Španělsko zlegalizuje půl milionu ilegálů, aby socialistům pomohli přehlasovat „krajní pravici“. Ačkoli Podemos odpálili stejnou bombu jako tenkrát Merkelová (za každým „novým Španělem“ se přistěhuje půl vesnice), v české kotlince zpráva nikoho příliš nevzrušila a ze všech nejmíň zprávaře.

Až konečně zruší daň z mobilu a ČT s ČRo budou radikálně omezovat služby, bude největší challenge poznat rozdíl. Pustila jsem si Irene Monterovou z Podemos, jak úpěnlivě prosí barevný lid celého světa, aby je hlavně nenechával samotné s tolika extrémními pravičáky, čímž myslela ty Španěly, kteří si dovolili všimnout reality masové imigrace. Poctivě vyjmenovala asi pět odstínů barev pleti, kdyby někdy chtěla skončit s politikou a dělat něco rozumného, v nějakém kosmetickém salonu by nebyla bez šance. Také Německo zavedlo turbonaturalizaci jako obranu proti AfD. Voliče je třeba nabrat, i když to z člověka dělá vlastizrádce.

Hysterka mi každopádně zařídila flashback. Přenesla jsem se do třetí třídy, 1987 nebo 1988, do hodiny zeměpisu. Probírali jsme zrovna nástrahy těžby na Sibiři. Permafrost znemožňoval těžebním strojům podat výkon, který si soudruzi malovali. Soudružka učitelka s permafrostem nesouhlasila. Ale oddaná cíli nejvyššímu, neklesala na duchu. „Stroje se jim propadají do země, je to nesmírně náročné, ale oni, Sověti, to nezdávají! Zase ty stroje vyzvednou z té bažiny! A těží! A bojují!“ hřímala podobně jako Irene, přecházela úzkou uličkou mezi lavicemi a zaťatou pěstičkou se snubákem zarostlým v masitém prsteníčku vyhrožovala podvratné tajze a jejímu propadavému podloží za zákeřnou sabotáž cesty do Utopie. A kapitalistům. Proč feministky tolik milují imigraci? Jak můžou bojovat proti patriarchátu, ale zároveň do vlastní země lákat statisíce mužů z kultur, jejichž názory by si na partajní nástěnku nevylepily?

První množinu argumentů (brala jsem to z internetové diskuse, bylo to podnětné, hlava se mi zavařila až ve chvíli, kdy se dámy poštěkaly nad palčivými problémy intersekcionality) tak nějak známe. Protože migranti prchají z hrozných (patriarchálních) podmínek a všichni lidé by měli mít stejné šance. Protože bychom měli být k ostatním soucitní a ochotní pomáhat. Protože hranice stejně neexistují, na zemi namalované nejsou, nebo vy jste je viděli? Protože rozmanitost je naší silou. No, není, jediná opravdu prospěšná rozmanitost je na jídelním lístku, a i to jen do deseti položek. Ale to teď nechme být.

Jádra pudlic podle mě odhalil až tenhle výrok: Protože je (machistické imigranty) můžeme z jejich sexismu převychovat. Valná část žen si nechala nakukat, že bytostný důvod lidské existence – mít děti, poslat geny dál – je sociální konstrukt, který utlačuje jejich pravé já. Právě na feministické podpoře masové imigrace se vyjevuje, že to sociální konstrukt není a že ženy, až na psychopatické výjimky, projevují přirozenou potřebu o někoho se starat.

Pokud není možné ji ventilovat do vlastních dětí, nezadržitelně nateče jinam. Někdo pečuje o štěňátka, někdo o imigrantíčky. Stejně jako bezpodmínečná mateřská láska nerozlišuje mezi jednotlivými dětmi, nerozlišuje feministická mysl mezi vlastním kmenem a kmenem cizím, který se hbitě dere dobýt nová území. Perspektivy imigrantské převýchovy nastiňuje předvídatelný krach nizozemského utopického projektu společného bydlení pro 125 studentů (tedy studentů a studentek) a 125 migrantů. Násilí a sexuální přepadení úřady aktivně roky zametaly pod koberec, protože se zoufale chtělo, aby experiment fungoval.