Minulý týden se do popředí pozornosti opět dostal závod ve vývoji umělé inteligence mezi Amerikou a Čínou. K tématu se totiž vyjádřil Jensen Huang, šéf americké společnosti Nvidia, jedničky mezi výrobci grafických karet a čipů (bez jejich pohonu se trénování AI modelů neobejde) a firmy s nejvyšší tržní kapitalizací na světě v hodnotě neuvěřitelných 4,5 bilionu dolarů (což je několikanásobně více než roční HDP celé České republiky). Huang byl tázán na to, jak moc jsou Spojené státy napřed v porovnání s čínskými protivníky, načež vyrukoval s ne úplně utěšující odpovědí: napřed sice celkově jsou, ale ne o moc. A udržení náskoku do budoucna rozhodně není samozřejmostí.

Amerika zatím vévodí v kvalitě čipů, ale Čína je zase dlouhodobě mnohem lepší v budování energetické infrastruktury, na níž jsou závislá datová centra a ostatně všechny další vrstvy vývoje – země loni vyrobila více než dvojnásobné množství elektřiny než Spojené státy, které se to teď pod taktovkou Donalda Trumpa snaží urychleně dohnat. Co se týče kvality modelů, jsou na tom podle Huanga obě velmoci relativně podobně – u pokročilých typů, jako je ChatGPT, vedou ty americké; Čína má zase navrch u open-source softwaru. O vítězství má nicméně nakonec rozhodnout schopnost novou technologii aplikovat v reálném světě. Hodně se mluví o nastartování průmyslové výroby a obecně i ekonomického růstu. Tady se koneckonců skrývá skutečná hodnota, která se zatím příliš neprojevila, snad s výjimkou softwarového inženýrství, kde umělá inteligence už nyní dokáže nahradit velké množství juniorních programátorů. Jinak jsme na samém začátku, v rovině velkých nadějí a příslibů – to hlavní má teprve přijít.

Závod v umělé inteligenci se ale neodehrává jen na poli ekonomiky a je zřejmé, že bude mít zásadní význam v geopolitickém soupeření mocností. Již dnes se AI začíná hojně uplatňovat ve vojenství a mění samotnou povahu válčení. To vidíme zřetelně na Ukrajině, kde zcela klíčovou roli hrají drony, které se postupně mění z dálkově ovládaných zařízení na autonomní systémy, jež jsou schopné samostatně vyhledávat a ničit cíle – a to za zlomek pořizovací ceny konvenčních nástrojů války, jako jsou stíhací letouny nebo obrněné transportéry. Na konci září měl Volodymyr Zelenskyj projev na plénu OSN, v němž varoval, že svět se ocitá „v nejničivějším závodu ve zbrojení v dějinách lidstva“. Mluvil také o tom, jak nové technologie zcela proměňují situaci na bitevním poli: „Válka vypadá jinak. Nikdo si nedokázal představit, že levné drony dokážou vytvořit zóny smrti táhnoucí se desítky kilometrů, kde se nic nepohybuje – žádná vozidla, žádný život. Lidé si něco takového dřív dokázali představit jen po jaderném úderu. Teď je to dronová realita.“

Na první pohled se mohou Zelenského slova zdát jako přehnaná; je to neintuitivní představa, že by chytré drony či jiné podobné zbraně ovládané algoritmy mohly překonat potenciál ničivého závodu o získání atomové bomby v minulém století. Ukrajinský prezident není však zdaleka první, kdo přirovnání používá, a perspektiva, že se nacházíme ve studené válce 2.0, se objevuje čím dál častěji: jedním z proponentů této teze je mimo jiné i známý historik Niall Ferguson. A zde nejde pouze o to, že definitivně zhasl fukuyamovský sen o konci dějin a na jeho místo se vrací reálpolitika a soupeření velmocí. Paralelu najdeme i v tom, že technologický závod je podle mnohých otázkou civilizační převahy, kde vítěz získá moc určovat pravidla mezinárodního řádu, včetně toho, jaké hodnoty a politické modely budou považovány za legitimní.

Z dnešního pohledu se může zdát samozřejmé, že západní svět nakonec porazil totalitní ideologie 20. století – že projekt Manhattan předehnal nacistický vývoj atomové bomby a že studená válka skončila se Sovětským svazem na kolenou. Jenže tehdy to samozřejmé nebylo. Výsledek mohl být zcela jiný, kdyby se pár historických okolností poskládalo jinak. Stojí za to si připomenout známý nešvar psychologie, takzvaný „vítězův omyl“ – představu, že protože jsme uspěli v minulosti, uspějeme i příště. V éře umělé inteligence už žádná taková jistota neexistuje.