Jevištní báseň ve Viole

Když se v roce 2023 v naší nejprestižnější literární soutěži Magnesia Litera stala knihou roku sbírka básní Miloše Doležala Jana bude brzy sbírat lipový květ, bylo to velké překvapení. Ne že by si ocenění zrovna tento titul nezasloužil, ale nezvyklé bylo, že porotci sáhli pro absolutního vítěze do vod poezie, která je často ve stínu prozaické či publicistické tvorby. Doležalovi se povedlo napsat poetické texty, z kterých pramenil intenzivně emocionální, ale přitom zřetelný archetypální prožitek. Ten reflektoval náhlou smrt jeho ženy Jany Frankové Doležalové. Tuto tragickou událost autor přetavil do velmi něžných a křehkých nálad, v nichž se propojovala realita každodennosti s duchovním přesahem. Doležal sbírku nepsal primárně z terapeutických pohnutek, šlo mu o něco univerzálně spirituálního, co možná můžeme nazvat nadosobním řádem. Ve sbírce najdeme četné křesťanské aluze a pestrou intertextovou symboliku, které přiznaně a s velkou pokorou navazují na tradici české katolické poezie (Jakub Deml, Bohuslav Reynek, Jan Zahradníček, Ivan Martin Jirous). To, že kniha literárním publikem tak silně zarezonovala, dosvědčuje i její aktuální divadelní adaptace ve Viole v režii Beaty Parkanové. Ta Doležalovy básně na jeviště (ve velmi jednoduché a stroze krásné scénografii) převádí na celistvý příběh milostného pouta. Hlavní role se zhostil David Matásek, jenž se celou sbírku naučil nazpaměť a vlastně vrátil poezii tam, kam původně v antickém světě patřila. Tedy do orálního projevu. V pár replikách mu pak s hudebním nástrojem v ruce sekunduje Jenovéfa Boková. Komorní divadelní inscenace k původnímu textu přistupuje s velkým respektem. Ponechává jeho jemnou meditativnost, rozpomínající se snovost i touhu dobrat se otázky Boží prozřetelnosti: „Vyhlížím tě každé ráno / ve vánku / v jitroceli v mátě / v květech orlíčků / na zápraží — dveře nechávám pootevřené — — — / Dělí nás jen tenké, tenounké sklo.“

Jana bude brzy sbírat lipový květ: Miloš Doležal, r. Beata Parkanová, Divadlo Viola, Praha, 60 min.

Přidušená čtvrť

Půjde se na Žižkov! Do konce června tam v KC Vozovna probíhá dobročinná výstava černobílých fotografií s všeříkajícím názvem: Žižkov v dobách asanace. Před lety byl ve staré skříni jednoho pražského bytu objeven poklad – archiv fotografa Karla Bucháčka (1932–2008). Jedním z jeho oblíbených témat, která fotil, byla právě různorodá tvář pražského Žižkova v 80. letech – čtvrti, která byla a je živá, drsná i poetická (hlavně nad ránem při cestě z baru). Fotografie se draží a peníze půjdou na dobrou věc, organizaci Asistence, o. p. s., která pomáhá lidem s tělesným postižením.

Žižkov v dobách asanace: Karel Bucháček, KC Vozovna, Praha, do 27. 6. 2025

Lynchovská bloudění

Výstava amerického umělce Davida Lynche Up in Flames poprvé souhrnně představí výtvarnou tvorbu této ikony světového filmu. Zaměří se na jeho nepříliš známé kresby, fotografie, litografie, akvarely a krátké experimentální i animované filmy. Zásadní část výstavy tvoří díla zapůjčená přímo z David Lynch Estate v Los Angeles, součástí projektu je i řada prací (litografií a fotografií) vytvořených v Item éditions v Paříži. Ve spolupráci s kinem Ponrepo se k výstavě chystá doprovodný filmový program. A my v Echu chystáme s kurátorem výstavy Otto M. Urbanem o Lynchovi rozhovor.

David Lynch: Up in Flames, galerie DOX, Praha, do 8. 2. 2026

28 mobilů poté

Do kin přichází pokračování kultovního hororu 28 dní poté, který v roce 2002 redefinoval žánr „filmů o přežití“. Vrací se původní režisér Danny Boyle i scenárista Alex Garland (ten loni sám natočil skvělý film Občanská válka), premisa je jednoduchá. Od chvíle, kdy virus zuřivosti unikl z laboratoře na výrobu biologických zbraní, uplynuly už téměř tři desítky let. Lidé přežívají nedaleko od nakažených, ale něco se jistě šeredně pokazí. Důležité tu nebude co, ale jak. Film byl natočen na iPhone 15 Pro Max, což z něj dělá s rozpočtem 75 milionů dolarů nejdražší produkci realizovanou s pomocí kamery telefonu.

28 let poté, r. Danny Boyle, premiéra 19. 6. 2025, 126 min.