KOMENTÁŘ Ondřeje Šmigola

Britský Ježíš. David Cameron politicky vstal z mrtvých

KOMENTÁŘ Ondřeje Šmigola
Britský Ježíš. David Cameron politicky vstal z mrtvých

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Politická zombie chodí po Londýně! David Cameron je zpět! Bývalý britský premiér a strůjce brexitového referenda se vrací do frontové politiky. Nynější předseda vlády Rishi Sunak Camerona jmenoval ministrem zahraničí. Zalepil tím tak díru ve vládě, která vznikla vyhazovem ministryně vnitra Suelly Bravermanové a přesunem dosavadního šéfa diplomacie Jamese Cleverlyho na její místo. Vykopání politické mrtvoly Sunakem se mezi britskými komentátory nesetkalo s přílišným nadšením. Je to vnímáno jako důkaz, že Konzervativní strana dospěla do terminální fáze své choroby. V kombinaci s vyhazovem Bravermanové je to dokonce považováno za úvodní dějství dramatu, které může vést až k rozpadu konzervativců.

Fantastické vítězství konzervativců v roce 2019 se ukázalo být otráveným kalichem. Toryové tehdy „dobyli“ řadu tradičně labouristických okrsků na severu Anglie. V některých levice vyhrávala nepřetržitě i sto let a přezdívalo se jim rudá zeď. Zároveň se jim podařilo uhájit tradičně pravicové okrsky na jihu Anglie a na předměstích Londýna, ty jsou analogicky nazývané modrou zdí. V pravicové Británii zavládlo nadšení a analytici věštili konzervativcům zářnou budoucnost. Spekulovalo se, že labouristé se vrátí do vlády nejdříve za generaci, pokud vůbec. Nyní konzervativci spějí k drtivé porážce a naopak se spekuluje o jejich vymření. Co se tedy stalo?

V roce 2019 se spojila úplně nová voličská koalice. Na jedné straně sociálně konzervativní ekonomičtí etatisté z tradičně chudšího severu, na druhé sociálně liberální zastánci minimálního státu z bohatého jihu. Umožnily to výjimečné okolnosti tehdejších parlamentních voleb. Ty měly dvě hlavní témata: brexit a Jeremyho Corbyna. Tehdejší premiér Boris Johnson sliboval ukončit brexitovou agonii a konečně naplnit výsledek referenda vyvedením Spojeného království z EU. To zapůsobilo na severu, který hlasoval právě pro brexit. Jih byl naopak vyděšen z  Corbyna, krajně levicového lídra labouristů, podezřelého z antisemitismu. Corbyn ale nebyl příliš oblíbený ani na severu, kde tradičně patriotickým dělníkům vadila jeho zjevná afinita k nepřátelům Británie, jako je třeba Rusko.

Konzervativci najednou museli vyhovět dvěma skupinám voličů, které často měly protichůdné zájmy. Vyřešili to tak, že nevyhověli ani jedněm, a výsledkem je propad preferencí. Hlavním politickým tématem na severu je imigrace. Byl to i hlavní důvod, proč tam brexit tolik získal, lidé věřili, že to povede k omezení migrace. Přestože konzervativci neustále slibují, že imigraci omezí, za třináct let vlády se jim to nepodařilo.

Čímž se dostáváme k Bravermanové. Ta je sama potomkem indických imigrantů, nicméně se profilovala jako jasně protiimigrační ministryně, za což si vysloužila nenávist levice. Například prohlásila, že multikulturalismus selhal.

Nynější vládní krizi odstartovala Bravermanová 8. listopadu článkem, ve kterém odsoudila propalestinské protesty a obvinila policii z dvojího metru. Levice ji za to zkritizovala. Premiér ji následně vyhodil, spíše však kvůli tomu, že článek předem neschválila jeho kancelář, než kvůli zásadním ideologickým neshodám. Odstranění Bravermanové využil jako příležitost k vládní rošádě.

Nyní již bývalá ministryně vnitra byla považována za součást stranické pravice, jež se alespoň v sociálních otázkách snažila naklonit si voliče z rudé zdi. Její odstranění je signálem, že Sunak s uhájením rudé zdi již nepočítá. Tento signál umocňuje nominace Camerona. Ten byl vždy sociálně liberální a považovaný za politika středového establishmentu. Jeho jmenování má uklidnit voliče z jihu, že se vrací schopní technokraté, kteří se nebudou snažit nadbíhat buranům ze severu. Sunak se tak vzdal úvah, že by mohl příští rok vyhrát parlamentní volby, a snaží se minimalizovat ztráty posílením modré zdi. Problém je, že tyto oblasti také ve velkém hlasovaly proti brexitu a Camerona tam nesnáší – kvůli jeho roli při vyvolání referenda. Jmenování Camerona také podle komentátorů dokazuje, že toryům již došly jakékoli nápady. Vrací se tak ke starým hitům, které ale již nikoho nezajímají.

V Británii ministři musí být zároveň členy parlamentu. Pokud jimi nejsou, buď se musí urychleně přesvědčit nějaký poslanec, aby uvolnil místo, a musejí se nechat zvolit v doplňovacích volbách, či se povýší do šlechtického stavu a tím se dostanou do Sněmovny lordů. Cameron rezignoval na poslanecký mandát v roce 2016. Aby ho mohl jmenovat ministrem, Sunak ho zároveň učinil lordem. To, že rozhodl použít méně demokratickou metodu, o lecčems vypovídá. Voliči by Camerona také nemuseli zvolit.

Mezitím stranická pravice zuří. Nevěří, že kabinet obsahující Camerona cokoli udělá s imigrací, progresivismem na školách, rozvojem severu a dalšími problémy. Spekuluje se, že by s Bravermanovou v čele mohla vystoupit ze strany a spojit se s Reform Party, což je pohrobek euroskeptického UKIP.

Vstání Camerona z mrtvých tak nejspíše nevěstí nic dobrého pro britskou pravici.