V New Yorku se v listopadu bude volit starosta. Jako do značné míry určující pro jejich výsledek se považuje to, jak dopadnou demokratické primárky. Jejich vítězem se velmi překvapivě stal Zohran Mamdani, jejž prezident Trump popsal jako „komunistického šílence“ a pohrával si na veřejnosti s myšlenkou, že ho možná bude potřeba deportovat.

A Mamdani skutečně je zástupcem radikální levice mezi americkými demokraty, je také členem socialistické strany DSA, radikálně znějí i některé body jeho programu – městská doprava zdarma, zastropování části nájmů, vznik sítě městem vlastněných obchodů s potravinami a podobně. V jeho veřejných vystoupeních z dávnější i nedávné doby se taky dají najít všelijaké sporné výroky. Ještě nedávno mluvil o nutnosti „globalizovat intifádu“, zasazoval se o plus minus všechna „woke“ témata. Působí tedy jako naprostý protiklad Donalda Trumpa, zároveň je ale jeho dráha té Trumpově v něčem podobná.

Establishment jeho potřebám vyšel naproti tím, že mu coby protivníka vybral typického reprezentanta „politické třídy“. Těžko najít dokonalejší ztělesnění amerického establishmentu, než je Andrew Cuomo. Příslušník politické dynastie (jeho otec Mario byl víc než deset let guvernérem státu New York a uvažovalo se o něm jako o prezidentském kandidátovi), podobně dlouhou dobu let vykonával Andrew Cuomo stejnou guvernérskou funkci. V době pandemie covidu ledacos skandálním způsobem zvrtal, média s ním ale i tak natáčela obdivné rozhovory. Později musel odstoupit kvůli sexuálnímu skandálu. Nic z toho mu však nezabránilo kandidovat do další významné funkce. Člověk srostlý s politikou ve stylu „business as usual“.

Mandani oproti tomu šel do kampaně s velkým nasazením, rád vystupuje na veřejnosti a umí mluvit s lidmi, v předvolebním čase jich dokázal osobně oslovit obrovské množství. Těm jeho zvolení ohrožujícím tématům – Izraeli a všemu, co souvisí s kulturními válkami – se během kampaně vyhýbal. V mediálních zprávách je často charakterizovaný jako „muslimský imigrant“, což je věcně správné. Mamdani je ale typickým představitelem „woke“ i v tom ohledu, že pochází ze značně privilegovaných poměrů. Jeho matka je filmová režisérka Mira Nair (uplatnila se i v Hollywoodu), otec je univerzitní profesor. A vítězství mu nepřinesly hlasy těch chudších Newyorčanů, nedávných imigrantů či jejich potomků. Nejvýrazněji uspěl v obvodech, kde nejsilnější voličskou skupinou jsou zámožní bílí.

Jeho listopadové vítězství ještě není jisté, je možné, že část elektorátu se Mamdaniho vítězství lekla, ani média mu nejsou zrovna nakloněna. Pokud by Cuomo šel do voleb jako nezávislý kandidát, není podle posledních průzkumů bez šance. V něčem ale Mamdaniho triumf v primárkách, podobně jako Trumpovo dvojí vítězství v prezidentských volbách, předznamenávají budoucí podobu americké politiky. Zatímco ve skončivších „starých časech“ se u moci střídali představitelé dvou stran, v jejichž praktické politice nemusely být obrovské rozdíly, přinášejí časy nové vymizení dříve určujícího středu a s tím i možnost politiky, v níž bude daleko méně kontinuity a výměna vládnoucí garnitury bude často znamenat vystřídání jedné krajnosti druhou.