Elodie Bouzbibová a její kolegové z Navarrské veřejné univerzity ve španělské Pamploně vytvořili nové zařízení, zobrazující trojrozměrnou grafiku, se kterou mohou uživatelé vlastníma rukama volně manipulovat. Informuje o tom Science News.

V minulosti stroje vykreslovaly trojrozměrné objekty tak, že posouvaly plochou obrazovku nahoru a dolů a promítaly na ni v různých výškách různé dvojrozměrné výseče objektu. Když se obrazovka pohybuje extrémně rychle, tyto plátky se rozmazávají a vypadají jako jeden souvislý tvar.

Bouzbibová a její kolegové nahradili plochou obrazovku řadou elastických proužků, podobných gumě, jaká se používá v pase elastických kalhot. Uživatelé pak mohli sáhnout dolů na displej a prsty proklouznout skrz kmitající proužky a dotknout se virtuálních objektů. Kamery sledující ruku uživatele umožňovaly přejíždět, otáčet a jinak manipulovat s grafikou.

„Je to jako skutečný trojrozměrný objekt. Vidíte ho ze všech stran,“ říká Bouzbibová, výzkumnice interakce člověka s počítačem.

Zobrazení si vyzkoušelo 18 dobrovolníků, kteří ovládali virtuální objekty prsty i trojrozměrnou myší. Lidé byli schopni provádět výběry, přetahovat objekty a sledovat cesty rychleji a přesněji, když používali prsty. Většina z nich také uvedla, že přímé ovládání virtuálních objektů je snazší a přirozenější, a několik z nich vyjádřilo překvapení, že zařízení je příjemné na dotek.

„Ve skutečnosti je to opravdu měkké. Trochu to lechtá,“ říká Bouzbibová, jejíž skupina má představit zařízení na konferenci CHI o lidských faktorech v počítačových systémech v japonské Jokohamě.

„Z tohoto výzkumu jsem opravdu nadšený, protože displej je přiměřeně velký a interaktivní,“ říká Tatsuki Fushimi, inženýr z univerzity v japonské Tsukubě, který vytvořil trojrozměrnou grafiku pomocí částic levitujících pomocí zvukových vln. Říká, že se těchto displejů můžete dotýkat, ale je těžké použít levitaci k vytvoření obrázků větších než asi centimetr na šířku.

„Nyní mohou lidé začít experimentovat a hrát si s tím,“ řekl Fushimi pro Science News. To by mohlo přinést nové nápady na využití trojrozměrných displejů jak na akademickém poli, tak např. v uměleckém či herním průmyslu.