Sousední Polsko rozjíždí první tendry na stavbu obřího letiště (Centralny Port Komunikacyjny). Je to značně odvážná stavba: celkový objem peněz, který na ni má být spotřebován, se odhaduje na skoro bilion korun a kromě letiště samotného jsou v něm i tratě rychlovlaků, které sem zamíří z Varšavy a Lodže. Teoreticky by nové letiště mělo být dokončeno do roku 2031.

Poláci mají jedinečnou příležitost zvanou „ukázat Němcům, jak se to dělá“. Táhnoucí se novostavba letiště Berlín-Braniborsko byla totiž černou dírou v červených číslech a tragikomedií plnou omylů. Trvala nakonec čtrnáct let, stála trojnásobek původně plánované částky a nové letiště se otevřelo přímo v covidové době, kdy z něj téměř nikdo nelétal. Pokud by Polsko stihlo svůj vzdušný přístav postavit víceméně včas a víceméně v mezích původního rozpočtu, museli by v Berlíně uznat, že zaspali na vavřínech.

Ale i když odhlédneme od mezinárodního soutěžení, je stavba nového letiště v Evropě vzácným případem „optimistického projektu“. Jde o akci národních rozměrů, která v tichosti spočívá hned na několika důležitých předpokladech:

* Poláci i jejich sousedé v dojezdové vzdálenosti (Baltové, Češi, Slováci, západní Ukrajinci) budou bohatnout a létat letadlem častěji.

* Budou mít kam létat, a to i do zbytku světa, protože tento druh infrastruktury se nestaví jen kvůli nějakému poskakování po Evropě.

* Evropské uhlíkové regulace nenabydou takové síly, aby letecký sektor úplně zaškrtily.

Kdyby se kterýkoliv z těchto předpokladů nenaplnil, šlo by o velké plácnutí do vody. Ale ve Varšavě očividně věří, že se naplní.

Politologové a ekonomové celého světa se rádi dohadují, co je potřeba k tomu, aby národy prosperovaly. Někdo bojuje za nízké daně, jiný za lehkou regulaci, další za vyrovnané rozpočty a někdo zas za inkluzivní instituce. Troufám si ale říci, že vedle všech takových technických parametrů je k tomu, aby civilizace vzkvétala, potřeba ještě jedna subtilní, ovšem důležitá věc: optimismus, víra v to, že bude lépe.

Zde v Evropě trpíme jeho nedostatkem, blbou náladu šíří kdekdo od sv. Gréty až po různé věštce, prorokující nám druhý kolaps Říma z rukou barbarů (což je mimochodem dost nepřesné, na kolapsu západořímské říše odvedly hlavní kus práce domácí elity a jejich vražedné rozbroje). Skuhrání na sociálních sítích přináší lajky, kliky a dosah, negativně naladění novináři vedou žebříčky, volby se stávají soubojem o to, kdo se nejvíc vyřádí na poražené protistraně. Je to asi přirozené, ale tenhle druh přirozenosti nás může jednoho dne zničit. Ta negativita má tendenci být samonaplňujícím se proroctvím.

Jsem rád i za tu trochu institucionálního optimismu, kterou představuje nové polské letiště. Potřebujeme ji.