V sobotu 4. října večer budou velmi pravděpodobně sečteny volební lístky a Česko se dozví, jak občané „rozdali karty“. Do voleb zbývá jeden měsíc a je tedy dost času, aby došlo k něčemu, co výrazně zamíchá preferencemi. Ačkoliv neradno věštit, lze si načrtnout nejpravděpodobnější scénáře možného povolebního vývoje. Co bedlivě sledovat?

Předvolebním průzkumům dominuje hnutí ANO, drží se nad 30 procenty. V posledním zkoumání agentury STEM jde konkrétně o 31,2 procenta hlasů, u agentury Ipsos dokonce 32,2 %. Dle dosavadního úzu tak lze očekávat, že to bude právě ANO, kdo bude po volbách pověřen jednáním o sestavení vlády. Zároveň ale průzkumy ukazují, že i hnutí expremiéra má svůj skleněný strop, který není schopno překročit. A to ani ve chvíli, kdy se jeho oponenti potýkají s rozsáhlou kauzou, jako byla například ta bitcoinová týkající se exministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS).

ANO bude logicky usilovat o co nejlepší výsledek, aby mělo co možná nejširší manévrovací prostor. Že by ale nastala varianta, o které lídr ANO v posledních měsících mluví – jednobarevná vláda, kterou by podpořilo 101 „aňáckých“ poslanců, tedy něco jako většinový systém v USA –, je krajně nepravděpodobné. Babišův sen se konat nebude, bude muset hledat partnery.

Sňatek z rozumu

Ty přirozené může hledat v současné opozici, sněmovní i mimoparlamentní, se kterými ho pojí nenávist k pětikoaliční vládě Petra Fialy, která vznikla na sklonku roku 2021. Byť tedy do roku 2025 vstupovala už jen jako čtyřkoaliční. Jenže ne vše může být pro ANO tak růžové, jak se zdá. Šéf SPD Tomio Okamura nemá s Babišem dobré osobní vztahy pramenící mimo jiné z toho, že mu nevyjádřil přímou podporu v druhém kole prezidentské volby roku 2023.

Po ní Babiš vyhlásil frontální útok na voličskou základnu SPD, tedy Okamurovo hnutí musí více než kdy předtím zdůrazňovat vzájemné rozdíly – například chuť otestovat v referendu, zda by většina Čechů nechtěla opustit EU. Ostatně přímou demokracii má hnutí i ve svém názvu. Hrátky se zakotvením ve strukturách Západu ale ANO jasně odmítá. Na druhou stranu, nějaká účast na vládě by byla pro SPD – kterému i mnozí jeho voliči vyčítají věčnou opoziční roli, ve které nelze ničeho dosáhnout –, zcela zásadní.

Role prezidenta

Sestavení vlády bude – pokud kabinet vzešlý z podzimních voleb vydrží celé funkční období – hvězdným momentem hlavy státu Petra Pavla v jeho pětiletém mandátu. A prezident ho bezpochyby hodlá využít. Byť deklaroval, že hodlá respektovat vůli lidu a pověřit sestavením vlády prvního na pásce, za problémové by prý považoval, aby se na vládě podílely strany, které nectí dosavadní bezpečnostní a ekonomické směřování ČR v rámci Evropské unie a Severoatlantické organizace.

„SPD už trochu couvá, už zareagovali. Oni vědí, že když budou hlásnou troubou vytrubovat, že chtějí vystoupení z EU, tak Pavlovi nahrávají. Nicméně samotný zákon o obecném referendu jako takovém mají ve většině zemí EU a nám chybí. Podle mě by měl být. Proti tomu prezident nemůže nic namítnout,“ sdělil politolog Josef Mlejnek z Univerzity Karlovy s tím, že případný zákon může mít různé podoby. Například ustanovení, že musí rozhodnout nadpoloviční většina všech oprávněných voličů. „Proti vůli většiny národa nelze nic říci. V takto robustně nastaveném systému si myslím, že by vystoupení z EU nikdy neprošlo,“ doplnil Mlejnek svůj pohled.

Obdobně se pro Echo24 vyjádřil i politolog Lukáš Valeš. „Prezident se vyjádřil tak, že by nejmenoval ministrem nikoho, kdo by nesouhlasil se členstvím v těch dvou organizacích. Já osobně si myslím, že by si neměl klást ani takový to požadavek, ale dobrá. Ale pokud si vláda dá do programového prohlášení, že chce schválit celonárodní referendum – a to může mít různé podoby –, tak s tím už prezident nemůže udělat vůbec nic, protože ministři jsou jmenováni a odpovědnost nese čistě premiér,“ uvedl politolog s tím, že se domnívá, že SPD pro prosazení referenda jako takového udělá maximum možného.

