Délka rozpočtového provizoria bude záviset na tom, jak se končící vláda Petra Fialy (ODS) postaví k přepracování rozpočtu, k němuž zřejmě ve středu přistoupí noví poslanci. Dalším faktorem pak bude jmenování nové vlády v čele s Andrejem Babišem. Pro Echo24 to řekla pravděpodobná ministryně financí Alena Schillerová (ANO) s tím, že i dodržení deficitu, který je na příští rok daný zákonem, je otázka spíše na končící vládu. Experti pro Echo24 rozebrali, co by rozpočtové provizorium znamenalo jednak pro samotný stát, ale také pro ekonomiku jako celek.

Sněmovna s největší pravděpodobností vrátí končící vládě Petra Fialy její návrh rozpočtu na příští rok s deficitem 286 miliard, kde ale podle pravděpodobné ministryně financí Schillerové chybí možná až 96 miliard, včetně mandatorních výdajů. S ohledem na vrácení rozpočtu k přepracování už se nejde vyhnout rozpočtovému provizoriu.

Schillerová deníku Echo24 řekla, že délka provizoria bude záležet na tom, jak se vláda Petra Fialy postaví k navrženému usnesení, aby svůj návrh rozpočtu přepracovala. „Případně také na tom, kdy bude jmenována vláda nová. Reálně by provizorium mělo být co nejkratší, protože delší období by už mělo negativní dopady, například kvůli nemožnosti zahajovat financování nových investičních projektů,“ dodala pravděpodobná ministryně. Z řad koaličních stran, tedy Motoristů sobě, zaznívá, že by provizorium mohlo trvat zhruba měsíc, pravděpodobný ministr hospodářství Karel Havlíček (ANO) mluvil opakovaně o cca šesti nebo sedmi týdnech.

Zda je možné udržet zákonem schválený deficit, je podle ní primárně otázka na končící vládu. „Rozpočet na rok 2026 je rozpočet Petra Fialy a Zbyňka Stanjury. Naše kroky – lepší výběr daní, potírání šedé ekonomiky, podpora hospodářského růstu i úspory v provozních výdajích – se v něm zatím nemohou projevit,“ uvedla Schillerová.

„Naší ambicí proto v tuto chvíli je zreálnit rozpočet a vrátit mu transparentnost. Obnovit úctu k zásadám pravdivosti, úplnosti a reálnosti, aby veřejnost věděla, jak na tom Česká republika opravdu je. A co po čtyřech letech skutečně předává vláda Petra Fialy,“ uvedla Schillerová. Premiér v demisi Fiala

Hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek pro Echo24 řekl, že rozpočtové provizorium je ve skutečnosti velmi umravňující nástroj, protože umožňuje celému rozpočtu utratit pouze jednu dvanáctinu výdajů schválených v předchozím roce. „Na druhou stranu ovšem výrazně omezuje manévrovací prostor vlády, protože de facto omezuje nemandatorní výdaje,“ řekl Dufek.

Jedna dvanáctina přitom platí celkově, nikoliv podle jednotlivých kapitol. „Záleží, jak to rozepíše MF. V podstatě se sestavuje ‚rozpočet‘ pro každý měsíc provizoria zvlášť, avšak s tím, že vždy výdaje musí dosáhnout maximálně jedné dvanáctiny,“ dodal Dufek.

Dlouhé provizorium jako v jižních zemích by poškodilo ekonomiku

To potvrzuje také hlavní ekonom XTB Pavel Peterka s tím, že není ani reálně možné dát každé kapitole jednu dvanáctinu, protože by to nevycházelo například při zákonné valorizaci důchodu, jiných dávek, splátek závazků, které mohou růst kvůli vyššímu zadlužení následek deficitního financování rozpočtu v předchozím roce a tak dále. „Peníze se tak mohou ve velmi omezené míře rozřazovat dle potřeby a platných zákonů. Prioritu dostávají mandatorní výdaje, smluvní závazky a splátky státního dluhu. Pokud tyto výdaje rostou, tak se přesouvají peníze z nemandatorních výdajů,“ uvedl Peterka s tím, že do nemandatorních výdajů často patří investiční výdaje, které jsou zpravidla omezovány ve prospěch mandatorních výdajů, jako jsou například starobní penze, aby nebyl porušen zákonný limit měsíčních výdajů na úrovni maximálně 1/12 posledního schváleného rozpočtu.

„Do celé situace pak ještě vstupuje to, že jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, nejsou stejné v každém měsíci. Typicky třeba u investičních projektů je na začátku vynaloženo více prostředků než pak v průběhu dalšího financování. Limit jedné dvanáctiny proto omezuje manévrovací prostor,“ dodal Peterka.

Pro ekonomiku krátké období rozpočtového provizoria, například jeden dva měsíce, nemusí být podle Dufka viditelný problém. „Pokud by ovšem provizorium trvalo výrazně déle, tak už nejspíš dojde ke škrtání investic a dalších zbytných výdajů. Jsou výdaje, které v čase narůstají (penze) a nelze je pominout. Takže jejich nárůst musí vykrýt pokles v nemandatorních výdajích,“ řekl ekonom.

Krátké provizorium do čtvrt roku není pro ekonomiku zásadním problémem ani podle Peterky. „Ano, lze očekávat jisté problémy s mírným negativním dopadem na růst. Tyto dopady ale bývají zpravidla vyrovnány po konci provizoria, které přichází se schválením nového rozpočtu, který vládě umožní dodat potřebné finanční prostředky. Jisté negativní náklady provizoria půjde jistě naměřit. Bude to ale v řádu, kterého si běžní občané ani nevšimnou. Koneckonců nás nečeká první provizorium. Málokdo si vzpomene na ta dvě předchozí. Nestalo se totiž nic zásadního, aby se to vrylo do paměti široké veřejnosti,“ dodal Peterka.

Problémem by bylo, kdyby provizorium trvalo dlouhé měsíce až roky. „V takové situaci se nachází či nacházela řada států na jihu Evropy. Státní rozpočet se svojí příjmovou a výdajovou částí je základním nástrojem vládnutí. Dlouhodobé omezení manévrovacího prostoru v zásadě brání vládě prosazovat své priority, což se negativně projeví na ekonomické i společenské rovině. Nemluvě o tom, že trhy nevidí problémy s rozpočtem rády, což vede k poklesu ochoty takovým státům půjčovat. To se běžně projevuje v tlaku na růst výnosů státních dluhopisů dané země, což prodražuje každý další dluh a refinancování už dluhů v minulosti nasekaných,“ uvedl Peterka.