„Nacisté vstoupili do války v poněkud dětinské iluzi, že budou bombardovat všechny ostatní a nikdo nebude bombardovat je. V Rotterdamu, Londýně, ve Varšavě a na půlstovce dalších míst uvedli svou poněkud naivní teorii v život. Zaseli vítr a teď sklidí bouři,“ prohlásil velitel britského bombardovacího letectva Arthur Harris v červnu 1943 v projevu, kterým oznamoval začátek strategického bombardování Německa. O dva roky později německá města ležela v ruinách. Tento citát člověku vytanul na mysli po oznámení ukrajinské operace, kdy se Ukrajincům pomocí dronů podařilo zničit značnou část ruského strategického letectva.

Ukrajinským tajným službám se podařilo propašovat drony v kamionech do blízkosti ruských leteckých základen, tam je vypustit a zničit 13 (počet, který se podařilo nezávisle ověřit) až 41 (počet, který uvádí ukrajinská armáda) letounů, včetně bombardérů Tu-95 a Tu-22, které Rusko používalo k odpalování dalekonosných raket na ukrajinská města.

Situaci na frontě to nezmění, tyto letouny se ani nepoužívaly k frontovým akcím, ale ulehčí to ukrajinskému zázemí, včetně civilistů, kteří právě trpěli údery vypalovanými z těchto letadel. Rusy ztráta notně zabolí, protože některé typy těchto letadel se už nevyrábějí, a nemají je tedy jak nahradit. Pro Ukrajinu jde tak o nepochybné vítězství. Najdou se ale sýčkové tvrdící, že Ukrajina si zahrává s ohněm.

Rusové sice přiznali nějaké poškození letadel a mluví o teroristickém útoku, ale škody se snaží umenšovat. Což je spíše znak toho, že se režim podařilo ztrapnit a ten neví, jak dál.

Je tu také námitka, že Ukrajina narušuje jadernou rovnováhu. Zničené bombardéry prý byly postaveny volně na ploše ne kvůli ruské neschopnosti, ale protože to nařizuje smlouva New START o omezení jaderného vyzbrojování. Podle ní musí být letadla schopná nést jaderné zbraně vystavena tak, aby šla spočítat pomocí satelitů, a tak ověřovat její plnění. Jenže Rusko suspendovalo plnění této smlouvy 21. února 2023. Navíc není jasné, proč by Ukrajina měla přihlížet ke smlouvě, jejímž není signatářem.

Ukrajinská akce také údajně může ohrozit vztahy s USA, jelikož o ní předem neinformovali Trumpovu administrativu. To ale není příliš překvapivé. Kyjev s Washingtonem si momentálně příliš nevěří a již za Joea Bidena Bílý dům tekl jako cedník – tajné informace běžně vycházely na předních stranách The New York Times a The Wall Street Journal. Ani Izraelci neříkají Američanům pro jistotu všechno. Washington tak nevěděl předem o akci „pagery“, kdy příslušníkům Hizballáhu vybouchla elektrická zařízení v kapsách. A když Izrael v dubnu loňského roku bombardoval Írán, oznámil to Washingtonu „na poslední chvíli“. Trump se zatím k akci vůbec nevyjádřil, což je za daných okolností spíše pozitivní.

Ukrajina tím také ukázala, že zdaleka ještě není na kolenou a má v ruce nejrůznější karty, které může zahrát. Možná to ve Washingtonu naopak podnítí ochotu na ni vsadit.

Nakonec je tu námitka, že Ukrajina akci spustila den před dalším kolem mírových rozhovorů v Istanbulu a tím ohrozila jejich úspěch. Šance na úspěch se ale vždy blížila k nule. Ukrajina nepozastaví klíčovou vojenskou operaci kvůli značně teoretické šanci na příměří. Rusové v Istanbulu předložili v podstatě stejný návrh na ukončení bojů jako tamtéž před třemi lety, který se rovnal požadavku na ukrajinskou kapitulaci. Potvrzení, že Moskva o opravdové příměří zatím nemá zájem. A v historii je řada příkladů, kdy porážka v bitvě přesvědčila silnější stranu v konfliktu, že pokračování v bojích je příliš nákladné, a souhlasila s vyjednáváním. Například Sovětský svaz při invazi do Finska.

Největší vliv ukrajinské operace tak nakonec nebude na průběh války, ale spočívá v tom, že upozornila na schopnost malých dronů napáchat obří škody. Američtí komentátoři již píší, že každý den do Spojených států míří tucty lodí z Číny s tisíci kontejnerů. Některé plují i docela blízko amerických základen. Čína by tak mohla Američanům připravit podobné překvapení jako Ukrajinci Rusům, jen v násobně větším měřítku. Minimálně v tomto se ukrajinská operace zapíše do historie.