Evropské zásoby zbraní rychle ubývají, Ukrajina čelí nedostatku vojáků, Spojené státy ztrácejí trpělivost a jednota v transatlantickém táboře se začíná rozpadat. V těchto podmínkách bude ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj pravděpodobně ještě letos, zřejmě už do poloviny roku, donucen přijmout dohodu s Ruskem, která zmrazí boje, ale nepřinese celkový mír. Ani ruské ztráty nejsou udržitelné – při současném tempu by Rusko mohlo ovládnout celou Ukrajinu za téměř 120 let. Proto se ruský prezident Vladimir Putin bude snažit uzavřít dohodu, která mu umožní dosáhnout cíle a nakonec ovládnout i Kyjev. A tento scénář se jeví nejpravděpodobnější. Rok 2025 byl vždy předurčen k vyjednávání a konečná hra je tady, uvádí květnová zpráva "Konec hry Rusko-Ukrajina a budoucnost Evropy" Centra pro Geopolitiku největší americké banky JPMorgan Chase.

Společnost JPMorgan Chase ale upozorňuje, že názory v této zprávě Centra pro Geopolitiku se mohou lišit od stanovisek Výzkumného oddělení J.P. Morgan Securities LLC a neměly být vykládány jako individuální doporučení pro konkrétního klienta a zpráva není zamýšlena jako rada nebo doporučení konkrétních cenných papírů, finančních nástrojů nebo strategií pro konkrétního klienta.

Zpráva hned v úvodu klade otázku nad stabilitou předpokládaného příměří či míru na Ukrajině. To bude záviset jednak na tom, jak bude Putin spokojen s ukrajinskými a západními ústupky a jednak na síle bezpečnostních slibů, které by dohodu podepřely. Tyto sliby by pak byly v přímém rozporu, čím slabší jsou bezpečnostní sliby, tím více ústupků bude muset Ukrajina spolknout – neutralitu, demilitarizaci, odzbrojení, území atd. – nebo riskovat návrat k bojům.

Za této situace vidí zpráva čtyři možné scénáře vývoje v prostoru na Ukrajině s dopadem na Evropu, přičemž nejpravděpodobnější se autorům jeví vývoj jako v Gruzii, kdy nejprve západní země podporovaly její odtržení od ruského vlivu, aby posléze slábnoucí Západ přihlížel, jak Moskva znovu získává kontrolu.

Čtyři možné scénáře:

1. Jižní Korea (15% šance)

Ukrajina nezíská členství v NATO ani plné obnovení území, ale evropské jednotky a americké bezpečnostní záruky podpoří stabilitu, demokracii a ekonomický rozvoj většiny země. Zmrazená ruská aktiva v hodnotě 300 miliard dolarů by mohla výrazně podpořit rekonstrukci země.

2. Izrael (20% šance)

Pokračující silná vojenská a ekonomická podpora bez cizích vojsk umožní Ukrajině modernizovat armádu a udržet se v obranném postavení. Válka by zůstala hrozbou, ale Putin by byl motivován ekonomickými ústupky a lepšími vztahy s USA.

3. Gruzie (50% šance)

Bez zahraničních vojsk a silné podpory by Ukrajina čelila pokračující nestabilitě, zpomalení růstu a ztrátě šancí na integraci do EU a NATO. Země by se postupně přibližovala ruskému vlivu, což by ohrozilo demokracii i ekonomiku.

4. Bělorusko (15% šance)

V případě amerického odchodu a evropské nečinnosti by Rusko trvalo na maximálních požadavcích – úplné kapitulaci Ukrajiny, která by se stala ruským vazalem. To by znamenalo rozklad Západu a zásadní přepis světového řádu.

Putinovy podmínky: 6 ne a 6 ano

Rusko požaduje neutralitu Ukrajiny, zákaz cizích vojsk a moderních zbraní, výrazné omezení ukrajinské armády a přiznání ruských nároků na Krym a čtyři oblasti. Současně žádá zmírnění sankcí, veto zahraničních bezpečnostních záruk a omezení přítomnosti NATO v Evropě.

Co by znamenal „gruzínský scénář“?

Gruzie po válce s Ruskem v roce 2008 prožila příliv západní pomoci, ale bez silných bezpečnostních závazků a s ruským vlivem v pozadí začala ztrácet "demokratický směr i ekonomickou stabilitu". Ukrajina by v podobném případě riskovala pomalý odklon od Západu, ztrátu kvalifikovaných pracovníků a utlumení obranného sektoru. Tento scénář by znamenal přetrvávající nejistotu a geopolitickou šedivost.

Evropa na rozcestí: Jak dál bez USA?

Ruská invaze šokovala Evropu a vyvolala zásadní změny v bezpečnostní a energetické politice. Ovšem náhlá změna americké politiky v roce 2025, symbolizovaná napjatou návštěvou Zelenského v Bílém domě a omezením vojenské pomoci, vyvolala v Evropě šok a volání po větší „strategické autonomii“. Nový německý kancléř Friedrich Merz deklaroval nezávislost na USA jako absolutní prioritu, slibuje zvýšení obranných výdajů a posílení evropské bezpečnosti.

Výzvy a nejasnosti

Evropská unie chce posílit svou konkurenceschopnost, finanční integraci a obranu, ale zatím není jednotná v tom, jak přesně dosáhnout nezávislosti na USA, jaké kroky jsou přijatelné a komu by měly sloužit. V době, kdy se transatlantická spolupráce ocitá v nejistotě, stojí Evropa před zásadním rozhodnutím o své budoucnosti.