Právě možný výstup z NATO či EU v důsledku může být pomyslným rudým hadrem na býka a dá se tedy předpokládat, že Andrej Babiš bude chtít udělat vše proto, aby se této situaci vyhnul. V úvahu tak zřejmě přichází maximálně tolerance Babišovy vlády od SPD výměnou za posty ve sněmovních výborech či pozice ve státních firmách. Samo SPD ostatně řeší předestřenou situaci tím, že mluví o tom, že by do případné vlády jmenovalo maximálně nezávislé odborníky. To by byla varianta, která by požadavky hlavy státu naplnila.

Třetí do party

Problematická situace by nastala ve chvíli, kdy by hnutí ANO nestačila podpora SPD a muselo by hledat podporu ještě od dalšího subjektu. Tím by se mohlo stát momentálně mimoparlamentní hnutí Stačilo!, jehož stěžejní součástí je KSČM vedená europoslankyní Kateřinou Konečnou. „Stačilo! se snaží chytře využít animozit mezi Babišem a Okamurou,“ všímá si politolog Mlejnek, dle kterého by Babiš i upřednostnil Stačilo! před SPD, pokud by ANO s hnutím Daniela Sterzika alias Vidláka mělo více než 100 hlasů.

Nicméně dle výroků šéfky komunistů se ovšem ani oni neženou do vlády. Navíc pro Stačilo! platí stejná problematika týkající se požadavků prezidenta, jako pro SPD, neboť i oni mají ve svých základních tezích uzákonění referenda a hlasování o setrvání a to nejen v EU, ale i v NATO. Je-li přímá účast na vládě vyloučena, jde o další subjekt, který by menšinovému Babišovu kabinetu mohl maximálně vyjadřovat podporu. Otázkou je, jaké podmínky by si komunisté kladli.

Jazýček na vahách

Rozhodující roli mohou hrát další nováčci, momentálně mimoparlamentní Motoristé sobě. Zmiňované průzkumy STEM i Ipsos jim přiřkly více než 5 procent, což je hranice nutná pro vstup do Sněmovny. S opatrností by k nim ovšem přistupoval politolog Valeš, který poukázal na to, že jsme byli svědky teprve prvních průzkumů po dlouhé době, kdy strana laťku přelezla. Pokud by k tomu ale skutečně došlo, pozice Andreje Babiše, ke kterému se Motoristé otevřeně hlásí, by byla mnohem snazší. A to i přesto, že v posledních dnech se Motoristé vymezili vůči komunistům s tím, že s nimi nikdy.

V čem by tedy byla Babišova pozice tedy snazší? Motoristé, kteří se prezentují jako pravicová alternativa pro zklamané voliče ODS, vypadají i pro voliče někdejší pětikoalice opticky mnohem přijatelněji než SPD či Stačilo!, které jak Spolu, tak STAN a Piráti označují za extremisty. A to otevírá nové možnosti.

Záchrana demokracie

Byť jsme svědky toho, že se v předvolební atmosféře všechny vládní strany i nyní opoziční Piráti vymezují proti variantě vládnutí s Babišem a scházejí se u piva, kde se v tom vzájemně utvrzují, doba po volbách může být zdaleka odlišná. „Kdyby to bylo samozřejmé, že s Babišem nepůjdou, tak by se o tom nemuselo tolik mluvit. Z politologie je taková poučka: Čím více se o tom mluví, tím méně to může být pravda!“ uvedl politolog Lukáš Valeš.

Není však radno házet všechny do jednoho pytle. U Pirátů lze hovořit o reálné vzájemné antipatii s hnutím ANO, tedy u nich je případná spolupráce zřejmě nejméně pravděpodobná. Vzpomeňme na kampaň před minulými sněmovními volbami, kde Babiš právě tuto stranu označil za „neomarxisty, fanatiky a největší ohrožení země“. Podobně zásadový a hodnotový postoj by držela pravděpodobně i TOP 09, která je nyní navíc bez reálného vedení.

Méně vyhrocená situace může být u zbytku. Ačkoliv STAN říká, že jejich případná povolební spolupráce s ANO je pomluva, kterou vypouští ODS a ODS říká vice versa to samé o STAN, v kuloárech zaznívají off record od některých straníků obou subjektů výroky, že by si spolupráci postavenou na společných programových bodech dokázali představit.

