květu. Mnoho hybridů tak nabídlo jednoduché a poněkud redukované květy často s deformovanými okvětními plátky. Barevně často fantastické, ale kvetoucí nejvýše v řádu dní. První významnou a oceněnou Itoh pivoňkou se tak stala v roce 1996 Garden Treasure a o deset let později Bartzella. Obě žluté. Druhá jmenovaná je dnes královnou sortimentu, protože má krásné velké poloplné květy a dobře drží.

V posledních dvaceti letech vznikly desítky intersekčních pivoněk, které jsou již na míle vzdáleny někdejším křížencům pana Itoha. Obecně se jim tak ovšem na počest jeho práce podnes říká. Co je na nich tak zvláštního? Na křížencích si vždy nejvíce vážíme toho, když si z obou rodičů vezmou to nejlepší. To se u mnoha odrůd této skupiny přesně stalo. Velké květy si vzaly z dřevitých pivoněk a nižší pevnější habitus zase z bylinných. Většina z nich také kvete podstatně déle a spojuje dobu kvetení obou skupin v postupném nakvétání. Klíčové jsou ovšem ale barvy a stavba květů. Ceněné jsou zejména poloplné, i když některé jednoduché květy jsou krásné svým prostým barevným provedením. Naprosto dechberoucí jsou pak proměny barevnosti v průběhu kvetení některých soret. Barvy rodičů se totiž dokážou vzácně snoubit, a tak vidíme přechody od žlutavých přes lososové až po oranžově čajové, často ještě v kombinacích s růžově magenta tóny na okrajích plátků nebo naopak v oku.

Dlužno poznamenat, že všechny tyto okouzlující odrůdy je třeba množit mimořádně náročným dělením z matečných polí. Přirůstají velmi zvolna a troufám si říct, že jejich krása není nijak laciná a nikdy nebude. I to je součástí jejich příběhu a i díky nim zůstává kvetoucí pivoňka vzácnou chvílí.