Na severu Quebecu vyrostla stavba, která ukazuje, jak také může vypadat architektura školních budov. Její architekti mluví o snaze dekonstruovat běžnou podobu škol a místo toho žákům nabídnout inspirující prostředí, kde se cítí dobře už od prvního dne.

Rozčlenit a propojit

Zatímco staré školní budovy – u nás typicky přísné rakouskouherské „paláce“ – měly v první řadě budit respekt a tím podtrhovat význam svých institucí, kde řád stál nade vším, soudobá architektura jde zcela opačným směrem. Nové školy se snaží být místem, kam budou žáci rádi chodit, budou se tam cítit vítaní a každý si tam najde své místo. Stále častěji do nich má mimo vyučovací dobu přístup také veřejnost, díky čemuž se stávají důležitým socializačním bodem celé lokality. To platí pro Kanadu stejně jako pro Česko a architektonické řešení tomu musí odpovídat.

Pro celý projekt byla zásadním kritériem spolupráce – spolupráce mezi žáky, ale i autory návrhu školního areálu. Na něm se podílelo hned šest kanadských studií: tři architektonická studia (Appareil Architecture, BGLA architecture + design urbain, Agence Spatiale), studio krajinářské architektury Collectif Escargo, tým expertů na udržitelná řešení budov Rousseau Lefebvre specializující se na udržitelný rozvoj a zkušení inženýři z LGT. Tento rozsáhlý víceoborový tým jen dokazuje, jaká pozornost byla návrhu věnována po všech stránkách.

Samotný koncept stavby vychází z fragmentace. Namísto jedné velké instituce rozčlenili architekti budovu do jednotlivých křídel se specifickými provozy. Křídla v podobě propojených domků se šikmými střechami jsou seskupena kolem centrálního dvora. Jedno křídlo je věnováno třídám, kde má každý stupeň školy svůj domek se specifickou barevností usnadňující dětem orientaci. Druhé křídlo obsahuje prostory a zázemí pro zaměstnance spolu s třídami pro předškoláky v přízemí, aby mohli snadno vyběhnout na dvůr. Centrální křídlo obsahuje nejdůležitější společné prostory celé školy v čele s knihovnou. Nejde o uzavřenou místnost, kde je po žácích vyžadováno tiché sezení u stolů, ale velkoryse otevřený prostor s tribunovým sezením podporujícím neformální atmosféru nabádající k trávení času. Na knihovnu navazuje kreativní laboratoř vybavená nejnovějšími technologiemi a kulinářská pracovna s profesionální kuchyní, kde se vaří z potravin vypěstovaných na školní zahradě – jde totiž o reakci na vizi národní iniciativy Lab-École zdůrazňující význam začlenění kvalitní stravy přímo do výuky, nejen do jídelníčku.

Důvěrně známé

Kanadské stavebnictví bylo od nepaměti založené na dřevě jako dostupné a obnovitelné surovině. Nová generace architektů ovšem zásadně posunula možnosti jeho užívání v praxi a právě školní budova École de l’Étincelle je toho krásnou ukázkou. Dřevo se uplatnilo nejen v konstrukci, ale také na fasádách a v interiérech, kde vytváří přívětivou atmosféru. Škola působí spíš jako soubor známých domů, kde se bydlí, než jako odosobněná instituce. To platí také u tzv. chaletu, samostatného objektu určeného dětem se speciálními potřebami. Namísto standardní učebny tu mají k dispozici domácké zázemí s obývacím pokojem, kuchyní a jídelnou, kde mohou rozvíjet sociální dovednosti. Architektura vycházející z tradičního kanadského stavebnictví jim tuto cestu usnadňuje.

Zásadní součástí areálu je dvůr se zahradou, která není pouhým doplňkem, ale rozšířením školy pro výuku. Vzhledem k drsnému klimatu je dvůr vymezen budovami v půdorysu písmene U a nabízí kromě zahrady se zeleninou také hřiště, amfiteátr a venkovní učebnu. Organicky modelovaný terén vybízí k hrám a pohybu sám o sobě. Venkovní prostředí je stejně jako architektura školy nenucené a jakoby důvěrně známé.

Týmu kanadských architektů se podařilo vytvořit školu, která daleko přesahuje samotnou výuku v lavicích – je prostředím pro objevování, sdílení i běžný život celé komunity.