„Žijeme ve světě plném značek a franšíz – nejbezpečnější je dnes oživit něco, co už má své publikum,“ řekl při propagaci svého nového seriálu Vince Gilligan, jeden z nejoceňovanějších scenáristů posledních dvaceti let (Perníkový táta, Volejte Saulovi). „Dostat do výroby něco, co nevychází z předchozího filmu, komiksu nebo videohry, je těžší než kdy dřív. Každá generace si zaslouží vlastní příběhy, ne jen ty, které vyprávěli její prarodiče.“

Dan Trachtenberg netočí o Predátorovi poprvé. Před třemi lety si zkusil ještě poměrně nízkorozpočtovou variaci na první díl – Predátor: Kořist –, kterou nejenže zasadil zpátky do džungle, ale navíc skupince lovených ani nedal do rukou pořádné zbraně: děj se odehrává ve světě kmene Komančů na počátku 18. století. Letos v animovaném snímku Predátor: Zabiják zabijáků nechal s příšerou bojovat vikinskou nájezdnici, nindžu z feudálního Japonska a pilota z druhé světové války. Nepůsobí to celé jako sen desetiletého kluka, který právě vyšel z kina a s kamarády se dohadoval, s kým by se Predátor mohl utkat příště?

Když si dnes na YouTube pustíte nejslavnější scény z prvních dvou Predátorů, zalije vás v komentářích vlna nostalgie. Třeba pod prvním dílem s Arnoldem Schwarzeneggerem a tou legendární přestřelkou v džungli jeden divák píše: „Líbí se mi, jak tam prostě přišli a začali střílet, aniž se na cokoli ptali… opravdové kamarádství.“ A skutečně, i tak se to dá asi brát – mít rád něco přiznaně béčkového by mohlo být chápáno jako určitý chlapský macho kód. Náklonost k filmům, ve kterých nejsou žádné vztahové zbytečnosti, žádné skryté symboly, žádné hlubší významy.

O knihách Chucka Palahniuka (Klub rváčů) se kdysi psalo jako o těch, jež dokázaly přimět ke čtení i muže, kteří by jinak knihu otevřeli jen tehdy, kdyby v ní byla založená dvoutisícovka. Dostat dnešní padesátníky do kina je zhruba stejně obtížný kousek. Nový příspěvek do série nese název Predátor: Nebezpečné území. A je to název příhodný. Nebezpečný totiž bude především pro všechny tyhle staré zatvrzelé fanoušky série, kteří od něho mají určitá očekávání – touhu vrátit se ještě jednou zpátky a znovu si prožít, byť jen s malou obměnou, něco, co dobře znají.

Na vidle nenaplněných očekávání si letos naběhl už Predátorův kolega Vetřelec. Pravověrní fanoušci těchto potvor bývají velmi dogmatičtí a o velké novoty obvykle nestojí. Zklamané diváctvo se uchýlilo i k oblíbenému osočování z „logických lapsů“ ve scénáři Noaha Hawleyho (Fargo) – v žánru sci-fi opravdu „skvělý“ argument. Nového Predátora nečeká nic lepšího. Zkusím si na takového škarohlída rovnou zahrát: „Typický disneyovský příběh. Slabý Predátor se vydává na cestu poté, co uteče před hroznou rodinnou tragédií. Pak potká Timona a Pumbu… počkat, vlastně tu androidí holku a to malé monstrum. Je to něco jako Lví král.“

Nejvtipnější na tom je, jak si dnes všichni neustále stěžují, že filmy už nejsou originální – a pak někdo přijde s nápadem na film o mladém Predátorovi (vlastně takový příběh o hledání sebe sama), vyprávěný z jeho perspektivy, a najednou to už není ten zlý anonymní zabiják, ale obluda se svými touhami, pochybnostmi a strachy… a lidé se zas zlobí. Přestaňte se snažit znovu prožívat své staré filmové vzpomínky – těmito předsudky jen ochuzujete sami sebe. Predátor: Nebezpečné území je totiž nejhravější a nejupřímnější velkofilm roku (a daleko za sebou nechává F1, Mission: Impossible, Jurassic World i Supermana). „Kdyby mi bylo dvanáct, je to film roku,“ píše se v jedné recenzi. Jako by to měla být výtka.

Když šel v roce 1990 do kin Predátor 2, bylo režiséru Trachtenbergovi deset let – takřka ideální věk na první setkání s takovým filmem, chtělo by se dodat. Možná trochu brzy, ale právě proto je ta chuť něčeho zakázaného (on i ten „Disney Predátor“ utrhne pár hlav a končetin, bez toho by to nešlo) ještě sladší. A možná jde nakonec jen o úhel pohledu – já jsem se totiž na chvíli zas cítil jako ten malý kluk. Pocit, který se ve mně třeba Star Wars marně snaží probudit už od roku 1999, kdy mi těch dvanáct skutečně bylo.

Predátor: Nebezpečné území, režie Dan Trachtenberg, 107 min., v kinech od 6. 11. 2025.