V době projednávání finální podoby windfall tax, tedy daně z neočekávaných zisků došlo k velkému lobbingu části bank a následné úpravě podoby daně oproti ideovému záměrů Národní ekonomické rady vlády (NERV). Pro Echo24 to řekl šéf Národní rozpočtové rady a spoluautor daně Mojmír Hampl. Popsal, k jakým úpravám konkrétně oproti prvotnímu záměru došlo. Oproti původně zamýšleným více než 30 miliardám banky zaplatí celkem jen přes jednu miliardu.

Šest největších bank bude i z letošních zisků platit daň z neočekávaných mimořádných zisků. Daňové přiznání za loňský rok k této dani podají až letos. Takzvanou windfall tax schválila vláda jako 60procentní daňovou přirážku za nadměrný zisk. Ten odpovídá rozdílu mezi základem daně a průměrem nákladů základu daně za poslední čtyři roky navýšeného o 20 procent. I přes růst zisku bank v prvních třech kvartálech letošního roku o devět procent experti očekávají, že výběr na windfall tax bude opět zanedbatelný v řádech nižších až středních stovek milionů korun.

Původně si resort končícího ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) sliboval, že na mimořádné dani vybere od šesti největších bank v Česku přes třicet miliard korun. Výsledek do konce letošního září je jedna miliarda. „Je to daň, kterou jsme zavedli poprvé. Bylo to v době, kdy jsme věděli, že musíme vydávat kolem 150 miliard nových mimořádných výdajů na pomoc s vysokými cenami energií. Po třech letech by to samozřejmě každý z nás konstruoval trochu jinak,“ řekl České televizi Stanjura.

Podle šéfa NRR a spoluautora daně Mojmíra Hampla došlo v době projednávání podoby daně v roce 2023 k velkému lobbingu u části bank a design se pozměnil ve sněmovně. „Samozřejmě jsem již nebyl při samotném projednávání návrhu ve sněmovně, u jeho úprav a implementačních detailů, to pak byla již čistě politická věc. To se zejména týká bank,“ uvedl pro Echo24 Hampl.

Ideový materiál NERVu vznikal podle něj ve druhém čtvrtletí roku 2022, kdy byly známy pouze výsledky za první kvartál roku 2022 a to za všechny tři sektory, které jsou v materiálu zmíněny, tedy sektor energetiky, bankovnictví a výroby pohonných hmot. „Čísla za celý půlrok nebyla v tu dobu známa ani za jeden sektor. Materiál byl tak postaven na anualizacích výsledků prvního čtvrtletí, kdy v případě bankovního sektoru navíc odhad počítal s dalším růstem úrokových sazeb a menším objemem intervencí, tedy menším poklesem celkové sterilizované likvidity bankovního sektoru,“ popisuje Hampl.

Tato modelace navíc podle něj oproti výsledné a skutečně schválené podobě windfall tax byla postavena na tom, že danit se bude celý sektor, ne jen jeho část. Nakonec dani podléhalo jen necelých 75% bilanční sumy sektoru. Průměr pro stanovení normálního zisku měl být také stanoven z jiného období, kdy se nakonec pracovalo se čtyřmi lety oproti navrhovaným pěti letům..

„Model také neobsahoval korekční faktor 20 %, o nějž byly v návaznosti na evropské nařízení průměrné zisky všech sektorů ještě navýšeny, aby teprve stanovily základní práh pro výpočet windfall tax – to je samozřejmě zcela klíčový rozdíl oproti původnímu designu v ideovém materiálu, neustále se na to zapomíná,“ míní Hampl.

Autoři si podle něj byli vědomi toho, že konečná podoba daně, a i výsledky roku mohou být jiné, což je jasně napsáno v disclaimeru a realističnost odhadu byla i debatována v NERVu. „Vše je obsahem materiálu, je třeba jej celý přečíst, včetně dodatku a reakce ministerstva financí na uvedené odhady. Zároveň jasně deklarovali, že konkrétní konstrukce daně bude výsledkem politického kompromisu, který vznikne mimo tento materiál. A je to tak logické,“ vysvětlil dále Hampl.

Především je ale podle něj třeba říci, že smyslem materiálu nebyla přesná kalkulace výnosu, ale řádový odhad. Ideový materiál se snažil odpovědět na otázku, zda při rozumných parametrech lze na windfall dani v daných sektorech vybrat alespoň desítky miliard korun. Materiál dochází podle Hamplových slov k tomu, že lze počítat s nižšími desítkami miliard korun v součtu za dané sektory, což se nakonec ukázalo jako odhad konzervativní. V součtu za všechny sektory bude výnos windfall a tzv. odvodu stanoveného evropským nařízením (idea tohoto odvodu a ani jeho konstrukce nebyly v době tvorby materiálu vůbec známy, objevily se až později – pozn. Mojmíra Hampla) ve vyšších desítkách miliard korun, ale v jiné struktuře – méně z bankovního sektoru, více z energetiky oproti odhadům. „Toto očekávání potvrzují i data z jiných zemí, které windfall zavedly, např. ze Španělska, které též čeká v součtu vyšší výnos z windfall a odvodu oproti očekáváním při jejím zavedení,“ poukázal Hampl.

Ideový materiál explicitně počítal s tím, že možnou reakcí bank na debatu o windfall dani může být či bude tendence k rychlejšímu růstu úrokových sazeb z depozit. A rovněž to označuje za žádoucí reakci z makroekonomického hlediska. „To se do značné míry potvrdilo, protože například úrokové sazby spořících účtů pokračovaly v nárůstu i poté, co ČNB skončila se zvyšováním repo sazby, a dokonce po tomto ukončení s nástupem Aleše Michla bylo toto tempo i vyšší než v časech svižného růstu repo sazby. S touto reakcí tedy materiál počítal a je tam explicitně zmíněna,“ připomíná šéf NRR.

„K tomu je třeba dodat, že růst úrokových sazeb z depozit má též své pozitivní fiskální důsledky díky vyššímu výnosu ze srážkové daně u fyzických osob a vyššího úrokového výnosu jako příjmu právnických osob, který je zdaňován klasickou korporátní daní. Hrubý odhad je ten, že růst úrokových sazeb všech depozit o 1 procentní bod znamená dodatečný fiskální výnos cca o 2 -2,5 miliardy korun. Je to méně než u windfall, samozřejmě, ale tento efekt též nelze pominout, jen nebude viditelný v kolonce vybraná windfall daň,“ doplnil Hampl s tím, že dodatečně vybraná srážková daň a DPPO byla asi 10 miliard.