Veřejnost si od zveřejnění zhruba 3,5 milionu dokumentů týkajících se mrtvého finančníka Jeffreyho Epsteina, jenž zneužíval nezletilé dívky a zároveň udržoval přátelství s mnohými mocnými tohoto světa, slibovala odhalení jeho kompliců. V USA zatím Epsteinovy spisy vygenerovaly řadu podezření, drbů a nespočet komentářů, na druhé straně Atlantiku, konkrétně v Británii spustily skandál, jenž ohrožuje samotnou vládu. I když jeho podstata tkví asi jinde, než by lidé očekávali.

Klíčovou postavou je Peter Mandelson, od roku 2008 baron Mandelson. Ten již po téměř čtyři dekády patří mezi nejmocnější osoby v Labouristické straně. Svou kariéru započal jako mluvčí labouristického lídra Neila Kinnocka. Pro svou inovativní a bezohlednou mediální strategii si vysloužil přezdívku „princ temnot“ a je jedním z prvních lidí běžně označovaných za „spin doktory“. V polovině 90. let se stal součástí úzkého okruhu kolem Tonyho Blaira, jehož cílem bylo modernizovat Labouristickou stranu, aby měla někdy šanci dostat se zpátky do vlády. Mandelson je považován za architekta volebních kampaní, které vyústily v letech 1997 a 2001 v obří labouristická vítězství. Sloužil v nejrůznějších ministerských pozicích, v letech 2004 až 2008 si odskočil do Bruselu dělat eurokomisaře, pak se vrátil na žádost premiéra Gordona Browna.

Mandelsona vždy obcházely nejrůznější skandály, hlavně podivné byznysové dealy, lobbing za komunistickou Čínu a podobně. Mezi tyto podezřelé kontakty patřilo i přátelství s Jeffreym Epsteinem.

Mandelson je gay, nikdo ho tak nepodezřívá z toho, že by se podílel na Epsteinově zneužívání nezletilých dívek. Ale jeho úzké kontakty se známým deviantem minimálně vzbuzovaly otázky o jeho úsudku. Mandelson svůj vztah s Epsteinem minimalizoval tím, že nebyl nijak hluboký. Ale zveřejnění předchozí várky dokumentů týkajících se Epsteina ukázalo, že to není pravda. V září 2025 Mandelson kvůli tomu rezignoval na funkci velvyslance v USA.

Nynější série dokumentů ale odhaluje nejen dost pochybnou Mandelsonovu morálku, ale i potenciální kriminální činnost. Jejich blízkost dobře ilustruje výměna poté, co Epstein opustil vězení po svém odsouzení za sex s nezletilou prostitutkou. Epstein napsal Mandelsonovi, že je „svobodný a doma“. Mandelson odpověděl: „Jak to oslavíme?“ Epstein: „S grácií a skromností (to jsou jména dvou striptérek).“

Hulvátské chování stranou, důležitější je, že Mandelson poskytoval Epsteinovi insiderské informace. V roce 2009, kdy byl ministrem obchodu v Brownově vládě, upozornil Epsteina na to, že vláda zvažuje prodej majetku v hodnotě 20 miliard dolarů. V květnu 2010, uprostřed eurokrize, zase napsal Epsteinovi, že byl schválen záchranný balíček pro evropskou ekonomiku v hodnotě 500 miliard eur. Právě kvůli vynášení důvěrných informací začala britská policie Mandelsona vyšetřovat. Taktéž lobboval za Epsteinovy byznysové zájmy. Mandelson již rezignoval na členství v Labouristické straně i na místo ve Sněmovně lordů.

V problémech je ale kvůli tomu i premiér Starmer. V britském tisku již několik měsíců kolují zprávy o tom, že se pod ním kýve židle. Jeho výkon má blízko k tragičnosti a Labouristická strana se v průzkumech hluboce propadla za vedoucí Reform UK. Soupeří s Konzervativní stranou o druhé místo, a občas dokonce o třetí se Zelenými. Labouristé tak zvažují změnu lídra a kují pikle.

Mandelsonův skandál je tak dobrou příležitostí, jak Starmerovi zavařit. Zaprvé, současný šéf Starmerova kabinetu Morgan McSweeney patří mezi Mandelsonovy chráněnce. Mandelson působil jako jeho mentor v rámci partaje. Zadruhé, Starmer věděl o úzkém propojení Mandelsona na Epsteina ještě předtím, než ho jmenoval velvyslancem. Dlouho se spekulovalo, kolik toho Starmer věděl. Ve středu v rámci interpelací v parlamentu přiznal, že byl ohledně tohoto varován. Spekulace o konci Starmera tak mnohonásobně zesílily. A jeho vnitrostraničtí rivalové si již brousí nože.

Pokud si máme tipnout, tak Starmer funkci nesloží. Přes veškeré piklení labouristé vnitrostranické puče neumí, na rozdíl od konzervativců, kteří jsou v tomto brutálně efektivní. Přes nespokojenost se Starmerem se také nerýsuje nikdo, kdo by byl jeho zřejmým náhradníkem či by nabízel vizi, jak vylepšit pozici strany.

Ale bez obětí se to neobejde. Tlak na Starmera, aby aspoň vyhodil McSweeneyho, je obrovský a dá se předpokládat, že ho neustojí. Dále to také oslabí Starmerovo postavení a šance na labouristický návrat k moci zase klesnou.

Epstein si tak ze záhrobí připsal další oběť, tentokrát politickou.