O historii Gablonze a Jablonce v pestré mozaice

Kaleidoskop města dvojího osudu

O historii Gablonze a Jablonce v pestré mozaice
Kaleidoskop města dvojího osudu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Osudem celého širokého pohraničního pásu této země je hluboký zlom v jeho staleté historii. Ten nastal po roce 1945, po vyhnání naprosté většiny obyvatelstva a jejím nahrazením obyvatelstvem novým. Všechna ona města, vesnice i samoty mají proto svou historii „před“ – a „potom“. K této skutečnosti se přistupuje různými způsoby, podle toho, jak ji kdo nahlíží a jak se mu hodí. Historie „Sudet“ je totiž víc než jakákoli jiná v téhle zemi závislá na tom, kdo ji vypráví.

K místům s dvojí historií („před“ a „potom“) samozřejmě patří Gablonz an der Neiße, tedy Jablonec nad Nisou. V knize Gablonz Jablonec nechává novinář a prozaik Štěpán Kučera dějiny tohoto města vyprávět prostřednictvím dokumentů, citací z tisku, kronikářských záznamů, osobních deníků, výpisků z literatury, vzpomínek pamětníků, nakonec i vlastních zážitků. Kučera se narodil v roce 1985, jeho rodiče se v roce 1984 nastěhovali do paneláků v Mšeně, části Jablonce. Typicky socialistické sídliště vzniklo kousek od míst, kde se na začátku dvacátého století počala budovat jablonecká přehrada, což byl „pro obyvatele mšenského údolí začátek konce světa“, jak stojí v jedné z prvních vět knihy. Touto malou údolní „apokalypsou“ je dán úvodní akord velmi barvitého a živého líčení o vzestupu, rozkvětu, krizi a zániku – a pak o dalším a novém, postkatastrofickém životě jednoho pozoruhodného města.

Gablonz/Jablonec je město nezbytně spjaté se zvláštním druhem industrie, tedy s bižuterií. Ta se vyvinula z horských skláren a rukodělných dílen plus podnikavosti zdejšího obyvatelstva. Tato činnost vyžadující preciznost se stala základem prosperity a bohatství města, ale také sem přivedla (český) proletariát a s ním sociální téma, které Kučera zajímavě dokumentuje na dobových literárních projevech. Umění života, díky kterému se (zajisté nadneseně) Jablonci říkalo Paříž severu, dalo vykvést zvláštní městské mentalitě, k níž například patřil recesistický spolek Schlaraffia, jehož bizarní sídlo padlo teprve nedávno za oběť novodobé ignoranci. Jablonecká bižuterie patřila k nejúspěšnějším vývozním artiklům monarchie i Československa, blyštivé produkty nalézaly odbytiště po celém světě, v exotických dálkách, na tělech dalekých domorodců. Jablonec patřil k nejsvětáčtějším městům předválečné republiky, kterou ovšem v říjnu 1938 opouštěl s osudovou lehkomyslností. Brzy následovalo vystřízlivění a po něm už jen zánik starého Gablonze. Nová historie je opět barvitá, byť se město propadlo nadlouho do socialistické šedi, ze které se přece jen občas něco zablesklo: první striptýz (Krása bez závoje) nebo jeden z nejlepších filmů své doby, Kalamita Věry Chytilové. Nikdy to vlastně nepřestalo být trochu jiné město.

To Kučerova kniha potvrzuje. Není to běžné leporelo, jakých v žánru vlastivědné (odnož „sudetské“) literatury vyšlo už značné množství, je to svého druhu beletrie. Je sice složena z velké části z cizích textů, ale Kučera je zaprvé důvtipně sebral a zadruhé originálně a důmyslně sestavil, zkomponoval, okomentoval a dotvořil: moje jediná výtka je, že píše o „polské Vratislavi“, když to ještě byla německá (slezská) Breslau.

Důležitá je ale jiná věc: Kučera svou mozaiku skládá z důkladně sebraného materiálu, z knih, tisku, publikací etc. původu jak českého, tak samozřejmě německého. Oba zdroje jsou zastoupeny proporčně, v první časti dominuje pochopitelně německá realita, do níž vstupuje čím dál víc složka česká, pak se karta radikálně obrátí. Autorova férovost a nestrannost jsou očividné, vyplývají z evidentně citového vztahu k celku historie, kterou Kučera nevnímá nacionalistickým zrakem. Čtenář přesto možná nabude dojmu, že cesta ke katastrofě byla narýsována už na začátku století, kdy se to dvojí zemské obyvatelstvo začalo navzájem potýkat o to, kdo bude v této zemi dominovat. Český, v Sudetech výrazně menšinový živel byl přitom ten, který se cítil víc utlačovaný, ale přitom měl mít větší nárok na zemi, v níž představoval v celku většinu. Ta země to nakonec odnesla, přitom by možná snesla oba. Ale o tom už nic nevíme.

Štěpán Kučera: Gablonz Jablonec. Vydalo nakl. Druhé město – Martin Reiner, Brno 2023, 264 str.