Dvakrát do stejné řeky…

Vládnutí s hnutím ANO si vyzkoušeli v minulosti i lidovci, byť šlo o kabinet Bohuslava Sobotky (ČSSD). KDU-ČSL navíc v minulosti zvykla hrát onu pomyslnou třetí sílu mezi tehdy silnými sociálními a občanskými demokraty – jednou vyvažovala nápady těch, podruhé oněch. A byť bývalý šéf strany Marian Jurečka konstantně varuje před podobným osudem, který potkal ČSSD – koaliční vládnutí s hnutím ANO přivedlo stranu po 8 letech až mimo Sněmovnu – jeho role nemusí být tak pevná, jak se na první pohled zdá.

Vše bude záležet na tom, jak moc dokáží velmi disciplinovaní lidovečtí voliči skrze kroužkování vynést do dolní komory Parlamentu nominanty KDU-ČSL na úkor těch z TOP 09 a ODS. Ostatně lidovecký klub již v končícím volebním období byl nejsilnější v historii Poslanecké sněmovny. V kuloárech se ostatně proslýchá, že moment, kdy KDU-ČSL získá více poslanců než ODS v nadcházejících volbách, bude začátkem konce koalice Spolu.

„Dovedu si představit i tmel, na čem by šlo takovou koalici politicky postavit. A tím je brzdění zelené šílenství – odpor vůči zelené politice, která začíná dopadá nejen na firmy, ale už se začíná týkat i domácností. Důležitost tohoto tématu bude jen růst. Mám za to, že by to, postaveno takto, skousla i řada voličů například ODS, kteří Babiše vůbec nemusí,“ uvedl politolog Mlejnek.

Nepřekročitelnou podmínkou v takovém případě by velmi pravděpodobně musela být obměna na vrcholných pozicích subjektů. Hnutí ANO si pro takovou variantu očividně pěstuje 1. místopředsedu Karla Havlíčka, který obráží různé společenské a byznysové akce a konference a drasticky zvyšuje svou přijatelnost pro široké masy. Ve srovnání s Babišem, který Čechy hluboce rozděluje, působí téměř jako anděl. ODS bude mít svůj volební sněm nedlouho po volbách, které na něm zhodnotí a pragmaticky se dle výsledku zařídí. STAN si sice Víta Rakušana zvolil opět předsedou teprve v květnu letošního roku, nicméně i zde může být pragmatický kalkul ohledně účasti na vládě silnější než cokoliv jiného.

V konečném důsledku by se mohl splnit jiný sen Andreje Babiše, i když ten o většinové vládě skládající se jen z ANO nevyjde. Tím druhým by mohla být jeho menšinová vláda, která by měla tu tichou podporu jednoho subjektu, tu druhého, někdy třetího a jindy čtvrtého. Ad hoc koalice by se tvořily v závislosti na tom, jaký bod by se zrovna na sněmovní půdě probíral. Pro catch-all party, jakou je hnutí ANO, která se snaží stírat rozdíly mezi levicí a pravicí by to mohl být ideální model. A to i přesto, že taková možnost s sebou nese daleko větší riziko pádu kabinetu ve chvíli, kdy je vyvoláno hlasování o nedůvěře.

Mnoho variant

Autor textu si nenárokuje schopnost věštit a zcela otevřeně přiznává, že proměnných je příliš mnoho na to, aby šlo jednoznačně říci, která z variant nakonec bude tou reálnou. V úvahu je také potřeba vzít, že do Sněmovny se dostane zřejmě nejvíce subjektů v historii ČR: může jich být až šestnáct. To je zapříčiněno nepravými koalicemi, se kterými se letos roztrhl pytel. Na kandidátce SPD jsou i Svobodní, Trikolora a PRO Jindřicha Rajchla. Ve Stačilo! nejsou jen komunisté, ale také minoritní Spojení demokraté – Sdružení nezávislých (SD-SN), Česká strana národně sociální (ČSNS) a nově i SOCDEM Jany Maláčové. S Piráty spojili svůj osud Zelení. Nikdo přitom nemůže zaručit, že jednotlivé kluby ustanovené po volbách se nezačnou štěpit.

Jak pro Echo24 připomněl politolog Mlejnek, některé strany, byť třeba kandidují v jiných uskupeních, mají podobné názory i genezi jejich vzniku. „Trikolora by v jistém ohledu mohla být dost blízká Motoristům. Obě strany se ve svých výrocích hlásí k původní ODS z 90. let a obě se hlásí k odkazu Václava Klause, který je buď aktivně podporuje, nebo podporoval. Podobný případ jsou Svobodní,“ uvedl Mlejnek. Vše samozřejmě závisí i na tom, koho z nepravých koalic vyšle vůle voličů do Sněmovny díky kroužkování.