Dění ve Spojených státech pro nás není vždy tak relevantní, jak by se z referování o každé maličkosti zpoza oceánu mohlo zdát. Ale když jde o roli USA na Blízkém východě, měli bychom po zkušenosti posledních dvaceti let zpozornět a nespokojit se s první signální.

Jedním pokusem ničivé angažmá USA na Blízkém východě vysvětlit je vliv Izraele na americkou zahraniční politiku. Benjamin Netanjahu, vyznavač Velkého Izraele, z něj chce dlouhodobě vytlačovat Palestince a podporu palestinské věci ze strany některých arabských vládců přebásnil na podporu mezinárodního terorismu. Strategii mu už v 90. letech pomáhali psát z Ameriky někteří neokoni kolem Richarda Perlea. Netanjahu pak v září 2002, zřejmě jako regionální expert, na slyšení v americkém Kongresu prohlásil: „Garantuji vám, že odstranění Saddáma bude mít ohromné pozitivní dopady v celém regionu.“

Síla izraelské lobby ve Washingtonu je neoddiskutovatelný fakt, před dvěma měsíci o tom ostatně mluvil i její vděčný beneficient Donald Trump: „Izrael měl nejsilnější lobby, jakou jsem kdy viděl. Totálně kontrolovali Kongres, a teď už nekontrolují.“ Dva Trumpovi největší donoři jsou uvědomělí sionisté Bill Ackmann a Miriam Adelsonová, o níž nedávno Trump v Knesetu žertoval, že staví Izrael nad svou americkou vlast.

Vliv izraelské lobby je zdokumentován ve společné knize dvou slavných profesorů mezinárodních vztahů, Johna Mearsheimera (Chicago) a Stephena Walta (Harward), z roku 2007. Dnes se tento vliv jasně zhmotňuje v lobbistické skupině AIPAC, která přispívá na kampaň vyzyvatelům každého kongresmana, u něhož detekuje nedostatky v proizraelském nadšení. AIPAC nerozlišuje na pravici a levici, stejně ochotně sponzoruje demokraty i republikány. Do nebes volá případ republikánského kongresmana Thomase Massieho, proti němuž AIPAC shromažďuje peníze tento rok. Massie má totiž výhrady ke každoročnímu penězovodu z USA pro izraelskou armádu, protože cítí celkově nechuť k financování „cizích válek“.

Tady se dostáváme ke jménu, o něž se dnes hraje, Tuckeru Carlsonovi. Známý televizní komentátor, kterému po vyhazovu z Fox News před dvěma lety konvenčnější komentátoři věštili odchod do bezvýznamnosti, má mezitím vlastní web Tucker Carlson Network a větší výtlak než dřív. Carlson si mimochodem myslí, že pravým důvodem jeho vyhazovu z Fox News byly odlišné názory na příčiny války na Ukrajině, což je zase součástí jeho skeptického postoje k intervencionismu, „nekonečným“ válkám, roli vojensko-průmyslového komplexu v USA a machinacím CIA.

Na rozdíl od typického neokona podporoval Carlson Trumpa ještě před volbami roku 2016 a teď vymáhá plnění ústředního Trumpova slibu, že bude zájmy Ameriky stavět před zájmy jiných zemí. Do toho přišly dva roky brutální války v Gaze, umožněné jen neustálým přísunem amerických zbraní. Neokonští influenceři jako Mark Levin, Ben Shapiro nebo Douglas Murray Carlsona tepali za občasné rasistické, hloupé nebo jen kontroverzní výroky některých svých hostů, jichž se ti hosté dopustili jinde, už dřív. Ale systematicky, někteří vícekrát za den, ho napadají od letošního července. Tehdy se Carlson stavěl proti účasti USA na válce Izraele a Íránu.

Útoky na twitteru proti Carlsonovi dnes nesou ráz široké kampaně. Že jsou jen viditelnou částí ledovce, víme od vraždy Charlieho Kirka. Ten byl sice oddaným stoupencem Izraele, ale, jak dnes víme ze zveřejněné soukromé korespondence psané pár dní před smrtí, čelil tlaku „židovských sponzorů“ (Kirkova slova), z nichž někteří zrušili milionové sponzorské dary poté, co odmítl odvolat vystoupení Carlsona na své konferenci.

Část trumpovské MAGA pravice se teď solidarizuje s Carlsonem, část pravice, spíš té tradiční a neokonské, Carlsona dává do souvislosti s antisemity nebo přímo antisemitismem. Ten se nařčení hněvivě brání, ale nepomohl si rozhovorem s antisemitou Nickem Fuentesem. Tohoto „pravicového“ influencera Carlson donedávna sám ostře kritizoval a interview můžeme brát jako pokus o resocializaci. Od minulého týdne, kdy bylo odvysíláno, nabrala kampaň proti Carlsonovi neuvěřitelné obrátky.

Skrytou agendou této epické bitvy je zřejmě podoba zahraniční politiky USA v příštích letech, přičemž intervencionistická strana se ohání palicí antisemitismu. Je to intelektuální pohodlnost v diskusi, kterou intervencionisté prohrávají, a současně obří neúcta k dávným obětem antisemitismu v Evropě a ovšem německého holocaustu. Tak jako progresivistická levice nadužíváním devalvovala nadávku rasista, neokoni právě teď devalvují nadávku antisemita.