Nejnovější studie zkoumající dopady pandemie covidu-19 na dospělou populaci ukazuje znepokojivé závěry. Britští vědci na vzorku lidí starších 50 let pozorovali rapidnější úpadek mentálních schopností i paměti. Nezáleželo přitom na tom, zda se člověk covidem-19 nakazil. Příčinu je zřejmě třeba hledat jinde.

Podle studie publikované v odborném časopise The Lancet Healthy Longevity se po začátku pandemie zrychlilo zhoršování kognitivních funkcí, tedy schopnosti mozku získávat a zpracovávat informace, konstatovali vědci. Hlavními důvody podle nich byl nárůst osamělosti a depresí, pokles fyzické aktivity či vyšší spotřeba alkoholu. V některých případech šlo o lidi s historií nákazy covidem-19, ale ke zhoršování funkcí docházelo i u lidí, kteří se nenakazili, jak uvádí v tiskové zprávě Exeterská univerzita, která se na výzkumu podílí.

„Naše zjištění naznačují, že lockdowny a další omezení, která jsme zažili za pandemie, měly skutečný trvalý dopad na zdraví mozku lidí od 50 let výše, a to i po skončení uzávěr. To vyvolává důležitou otázku, zda jsou lidé potenciálně vystaveni vyššímu riziku zhoršení kognitivních funkcí, které může vést k demenci,“ uvedla vedoucí studie na Exeterské univerzitě a odbornice na demenci Anne Corbettová. Podle ní tak výsledky poukazují na nutnost politické reprezentace v budoucnosti zvažovat širší dopady na zdraví lidí při zavádění restrikcí, jako jsou lockdowny.

Všem účastníkům studie bylo mezi 50 a 90 lety a žili v Británii. Testy hodnotily krátkodobou paměť účastníků a jejich schopnost plnit složité úkoly. Studie srovnávala výsledky z roku 2019 s daty z prvního a druhého roku pandemie. Analýza ukázala, že míra poklesu kognitivních funkcí se v prvním roce pandemie výrazně zrychlila a byla vyšší u osob, které vykazovaly známky mírného poklesu již před vypuknutím pandemie. Sami vědci přiznávají, že jejich studie je pozorovací, takže nemůže prokázat příčinu a následek, tedy zda konkrétní faktory přispěly k propadu schopností lidí, je podle nich třeba nadále zkoumat.

Podle autorů je jejich studie nejrozsáhlejším výzkumem svého druhu. Studii vypracovali vědci z britské Exeterské univerzity a londýnské King’s College. Projekt sledující schopnosti mozku u 3124 lidí v Británii zahájili v roce 2014 a plánovali sledovat jejich vývoj po dobu 25 let. Dopady pandemie srovnávali s výsledky dosaženými před rokem 2020, kdy se začal šířit nový typ koronaviru.

Dopady změn životního stylu za lockdownů pozorovala u lidí i nedávno zveřejněná studie prováděná v Česku. Samota a sociální izolace zhoršovaly v době pandemie koronaviru duševní zdraví lidí, a to zejména seniorů, vyplývá ze studie HAPIEE, na které se podíleli také vědci Národního institutu SYRI. Vládní reakce na případné budoucí pandemie by měla zahrnovat také sociální podporu, stejně důležitá je prevence a dostupnost léčby duševních onemocnění, uvedli k výsledkům vědci. Data do studie sbírali od 2853 lidí z Česka.

Studie, která vyšla v časopise Journal of Epidemiology and Community Health, potvrdila především větší náchylnost starších lidí k depresivním symptomům a dalším podobným problémům. „To naznačuje, že bychom této zranitelné skupině obyvatelstva měli věnovat v případě mimořádných pandemických událostí adekvátní pozornost,“ uvedl Hynek Pikhart ze SYRI a Masarykovy univerzity v Brně.

Mezi rizikové faktory patřila ztráta práce, nedostatek peněz na jídlo, nedostupnost zdravotní péče nebo smrt blízkého člověka. Nižší náchylnost k depresím vykazovali lidé žijící v manželství oproti svobodným nebo rozvedeným. „Největší zvýšení skóre depresivních symptomů oproti situaci před pandemií jsme zaznamenali u nejstarších věkových kategorií nebo u lidí s velmi špatným zdravotním stavem,“ řekl Pikhart.

Na úzkosti a depresivní stavy měla velký vliv sociální deprivace jako průvodní jev protipandemických opatření. „Naše výsledky potvrdily, že řada sociálních stresorů vede ke zvýšené depresivitě zejména u starších osob. Z toho plyne důležitost smysluplných intervencí, které pomáhají zajistit duševní blahobyt u starší populace,“ uvedl Pikhart.