Po čtyřech letech se stalo to, co se asi mohlo stát i dříve: Muskova společnost SpaceX vypnula na dálku všechny terminály Starlinku, jejichž unikátní ID se nenacházelo na seznamu dodaném ukrajinskou vládou, tzv. whitelistu. Nebylo tajemstvím, že některé terminály se nacházely v ruských rukou a že jich ruská strana používala k vlastním komunikacím; Starlink je daleko efektivnější než ruské alternativy. To se tiše tolerovalo, ale poslední dobou začali Rusové pomocí Starlinku navádět svoje drony na cíle v ukrajinském zázemí (včetně měst jako Kyjev) – a to byla patrně ta poslední kapka, která vedla ke stisku tlačítka Stop.

Pro Evropu jde o poučení ve smyslu „jak velká je síla vypínacího tlačítka“. Mít a nemít svoje vlastní cloudové služby je rozdíl. Mít a nemít vlastní satelity na oběžné dráze je rozdíl. Nakonec možná i mít a nemít svoje vlastní stíhačky je rozdíl – poslední dobou se i v mainstreamu čím dál častěji objevuje obava z „amerického vypínacího tlačítka“, které by hypoteticky mohlo přibít k zemi draze zaplacené, a ještě nedodané letouny F-35. Totéž se týká energetických zdrojů. Přitéká-li ropa, plyn a další suroviny z ciziny, jednoho dne tam někdo může říci „Hrnečku dost!“ – a neuděláte s tím zhola nic. Méně skrupulózní dodavatelé mohou stejným způsobem zrušit i dodávky léků.

Momentálně má Evropa hodně ESG výkazů, hodně ekologických regulací a skoro žádná vypínací tlačítka. Naopak je závislá na mnoha vypínacích tlačítkách z ciziny. Dopracovali jsme se tam cíleně, systematickým zdaňováním a regulováním vlastních ekonomik. Najde se ještě nějaká vůle to změnit, nebo pro nás bude pozice „naučené bezmocnosti“ trvalým osudem?

Dívám-li se na dění v sousedním Německu, obávám se spíše té druhé varianty. Kancléř Merz, hovořící o nutnosti odbřemenit německé hospodářství, je mimořádně nepopulární a jeho koaliční partner, sociální demokraté, mu rozhodně moc nepomáhá. Ani ve Francii není vidět žádná velká ochota k reformě přebujelé byrokracie. A bez těchto dvou zemí v EU neprojde vůbec nic.