Evropa nevěřícně sleduje dění okolo Grónska. To, co se kdysi zdálo jako vtip, dnes vypadá jako noční můra. Americký prezident Donald Trump se opravdu zdá odhodlaný získat území svého spojence téměř jakýmikoli prostředky. I když je stále pravděpodobné, že i současná mezinárodní bouře kolem Grónska se přežene, jen co si Trump najde jinou obsesi, je nepochybné, že již jen jeho výhrůžky značně narušují transatlantickou alianci. Nespočet komentátorů již pohřbívá NATO a mluví o rozpadu Západu. Trumpovo chování ale podkopává jeho i vlastní projekt výstavby nacionalistické internacionály.

I když abychom byli spravedliví, není jasné, zda se jedná přímo o Trumpův nápad, či o dílo jeho intelektuálního okolí. Je ale nepochybné, že současná americká administrativa se snaží vybudovat spojenectví nacionálně orientovaných stran a pomoci jim dostat se k moci.

Manažer Trumpovy první kampaně a po nějakou dobu i jeho blízký poradce Steve Bannon již několik let objíždí evropské pravicově populistické partaje. Radí jim, jak vyhrávat volby, ale také se snažil vytvořit jakési panevropské nacionalistické hnutí. Tyto jeho snahy nebyly vždy úplně úspěšné.

Podobně se chová další Trumpův někdejší spojenec a nejbohatší člověk na světě Elon Musk. Ten otevřeně podporuje německou AfD. Například hostoval debatu s její šéfkou Alice Weidelovou na své sociální síti X. „Německo bude buď volit AfD, nebo to bude konec Německa,“ varoval tamtéž. Musk rovněž slíbil přispět 100 milionů dolarů britské Reform UK.

Nejde ale jen o aktivity lidí s Trumpem spojovaných jen neoficiálně. Podporu pravicových stran šíří i oficiální mluvčí. Bylo to jedno z témat projevu viceprezidenta J. D. Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci, který vzbudil značný rozruch. Stěžoval si například, že „organizátoři této konference zakázali zákonodárcům zastupujícím populistické strany jak zleva, tak zprava účastnit se těchto rozhovorů“.

Americké ministerstvo zahraničí vydalo loni v květnu článek s titulkem „Nutnost civilizačních spojenců v Evropě“. „Napříč Evropou vlády zneužívají politické instituce proti vlastním občanům a proti našemu společnému dědictví. Namísto posilování demokratických principů se Evropa proměnila v semeniště digitální cenzury, masové migrace, omezování náboženské svobody a mnoha dalších útoků na demokratickou samosprávu,“ stojí v něm.

Ještě explicitnější je nová americká národní bezpečnostní strategie. „Rostoucí vliv vlasteneckých evropských stran skutečně dává důvod k velkému optimismu,“ libuje si dokument. „Chceme podporovat naše spojence při zachování svobody a bezpečnosti Evropy a zároveň obnovit evropské civilizační sebevědomí a západní identitu,“ píše se v jiné části.

Problém je, že Trumpova zahraniční politika snahy pomoci přátelským stranám vyhrávat volby aktivně sabotuje. Dobře to bylo vidět například minulý rok v kanadském hlasování. Přestože v průzkumech dlouhodobě dominovali pravicoví konzervativci, přirození partneři amerických republikánů, Trumpovy řeči o anexi Kanady velkou měrou přispěly k vítězství levicových liberálů, považovaných za více protiamerické.

Podobné to bylo v Austrálii. Na rozdíl od Kanady je Liberální strana názvem tamější pravicové partaje. Její lídr Peter Dutton byl považován za příliš blízkého Trumpovi, a voliči tak raději zvolili levicové labouristy.

Situace se nyní opakuje v Dánsku. Vládní socialisté podle průzkumů směřovali k porážce, ale po Trumpově šikaně kvůli Grónsku to vypadá, že levice by mohla uhájit většinu v parlamentu. Volby se mají konat nejpozději v říjnu.

A evropské pravicově populistické strany se nyní od Trumpa distancují. Předseda francouzského Národního shromáždění odsoudil Trumpovy kroky ohledně Grónska jako „přímou výzvu suverenitě evropské země“. Cla, jež Trump vyhrožuje uvalit na skupinu zemí, které vyslaly do Grónska vojáky, označil za „obchodní vydírání“.

Podle Weidelové je Trumpovo chování „porušením základního volebního slibu, a sice že nebude zasahovat do záležitostí jiných zemí, a musí to vysvětlit svým voličům“.

„To, že americký prezident vyhrožuje cly, pokud nepřistoupíme na to, že si může nějakým způsobem převzít Grónsko, aniž by se zdálo, že k tomu má být vůbec získán souhlas obyvatel Grónska… to je velmi nepřátelský akt. Jinak to říct nedokážu,“ stěžoval si šéf Reform UK Nigel Farage přímo republikánskému předsedovi Sněmovny reprezentantů Mikeu Johnsonovi.

Evropští pravicoví populisté vzhlíželi k Trumpovi jako k modelu, jak zatlačit progresivismus v kulturních válkách a omezit migraci. „Trump zpočátku inspiroval zásadové nacionalisty po celém světě, protože slíbil omezit moc elit a institucí, které podle něj oslabují národní hranice, historickou paměť a tradice. Důraz na omezení nelegální migrace a ukončení protibělošského, protimužského, transaktivistického režimu DEI měl po celém světě pozitivní ohlas,“ napsal již loni v březnu kanadský politolog Eric Kaufmann. Toto byl základ transatlantického populistického spojenectví. Víra v potřebu společného boje proti progresivismu.

Americká, zatím jen rétorická, expanze ale v těchto zemích posiluje politické strany, jež se prezentují jako k Trumpovi kritické. Strach o suverenitu překonává strach z kulturních válek. Strany neoficiální nacionalistické internacionály jsou tak nuceny k vymezení se proti Trumpovi. Pokud toto bude pokračovat, podle Kaufmanna je třeba očekávat „slabší a rozdělenější mezinárodní pravici“.